Archív Andělů bez hranic

Ahoj!

Právě jsem si četla některé svoje starší články a uvědomila jsem si, že nejsou zas tak špatné. Krom toho už jsem vám dlouho nepsala, tak se podíváme, k čemu jsem zatím ve svém poznání došla.

Tak. Mohla bych vám vykládat o nekonečném vesmíru a zauzlování časoprostorové vývojové energie, ale to konec konců není nijak podstatná věc.

Zjistila jsem, že podstatné v životě je, chtít být sám sebou právě teď a právě tady.

Skutečně všechno moje poznání a celé roky cesty, včetně toho, že jsem v létě zažila, jaké to je být Bohem v Srdci, sloužili jen k tomu, že jsem zjistila, že chci být právě tím, čím jsem.

Ne to, že MUSÍM být Silvií, ale to, že CHCI být Silvií! To je to podstatné!!

NEJDE O TO, CO MUSÍTE UDĚLAT

JAKÝMI MUSÍTE BÝT

JAK SE MUSÍTE K OSTATNÍM CHOVAT.

JDE O TO, CO CHCETE DĚLAT,

JAKÝMI CHCETE BÝT

A JAK CHCETE JEDNAT.

Já jsem si uvědomila, že jsem přesně taková, jakou chci být. Že mě ŽIVOT BAVÍ! A ŽE MĚ BAVÍ PRÁVĚ TAKOVÝ, JAKÝ JE!

A v tom je ta podstatná změna vůči dřívějšku. To je to, co mi přináší celkem dost velký klid a dost velkou svobodu.

Vím, že třeba stále ještě mám, co transformovat a na čem pracovat, ale to už se nějak zvládne.

VŽDYŤ VÝVOJ, UČENÍ SE A TRANSFORMACE JSOU BĚŽNOU SOUČÁSTÍ LIDSKÉ ŽIVOTNÍ CESTY.

NEJDE O TO, BÝT MILIARDÁŘ.

NEJDE O TO, BÝT VŠEMI MILOVANÝ A VŠUDE OBLÍBENÝ.

NEJDE O TO, MÍT NAD VŠÍM NEOMEZENOU MOC.

JDE O TO, BÝT SPOKOJENÝ SÁM SE SEBOU.

MILOVAT SÁM SEBE.

VĚDĚT, ŽE MŮŽU DÁL KLIDNĚ PRACOVAT SÁM NA SOBĚ A VYVÍJET SE V  NĚCO, CO SE MI LÍBÍ A CO SE MI ZDÁ JAKO DOBRÁ BUDOUCNOST PRO MNE.

ALE BRÁT TO TAK, ŽE TEĎKA NEJSEM HORŠÍ A NEVYVÍJÍM SE V LEPŠÍ.

PROTOŽE NENÍ HORŠÍ A LEPŠÍ.

JÁ SE JEN VYVÍJÍM DÁL V NĚCO JINÉHO.

ALE VE SKUTEČNOSTI, TO ČÍM JSEM JIŽ TEĎ, JE SKVĚLÉ, MILUJI TO A CHCI TÍM BÝT.

NEJDE O TO, MUSET BÝT SÁM SEBOU.

JDE O TO CHTÍT BÝT SÁM SEBOU.

Ono se to nezdá, ale myslím, že to je dost velká revoluční změna v lidském myšlení. Především vás to vyvaruje toho, že chcete mít kontrolu nad vším a všemi a že se s nimi neustále potřebujete porovnávat, kdo je lepší a kdo horší. A od toho přece vzniká spousta dalších problémů v našem životě.

Já jsem přešla od toho, že JSEM SE SVÉ BUDOUCNOSTI BÁLA, k tomu, že SE NA SVOJI BUDOUCNOST TĚŠÍM.

A to je velký rozdíl.

JE ROZDÍL V TOM, ŽE SE KAŽDÝ DEN BUDÍTE S TÍM, ŽE SE NA SVŮJ ŽIVOT TĚŠÍTE.

-NE PROTOŽE BY BYL PLNÝ PENĚZ, EXTRÉMNÍCH ZÁŽITKŮ, NEBO OBDIVU OSTATNÍCH, ALE PROTO, ŽE PROSTĚ JE.-

NEBO ŽE SE DO DALŠÍHO RÁNA BUDÍTE S TÍM, ŽE:

Ježíši, teď mám jít do práce/školy a zase se tam budu nudit.

Další šedivý den, co stojí za prt!

Jéžiši, já mám tolik problémů, že nevím, kde mi hlava stojí.

Šmarjá, já toho musím udělat tolik, že nevím, jestli to zvládnu!

ZAPOMEŇTE NA TAKOVÉ MYŠLENKY! JÁ SE SNAŽÍM TAKY.

JE ÚPLNĚ JEDNO, JESTLI ZVLÁDNETE UMÝT OKNA DNESKA NEBO ZÍTRA A JESTLI VÁM VYBOUCHNE TERMÍN ODEVZDÁNÍ NĚJAKÉ PRÁCE.

JE JEDNO, JESTLI K VEČEŘI BUDE JENOM OMELETA NEBO KAVIÁR S CIZOKRAJNÍ SPECIALITOU.

TOHLE UŽ JSOU PODRUŽNÉ VĚCI A KROM TOHO, ZÍTRA JE PŘECE TAKY DEN, NEBO NE?

Starý způsob myšlení vede především k NEMOCEM! Já mám tak špatný žaludek, že stačí jen malé rozčílení nebo jen nějaké jídlo, co mi nesedne a mám tak strašlivé bolesti, až hrůza. A všechno je to výsledek mnoha let prožitých ve stresu. A to nemluvě o lidech, kteří dostávají infarkt, mrtvice, deprese a kdo ví, co ještě.

Fixace na jakoukoli událost ve vašem životě, ať už minulou nebo budoucí, vytváří nerovnováhu ve vašem biogenním energetickém poli vyživující vaše fyzické tělo, což vede k psychickým a zdravotním potížím. Já to pozoruju sama na sobě, protože mám typický lidský zvyk, neodpouštět nikomu a bohužel především sama sobě jakoukoli chybu, jakékoli selhání.

Jelikož mě to dovedlo až ke zdravotním problémům, snažím se od tohoto ustoupit. Ani ne s tím bojovat, jako to spíš rovnou vyhodit do koše. Většinou se mi to daří, ale stále ještě jsou zde momenty - a je jich dostatek- kdy se napnu jako struna a stres se mnou doslova třese. Brzy na to se většinou dostaví některá z mých tělesných potíží.

TAKŽE DŮLEŽITÉ JE, SE VŽDYCKY ZAMĚŘIT PRÁVĚ NA TEN OKAMŽIK, KTERÝ SE VE VAŠEM ŽIVOTĚ ODEHRÁVÁ!

CO BYLO VČERA, TO UŽ JE PASÉ.

A CO BUDE ZÍTRA, DO TOHO JE JEŠTĚ DALEKO.

JÁ JSEM ZJISTILA, ŽE AŤ UŽ SI PLÁNUJETE COKOLI, KDYŽ PŘIJDE NA LÁMÁNÍ CHLEBA, VĚTŠINOU TO STEJNĚ DOPADNE ÚPLNĚ JINAK, NEŽ JSTE SI PŘEDEM PŘEDSTAVOVALI.

PROSTĚ TO TAK JE. JE TO BĚŽNÝ ŽIVOT.

Takže má rada zní:

MĚJTE SE RÁDI, PRÁVĚ TAKOVÍ, JACÍ JSTE. BEZ OHLEDU NA TOM, CO VÁM KDO O VÁS VYKLÁDÁ.

JE ÚPLNĚ FUK, JESTLI JSTE MALÍ NEBO VELCÍ, ČERNÍ NEBO BÍLÍ, BOHATÍ NEBO CHUDÍ.

MĚJTE SE RÁDI TAKOVÍ, JACÍ JSTE A ŽIJTE ŽIVOT TAKOVÝ, JAK SE VÁM SAMOTNÝM LÍBÍ.

A KDYŽ SE VÁM NA VAŠEM ŽIVOTĚ NĚCO NELÍBÍ, NEZAPOMÍNEJTE, ŽE MÁTE ŠANCI TO VŽDYCKY ZMĚNIT!

NĚKDY TO MŮŽE TRVAT ROKY A VY DO TOHO MUSÍTE VLOŽIT SPOUSTU PRÁCE. Třeba já se těším na to, až příští rok už konečně dodělám školu a začnu si sama vydělávat... ani nevíte, jak se mi uleví, že nebudu permanentně závislá na rodičích.

ALE ŽIVOT JE PŘECE O TOM, VKLÁDAT DO NĚJAKÉ ČINNOSTI SVOU PRÁCI A SVOJI ENERGII. ŽIVOT JE O TOM, VYVÍJET SE, UČIT A SNAŽIT SE JÍT SVOU CESTOU ČESTNĚ A S TĚŠENÍM SE NA ZÍTŘEK.

ŽIVOT PŘECE NENÍ O TOM, MÍT NEUSTÁLE VŠECHNO POHODLÍ A JISTOTU.

ŽIVOT JE O TOM, MÍT JISTOTU SÁM V SOBĚ, TĚŠIT SE ZE SVÉ PRÁCE A ZE VŠEHO, ČÍM JSEM A CO PŘEDSTAVUJU.

TĚŠIT SE Z PŘÁTEL A RODINY, KTERÁ MĚ OBKLOPUJE

- A JE FUK, JESTLI JSOU TO LIDÉ KULTIVOVANÍ A POMAZANÍ VŠÍ MOUDROSTI, ANEBO JESTLI JSOU RÁZNÍ A NECHODÍ PRO NADÁVKU DALEKO-

POKUD MÁTE LIDI KOLEM SEBE RÁDI TAKOVÍ, JACÍ JSOU, TAK PROČ SE JE SNAŽIT MĚNIT?

PROČ JE ODSUZOVAT?

Jo, někdy přijdou spory. S mým bratrem se třeba hádáme celkem neustále. U nás je to jakási forma šťastného shledání se. Ale i tak, miluju svoji rodinu... a že na ni permanentně nadávám... a miluji svého bratra, ačkoli totálně nechápu, jak vůbec přemýšlí a proč se chová tak, jak se chová.

ALE PROSTĚ TO TAK JE. NEJSME STEJNÍ. MÁME ČAsTO SPORY A ROZTRŽKY, ALE POKUD SE MÁME RÁDI, ZŮSTÁVÁME SPOLU A SMETÁVÁME VŠECHNO ŠPATNÉ ZE STOLU.

PROSTĚ TO TAK JE.

NEMUSÍTE BÝT PERFEKTNÍ.

OSTATNĚ KDO VŮBEC POLOŽIL NORMU PRO DEFINICI PERFEKTNOSTI?

KAŽDÝ MÁME SVŮJ VLASTNÍ SYSTÉM HODNOT A BÝT PERFEKTNÍ ZNAMENÁ PRO KAŽDÉHO NĚCO ÚPLNĚ JINÉHO.

Tak třeba já jsem neustále bitá na tom, že nejsem jemná a milá a i když v sobě mám obrovskou moudrost, dokážu nadávat jak dlaždič a většinou nechodím pro vztek daleko. Dříve, kdy jsem se ještě snažila všem vyhovět, jsem dokázala doslova zabít všechno, co jsem a opravdu se chovat jako ta milá atd atd. Ale byla to jen maska, jen přetvářka. Každé ráno, když jsem se namalovala, vytvořila jsem si masku nejen na obličeji, ale i na duši a to mi ve výsledku způsobovalo obrovkou bolest a samotu. Nikdo mě neznal, nevěděl, co jsem zač. Jak pak bych po lidech mohla chtít porozumění a lásku, když mě vůbec neznali, když neměli šanci zahlédnout co je za tou maskou, co jsem vlastně zač?

NENASAZUJTE SI MASKY. NEDĚLEJTE TO ANI PROTO, ABY VÁS LIDÉ MILOVALI, ANI PROTO, ABYSTE JIM NEDEJ BOŽE SVÝM CHOVÁNÍM NĚJAK NEUBLÍŽILI.

BŮH-SAMOTNÉ BYTÍ- NÁS STVOŘIL TAKOVÍ, JACÍ JSME, PRÁVĚ PROTO, ABYCHOM BYLI TAKOVÍ, JACÍ JSME!

ZNAMENÁ TO, ŽE JE TU POTŘEBA NÁS VŠECH!

ŽE JE TU TŘEBA TĚCH PRCHLIVÝCH I TĚCH KLIDNÝCH,

TĚCH HLOUPÝCH I TĚCH CHYTRÝCH, 

TĚCH HRUBÝCH I TĚCH JEMNÝCH.

AŤ UŽ VYPADÁTE JAKKOLI A MÁTE JAKÝKOLI CHARAKTER, KDYBY VÁS TAHLE PLANETA NEPOTŘEBOVALA, NEBYLI BYSTE TADY!

PROTO BUĎTE TAKOVÍ, JACÍ JSTE.

UKAŽTE SVOJI PRAVOU PODOBU TĚM OSTATNÍM.

PROČ SE SCHOVÁVAT ZA SPOLEČENSKÉ NORMY A IDEÁLY OSTATNÍCH?

CO VAŠE VLASTNÍ IDEÁLY?

MĚJTE SAMI SEBE RÁDI, TAKOVÍ, JACÍ JSTE A NECHTE OSTATNÍ, AŤ JSOU ZASE SAMI SEBOU, TAKOVÍ, JACÍ CHTĚJÍ BÝT ONI SAMI.

NELPĚTE NA MALIČKOSTECH, JAKO JE ÚSPĚCH VE ŠKOLE ČI V PRÁCI, ALE UŽÍVEJTE SI PRÁVĚ TĚCH CHVIL, KTERÉ PLYNOU VAŠÍM ŽIVOTEM.

JE JEDNO, JESTLI JSOU TY CHVÍLE TĚŽKÉ NEBO NAOPAK RADOSTNÉ. VŽDYŤ KDYBY BYL ŽIVOT SNADNÝ, KOHO Z NÁS BY TO VŮBEC BAVILO?

MĚ TEDA NE.

PROTO SE SNAŽÍM UŽÍVAT SI I TO, CO MĚ ZROVNA BOLÍ, CO VYŽADUJE NĚJAKOU NÁMAHU, CO VYŽADUJE MOJI SÍLU.

VŽDYŤ LIDÉ NA ZEMI MAJÍ DUCHOVNÍ SÍLY NA ROZDÁVÁNÍ, TAK PROČ JI NEVYUŽÍT?

SNAŽIT SE ŽÍT PODLE SVÉHO NEJLEPŠÍHO VĚDOMÍ A SVĚDOMÍ A BÝT TAKOVÁ, JAKÁ CHCI BÝT.

MÍT SE RÁDA TAKOVOU JAKÁ JSEM A PŘIJÍMAT OSTATNÍ TAKOVÉ, JACÍ JSOU ONI SAMI (ačkoli mě taky spousta věcí štve).

TO JE ZHRUBA TO, K ČEMU MĚ VEDL MŮJ VÝVOJ OSVÍCENÍ.

Prostě je to tak. Je to jednoduché.

A to, jestli se vesmír vytváří sněním nebo transpozicí nějakých matrixových složek vlnění. Co na tom sejde? Jde to určitě obojím.

A jak dlouho se budou ještě politici o všem možném dohadovat? No, ať si to třeba dělají navěky. Mě je to celkem ukradený. Proč bych se měla rozčilovat nad něčím, co mě ani nezajímá, ani tomu nijak zvlášť nerozumím?

Nervy máme koneckonců všichni jenom jedny nebo ne?

Mějte se krásně!

Ahoj!!