Jdi na obsah Jdi na menu
 


Iluze, ale naše!

3. 12. 2009

Svět je takový jaký jej myslíme, my všichni, lidstvo dohromady. Proto se zdá, že svět je něco, co přichází zvenčí. Přestože k němu přispívá každý z nás. Svět je divadlo na jevišti Lásky. Mystikové mnoha náboženství, se toto tajemství pokoušelo odhalit a zažít onu Lásku na pozadí, ať už ji nazývali jakkoli. Dnes se toto tajemství stává veřejným. My jsme ti herci a jen na nás je jaké „drama“ budeme hrát. Je to improvizace o mnoha a mnoha hercích. Můžete namítnou, že scénář je dán karmou. Ano, zdá se to tak být, ale musí herec poslechnout scénář? Dokud jsme jako lidstvo, nevěděli, že vše je jen hra. Scénář jsme si neuvědomovali a hráli podle něj. Nyní nastává doba, kdy už si uvědomujeme, že je zde onen scénář, můžeme v něm i číst, a dobrý herec v něm může udělat škrty a zahrát si to po svém.

Hrajme to po svém, tak abychom si to co nejvíc užili.

Přestože si všechno, co jsem psala výše uvědomuju, žít mi to zatím moc nejde. Jako bych žila ve dvou rovinách. V jedné, řekněme „meditační“, mi je vše jasné, prosvětlené, provoněné láskou. Ve druhé „všednodenní“ je dřina a dřina. Ale věřím, že jednou svůj život sjednotím, možná chybí už jen krůček.

Abych sjednotila svou mysl musím zapomenout na striktní pravidla logiky (jak se asi žilo a myslelo před starými Řeky?). Takže vím, že všechny pojmy jsou relativní, jsou vytvořené člověkem. Nemá tady smysl dělat jakékoliv soudy s absolutní platností. Přestože to vím nebo možná právě proto, mohu dělat soudy relativní. Takže pokud budu matkou,v tomto čase a při této úrovni vědomí svého, svého syna a ostatních lidí, budu trvat na tom, že před silnicí se má stát. Až vědomí lidí se může proměnit (a já v to doufám), pak třeba tento názor, který dnes tvrdě prosazuju, (tedy vůči synovi, jinak je mi to jedno) nebude nutný. Stejně tak pokud budu občanem ČR a budou se konat volby, budu zastávat názor, že je třeba k nim jít. Až bude fungovat jiný systém, tento názor bude k opět k ničemu. A pokud budu člověk, budu zastávat názor, že komunistický režim bylo monstrum, které ublížilo spoustě nevinných lidí. Může se říct, že to byla karma těchto lidí a pokud by to nebyl tento systém, museli by si to odžít jinak. Ano z vyšší ho hlediska to tak je, to však z komunistického systému nedělá krotkého beránka.

Přemýšlím teď, jak tyto dva postoje v sobě sjednotit a napadá mě jedno řešení, teď v tomto okamžiku nemusím mít žádný z těchto postojů. Ale nosím v sobě potenciál obou, záleží pak na tazateli, jak se zeptá, či na situaci, která nastane a bude vyžadovat určitý postoj. Vždy mohu dát odpověď „nevím“, Ale když se vrátím k obrazu z úvodu tohoto článku, bylo by to jako stávka, sednu si na jeviště a nehraju, vždyť, co se stane – nic a nebo všechno. Poslední dobou si myslím, že to není to pravé řešení pro mě v tento čas, já chci hrát a chci hrát, co nejlépe. Až moc dlouhý čas jsem byla „duchem mimo“ a nechávala věci běžet, to už mi jde dost dobře. Takže teď chci hrát. Takže teď jsem připravena zaujímat stanoviska, zaleží jen na tom kdo, jak a proč se bude ptát.

Přišla jsem k sobě, přišla ke mně životní síla  - jeviště je mé. Stejně tak je i vaše, pojďme si to užít. Protože i když je svět iluzorní jiný žít neumíme, jiný žít nelze. A tak si přeju, abychom žili čím dál krásnější iluzi. Karma se rozpouští láskou, hra na karmu končí, pojďme hrát jinou hru.

 

S uspokojením jsem ťukla na poslední tečku, se vší láskou a nadějí, co v sobě mám

Čtu si to a pořád mi v tom něco nesedí. Pořád v sobě narážím na problém úsilí a ne-úsilí, konání a ne-konání… Nejde usilovat o ne-úsilí…Jak nechat věci být a přesto tvořit?

...

Sousteředit se na činnost ne na výsledek. Některé poučky jsou tak prosté a tak těžké k realizaci.

Ale tady se mi to myslím povedlo: psání článku, jsem si užila. Výsledek nechám na vás.

 
Autor: Helca

Zdroj: www.cestydusi.cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Souhlas

Franta,4. 12. 2009 7:07

Máš pravdu platí jednoduché, ale pavdivé "jaký si to uděláš takový to máš", jen záleží kolik jsi dané věci(činnosti, okolnosti) ochotna či schopla darovat energie. U jednoduchých věcí si vystačíš sám,a je toho víc než si člověk v prvním seznámení s touto skutečností dokáže představit. U náročnějších úkonů/plánů potřebuješ více energie, a potom už musí nastoupit skupina lidí, kteří budou táhnout za jeden provaz. Tímto způsobem sestavíš spoustu modelů situací, které se mohou stát a záleží opravdu jen na tobě kam se rozhodneš jít - a jen čteš v rozečtené knize stránky dopředu a přesně víš co bude - prostě víš. Je ten náš svět opravdu jednoduchej, na tomto modelu funguje opravdu úplně všechno na tomhle světě. Udělejte si minimálně ten dnešní den krásnej a přesvěčte se :-).

je to jen hra

Misa,3. 12. 2009 23:17

Ja jsem si to take krasne uzila.Dekuji ti za tvuj clanek,je v nem hodne pravdy,souhlasim s tebou....hrat se musi umet a nekdy to chce poradnou pripravu a spravne kostymy..o licidlech ani nemluve ale masky moc nemusim.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA