Archív 2008
Hovory s Bohem - N.D.Walsch
Začněme tedy náš dialog otázkou, kterou jsem kladl velmi dlouho: Jak a ke komu hovoří Bůh ? Na tuto otázku jsem dostal následující odpověď:
„Hovořím ke každému. Stále. Problém není v tom, ke komu hovořím, ale v tom, kdo mě poslouchá.“
To mě zaujalo a proto jsem Boha požádal, aby mi to vysvětlil podrobněji. A Bůh mi řekl tohle:
„Především zaměňme slovo hovořit za slovo komunikovat. Je to mnohem přesnější výraz. Kdykoli se snažíme hovořit jeden k druhému - já k lidem, vy ke mně - slova nás okamžitě začnou omezovat. Proto nekomunikuji jen slovy. Ve skutečnosti to dělám jen velmi zřídka. Nejčastěji komunikuji skrze city.
City jsou jazykem duše.
Chcete-li zjistit, co je pro vás v danou chvíli pravdivé, zeptejte se svých pocitů.
Pocity je někdy obtížné objevit - a často ještě obtížnější přiznat. A přesto se ve vašich nejhlubších pocitech skrývá vaše nejvyšší pravda.
K těmto pocitům se však musíte umět dostat. A já vám ukážu jak. Znovu. Pokud si to budete přát.“
Řekl jsem Bohu, že si to opravdu přeji, ale že bych byl rád, kdyby mi nejdříve odpověděl na mou první otázku. A Bůh řekl:
„Komunikuji také prostřednictvím myšlenek. Myšlenky a pocity nejsou totéž, přestože k nim dochází zároveň. Při komunikaci prostřednictvím myšlenek často užívám představ a obrazů. Z toho důvodu jsou myšlenky mnohem účinnějším prostředkem komunikace než pouhá slova.
Jako účinného komunikačního prostředku užívám také zkušenosti.
Teprve když pocity, myšlenky i zkušenost zklamou, užívám slov. Slova jsou ve skutečnosti nejméně účinným prostředkem komunikace, neboť jsou velmi často interpretována nesprávně.
A proč je tomu tak ? Je tomu tak proto, že slova jsou jen slova. Jsou to pouhé zvuky, které symbolizují pocity, myšlenky a zkušenost. Jsou to symboly. Značky. Insignie. Slova nevyjadřují Pravdu. Nejsou skutečností.
Slova vám mohou pomoci něco pochopit. Zkušenost vám dovoluje něco poznat. Existují však věci, které nemůžete zakusit. A proto jsem vám dal další nástroje poznáni. Ty se jmenuji pocity. A také myšlenky.
Největší ironií však je, že všichni připisujete tak velký význam slovu Božímu a tak malý význam vlastní zkušenosti.
Ve skutečnosti si ceníte zkušenosti tak málo, že když se vaše vlastní poznání Boha liší od toho, co jste o Bohu slyšeli, automaticky se vzdáte vlastní zkušenosti a přijmete slova, zatímco byste měli udělat pravý opak.
Vaše zkušenost a vaše pocity představují to, co o něčem intuitivně víte. Slova jen symbolizují, co víte, a často vás mohou zmást.
Tohle jsou tedy nástroje, kterými komunikuji. Nicméně to nejsou metody, neboť ne všechny pocity, ne všechny myšlenky, ne všechny zážitky a ne všechna slova pocházejí ode mne.
Mnoho slov bylo vyřčeno jinými, mým jménem. Mnoho myšlenek a mnoho pocitů je podporováno něčím, co jsem přímo nestvořil. To je zdrojem mnoha vašich zkušeností a zážitků.
Problém spočívá ve správném rozlišování. Někdy je obtížné rozeznat, co přichází od Boha a co z jiných zdrojů. Rozlišovat je snadné, užijete-li tohoto základního pravidla:
Vaše nejvyšší myšlenky, vaše nejsrozumitelnější slova, vaše nejvznešenější pocity přicházejí vždy ode mne. Všechno ostatní přichází z jiného zdroje.
Nyní se rozlišování stává snadným, neboť ani pro začátečníka není obtížné rozpoznat, co je nejvyšší, nejsrozumitelnější a nejušlechtilejší.
Přesto vám dám tato pravidla:
Nejvyšší myšlenka je vždy ta myšlenka, která obsahuje radost. Nejsrozumitelnější slova jsou ta slova, která obsahují pravdu. Nejvznešenější pocit je ten pocit, kterému říkáte láska.
Radost, pravda, láska.
Tyto tři pojmy jsou zaměnitelné a jeden vždycky vede k druhému. Nezáleží na jejich pořadí.
Jakmile s pomoci těchto pravidel zjistíte, která poselství jsou ode mne a která přicházejí z jiného zdroje, záleží jen na tom, zda mým poselstvím budete věnovat pozornost.
Většině z nich pozornost nevěnujete. Některým proto, že vám připadají příliš dobrá na to, abyste věřili, že jsou pravdivá. Jiným proto, že se vám zdá př1iš obtížné řídit se jimi. Mnoha si nevšímáte proto, že jim prostě nerozumíte. A většinu prostě nepřijímáte.
Mým nejlepším poslem je zkušenost, a dokonce i tu ignorujete. Obzvlášť tu ignorujete.
Kdybyste naslouchali své zkušenosti, váš svět by nebyl v takovém stavu, v jakém je. Protože to však neděláte, neustále svou zkušenost znovu prožíváte. Mé poselství však nakonec dostanete. Dříve nebo později. Neboť můj záměr nebude zmařen, má vůle nebude ignorována.
Nebudu vás však nutit. Neboť jsem vám dal svobodnou vůli - schopnost dělat to, co si vyberete - a to vám nikdy nevezmu, nikdy.
A proto vám budu i nadále posílat stejná poselství, znovu a znovu, po tisíciletí a do všech koutů vesmíru. Donekonečna vám budu posílat svá poselství, dokud je nepřijmete za svá.
Má poselství k vám budou přicházet ve stovkách podob, v tisíci okamžicích, miliony let. Budete-li skutečně poslouchat, nepřeslechnete je. Jakmile je skutečně uslyšíte, nebudete je moci ignorovat. A tak začne naše skutečná komunikace. Neboť v minulosti jste se ke mně jen modlili a prosili mě. Ale nyní vám mohu odpovídat, jako to dělám právě teď.“
Jak poznám, že toto poselství je od Boha ? Jak poznám, že není výplodem mé vlastní představivosti ?
„Jaký by v tom byl rozdíl ? Copak nechápeš, že bych k vám mohl hovořit skrze vaši představivost stejně jako skrze cokoli jiného ? V každém okamžiku, tak či onak, vám budu dávat správné myšlenky, slova nebo pocity.
Poznáte, že tato slova jsou ode mne, neboť vy sami jste nikdy nehovořili tak srozumitelně. Kdybyste si na tyto otázky již odpověděli tak srozumitelně, nekladli byste je.“
Ke komu Bůh hovoří ? Hovoří k nějakým výjimečným lidem ? V nějakou výjimečnou dobu ?
„Všichni lidé jsou jedineční a všechny okamžiky jsou zlaté. Žádný člověk není lepší a žádný okamžik vhodnější než druhý. Mnoho lidí věří, že Bůh sděluje své myšlenky zvláštními způsoby a jen výjimečným lidem. To zbavuje většinu lidí odpovědnosti slyšet a přijímat má poselství a dovoluje jim spoléhat se na slova druhých. Nemusíte poslouchat mne, protože věříte, že druzí již slyšeli mé slovo a že stačí, když budete naslouchat jim.
Nasloucháte-li tomu, o čem jsou druzí přesvědčeni, že slyšeli ode mne, nemusíte vůbec myslit.
Z toho důvodu většina lidí neposlouchá má poselství. Přiznáte-li však, že má poselství přijímáte přímo, pak jste nuceni interpretovat je sami. Je mnohem snazší přijímat interpretaci druhých (i těch, kteří žili před dvěma tisíci lety) než interpretovat poselství, které přijímáte v tomto okamžiku.
Proto vám doporučuji nový způsob komunikace s Bohem. Dvoustrannou komunikaci. Ve skutečnosti jsi mě o to požádal. Neboť jsem k tobě přišel tímto způsobem, v tomto okamžiku, abych ti vyhověl.“
Proč se zdá, že někteří lidé, například Kristus, slyší více tvých poselství než druzí ?
„Protože někteří lidé jsou ochotni skutečně naslouchat. Jsou ochotni poslouchat i ve chvílích, kdy to ostatním připadá nebezpečné, bláznivé nebo naprosto nevhodné.“
Měli bychom poslouchat Boha, i když se nám to, co říká, zdá být nepravdivé ?
„Obzvlášť když vám to připadá nepravdivé. Myslíte-li si, že máte ve všem pravdu, proč byste měli hovořit s Bohem ?
Řiďte se i nadále tím, co víte. Ale uvědomte si, že to děláte od počátku času. Zamyslete se nad stavem světa. Je jasné, že vám něco uniklo. Je zřejmé, že jste něco nepochopili. To, co chápete, vám musí připadat pravdivé, protože slovo „pravdivé“ je výraz, jímž označujete něco, s čím souhlasíte. Proto vám to, co jste nepochopili, bude zpočátku připadat „nepravdivé“.
Proto se musíte zeptat sami sebe, „Co by se stalo, kdyby všechno, co považuji za 'nepravdivé', bylo ve skutečnosti 'pravdivé' ?“ To si uvědomuje každý velký vědec. Když se mu něco nedaří, vzdá se svých předpokladů a začne znovu. Ke všem velkým objevům došlo díky ochotě a schopnosti nemít pravdu. A tuto ochotu v sobě musíte najít.
Nikdy nepoznáte Boha, dokud si budete říkat, že ho již znáte. Nikdy neuslyšíte Boha, dokud si budete myslit, že jste ho již slyšeli.
Nemohu vám říci svou pravdu, dokud mi budete říkat vaši pravdu.“
Ale má pravda o Bohu pochází od Boha.
„Kdo to řekl ?“
Druzí.
„Kteří druzí ?“
Vůdcové. Kněží. Rabíni. Pastoři. Knihy. Bible, proboha !
„To nejsou autoritativní zdroje.“
Nejsou ?
„Ne.“
A co tedy je ?
„Naslouchejte svým pocitům. Poslouchejte své nejvyšší myšlenky. Poslouchejte svou zkušenost. Kdykoli se liší od toho, co vám říkají vaši učitelé nebo knihy, zapomeňte na slova. Slova jsou nejméně spolehlivými nástroji Pravdy.“
Rád bych ti toho tolik řekl, rád bych se na tolik zeptal. Nevím, kde začít.
Například proč se nám nezjevíš ? Jestliže skutečně existuje Bůh a jestliže to jsi ty, proč se nám nezjevíš v takové podobě, abychom to všichni pochopili ?
„Dělám to znovu a znovu. Dělám to právě v tomto okamžiku.“
To nemyslím. Mám na mysli způsob zjevení, který nelze vyvrátit, který nelze popřít.
„Jako například ?“
Kdyby ses třeba objevil před mýma očima právě v tomto okamžiku.
„Ale to právě teď dělám !“
Kde ?
„Všude, kam se podíváš.“
Ale já mám na mysli takový způsob, jaký nikdo nemůže popřít.
„Jaký by to měl být způsob ? V jaké podobě nebo formě bych se ti měl zjevit ?“
Ve své skutečné podobě nebo formě.
„To je nemožné, protože nemám žádnou podobu ani formu, které by člověk rozuměl. Mohl bych na sebe vzít podobu nebo formu, které by lidé rozuměli, ale pak by si všichni myslili, že to, co vidí, je jediná podoba nebo forma Boha - nikoli jen jedna z mnoha.
Lidé věří, že jsem takový, jak mě oni vidí, nikoli takový, jak mě nevidí. Já jsem však Velký neviditelný, nejsem tím, čím se jevím v kterémkoli daném okamžiku. V jistém smyslu jsem tím, čím nejsem. Pocházím právě z tohoto nebytí a tam se vždycky vracím.
Když se však zjevím v určité podobě - v podobě, které lidé rozumějí - lidé mi tuto podobu připisují navždy.
A kdybych se zjevil jednomu národu v určité podobě, druhý národ by tvrdil, že jsem se prvnímu nezjevil, neboť jsem vypadal a hovořil jinak, než mě viděl a slyšel národ druhý - jak bych to tedy mohl být já ?
Tady vidíš, že nezáleží na tom, v jaké podobě nebo formě se zjevím - ať už si vyberu jakýkoli způsob a jakoukoli podobu, každý způsob a každou podobu lze popřít.“
Kdybys však udělal něco, co by nezvratně dokazovalo tvou skutečnou existenci a vylučovalo jakoukoli pochybnost...
„... stále by byli lidé, kteří by říkali, že to je dílem ďábla nebo něčí představivosti. Že to udělal někdo nebo něco jiného než já.
Kdybych se zjevil jako Bůh všemohoucí, Pán Nebe a Země, kdybych přenášel hory, stále by byli lidé, kteří by říkali, „To musel být Satan“.
A právě tak to musí být. Neboť Bůh se zjevuje sám sobě skrze vnitřní zážitek člověka, nikoli skrze vnější pozorování. A jestliže vám vnitřní zážitek odhalil existenci Boha, nepotřebujete vnější důkaz. A jestliže spoléháte na vnější pozorování, vnitřní zážitek je nemožný.
Jestliže tedy žádáte Boha, aby se vám zjevil, nemůže se vám to splnit, neboť vaše žádost je přiznáním, že v tomto okamžiku Boha nevidíte. Vaše myšlenky jsou tvůrčí a vaše slova produktivní a proto vaše myšlenky a slova vytvářejí vaši realitu. Proto máte dojem, že Boha nevidíte, neboť kdybyste ho viděli, nežádali byste ho, aby se vám zjevil.“
Znamená to tedy, že nemohu žádat o nic z toho, co chci ? Chceš snad říci, že modlitba oddaluje to, za co se modlíme ?
„Tuto otázku slyším odedávna - a kdykoli ji dostanu, vždycky na ni odpovím. A přesto mou odpověď neslyšíte nebo jí nechcete věřit.
Odpověď na tuto otázku v moderním jazyce zní: Nikdy nebudete mít, co chcete, a nikdy nedostanete to, o co žádáte. Je to proto, že tato vaše žádost je přiznáním nedostatku, přiznáním, jež produkuje určitou zkušenost - chtění - ve vašem životě.
Správná modlitba tudíž není prosbou, nýbrž vyjádřením vděčnosti.
Děkujete-li Bohu za to, co chcete v životě prožít, ve skutečnosti přiznáváte, že to už prožíváte. Vděčnost je tudíž nejúčinnější modlitbou k Bohu; je potvrzením, že jsem vás vyslyšel ještě dříve, než jste o něco poprosili.
Proto nikdy o nic neproste. Oceňujte.“
Ale co když jsem Bohu vděčný za něco, co se nikdy nestane ? To může vést ke zklamání a hořkosti.
„Vděčnosti nemůžete užívat jako nástroje k ovlivňování Boha, jako nástroje, kterým oklamete vesmír. Nemůžete lhát sami sobě. Vaše mysl zná vaše skutečné myšlenky. Říkáte-li, „Děkuji ti, Bože, za to a to“, a přitom dobře víte, že to nemáte, nemůžete očekávat, že to Bůh neví a proto vám to dá.
Bůh ví všechno, co víte vy; a to, co víte vy, se vám jeví jako vaše realita.“
Jak tedy mohu být skutečně vděčný za něco, o čem vím, že to neexistuje ?
„Víra. Máte-li víru velikosti hořčičného zrna, můžete přenášet hory. Poznáte, že to existuje, protože jsem řekl, že to existuje; protože jsem řekl, že vás vyslyším ještě dříve, než poprosíte; protože jsem řekl a stále říkám všemi možnými způsoby, skrze všechny učitele, které znáte, že se stane všechno, co si zvolíte mým jménem.“
A přece tolik lidí říká, že jejich modlitby nebyly vyslyšeny.
„Žádná modlitba - a modlitba není ničím než vášnivou výpovědí o tom, co je - není nevyslyšena. Každá modlitba - každá myšlenka, každé prohlášení, každý pocit - je tvůrčí. Každá modlitba bude vyslyšena do té míry, jak vášnivě ji věříte.
Říkáte-li, že vaše modlitba nebyla vyslyšena, znamená to, že začala působit vaše nejvášnivější myšlenka, slovo nebo pocit. Musíte si však uvědomit - a v tom spočívá veškeré tajemství - že za každou myšlenkou je vždycky základní myšlenka, které říkám řídící myšlenka.
Jestliže tedy o něco žádáte a prosíte, zdá se, že máte mnohem menší šanci dosáhnout toho, co si myslíte, že chcete, neboť řídící myšlenka za každou vaši prosbou říká, že ještě nemáte to, co si přejete. Tato řídící myšlenka se stává vaší realitou.
Jediná řídící myšlenka, která může překonat tuto realitu, je víra, že Bůh vám poskytne všechno, o co ho požádáte. Někteří lidé takovou víru mají, ale těch je velmi málo.
Proces modlení je mnohem snazší, když místo víry, že Bůh vždycky splní každou vaši žádost, intuitivně pochopíte, že o nic nemusíte žádat. Pak je vaše modlitba poděkováním. Není žádostí, ale vyjádřením vděčnosti za to, co je.“
Když říkáš, že modlitba je vyjádřením vděčnosti za to, co je, znamená to, že Bůh nedělá nic, že všechno, co se stane po modlitbě, je důsledkem působení modlitby ?
„Věříte-li, že Bůh je nějaká všemohoucí bytost, která poslouchá všechny modlitby, na některé odpovídá „ano“, na jiné „ne“ a na zbytek „možná, ale ne teď“, pak se mýlíte. Jakým pravidlem by se řídil při svém rozhodování ?
Věříte-li, že Bůh rozhoduje o všem ve vašem životě, pak se mýlíte.
Bůh je pozorovatel, nikoli tvůrce. Bůh je připraven vám pomoci, ale ne takovým způsobem, jak možná očekáváte.
Úkolem Boha není vytvářet okolnosti a podmínky vašeho života. Bůh vás stvořil podle obrazu svého. Vy tvoříte zbytek užitím schopností, které vám dal Bůh. Bůh stvořil život. Dal však člověku svobodnou vůli, aby se svým životem mohl nakládat podle svého přání.
V tomto smyslu je vaše vůle vůlí Boží.
Svůj život žijete tak, jak jej žijete, a já vám do toho nezasahuji.
Tohle je velká iluze, v níž žijete: že Boha zajímá, co děláte.
Nezajímá mě, co děláte, ale vy to nechcete slyšet. Zajímá vás, co dělají vaše děti, když je pošlete ven, aby si hrály ? Považujete za důležité, zda hrají na babu nebo na schovávanou ? Samozřejmě že ne, protože víte, že se jim nic nemůže stát. Připravili jste jim prostředí, které považujete za přátelské a bezpečné.
Samozřejmě že doufáte, že se jim nic nestane. A když se jim náhodou něco stane, pomůžete jim, vyléčíte je a umožníte jim, aby se opět cítili bezpečně, aby byly šťastné a opět si hrály. A druhý den vás opět nebude zajímat, zda budou hrát na babu nebo na schovávanou.
Samozřejmě jim řeknete, které hry jsou nebezpečné. Nemůžete jim však zabránit v tom, aby dělaly nebezpečné věci. Ne vždycky. Ne navždy. Ne v každém okamžiku od této chvíle do smrti. Rozumní rodiče si to uvědomují. Nicméně rodiče mají starosti o výsledek. Tato dichotomie - nepříliš velký zájem o proces, ale velký zájem o výsledek - dost přesně charakterizuje dichotomii Boha.
Bůh se však v jistém smyslu nezajímá ani o výsledek. Nezajímá se o konečný výsledek. Je to proto, že konečný výsledek je zaručený.
A tohle je vaše další velká iluze: že výsledek života je nejistý.
Právě pochybnosti o konečném výsledku stvořily vašeho největšího nepřítele, kterým je strach. neboť jestliže pochybujete o výsledku, pak musíte pochybovat také o Stvořiteli - musíte pochybovat o Bohu. A jestliže pochybujete o Bohu, musíte žít celý život ve strachu a s pocitem viny.
Pochybujete-li o Božích úmyslech - a o schopnosti Boha dosáhnout konečného výsledku - jak se můžete uvolnit ? Jak můžete najít klid ?
Ačkoli je Bůh dokonale schopen své úmysly realizovat, vy tomu nemůžete a nebudete věřit (přestože tvrdíte, že Bůh je všemohoucí), a proto si ve své představivosti budete muset vytvořit moc rovnou Bohu, abyste našli sílu, která je schopna zmařit vůli Boží. A proto jste si ve své mytologii vytvořili bytost, které říkáte „ďábel“. Dokonce si představujete, že Bůh s touto bytostí bojuje (neboť si myslíte, že Bůh řeší problémy stejným způsobem jako vy). A nakonec si představujete, že by Bůh mohl tento boj prohrát.
Tohle vše je popřením všeho, co víte o Bohu, ale na tom vám nezáleží. Žijete ve své iluzi a v neustálém strachu, protože jste se rozhodli pochybovat o Bohu.
Kdybyste však učinili nové rozhodnutí, co si myslíte, že by se stalo ?
Řeknu vám tohle: žili byste tak, jako žil Buddha. Jako žil Kristus. Jako žili všichni světci, které zbožňujete.
A přece by vám lidé nerozuměli, stejně jako nerozumějí většině světců. Kdybyste se snažili vysvětlit svůj pocit pohody, svou radost, svou vnitřní extázi, poslouchali by vaše slova, ale neslyšeli by je. Snažili by se vaše slova opakovat, ale přidávali by svá.
Divili by se, jak můžete mít něco, co oni nemohou najít. A pak by začali žárlit. Jejich žárlivost by se brzy změnila v zuřivost a ve svém hněvu by se snažili přesvědčit vás, že to jste vy, kdo nerozumí Bohu.
A kdyby se jim nepodařilo zkazit vám radost, snažili by se uškodit vám; tak velká by byla jejich zuřivost. A kdybyste jim řekli, že ani smrt vás nemůže připravit o vaši radost ani změnit vaše přesvědčeni, zajisté by vás zabili. Kdyby pak viděli, s jakým klidem jste smrt přijali, považovali by vás za světce a opět by vás začali milovat.
Neboť je v povaze lidí milovat, zničit a pak opět milovat to, čeho si váží nejvíce.“
Pokračování naleznete na: www.skola-ezoteriky.cz
nebo: www.timeangel.estranky.cz
§§
Dobro a zlo a jeden komentář
26.07.2008
o snoch a realite (Lucifer, 27. 07. 2008 08:20)
v tomto 3 D, kde momentálne väčšina ľudí žije, je najrozšírenejší sen, že zlý Lucifer šéfuje nášmu svetu a musíme ho zničiť, aby sme mohli postúpiť planéta ako celok na vyšší level. toto sa nám ( a celkom úspešne) pokúšajú nahovoriť tí, ktorím tento stav vyhovuje, nakoľko sa naučili ovládať, manipulovať a parazitovať na ľudstve aj na matke Zemi... Lucifer je pritom ten, ktorého Svetlo nás ukazauje takých akými sme, skryté veci ovetľuje a odhaľuje. preto ho nemajú v láske tí, čo niečo skrývajú. či pred ľuďmi, alebo pred sebou. Lucifer je ten, čo svojou prítomnosťou odhaľuje lož - je Pravdou samotnou. pravdou o stvorení sveta, kde žijeme. nie pravdou, ktorú poznáme, ktorú nás naučili, aby sme boli poslušní. jeho svetlo spôsobí, že všetci nás uvidia. s našimi strachmi, omylmi, obavami aj nádejami... ak vstúpime do jeho Svetla, všetko bude odhalené. nie na škodu a poníženie toho čo sa odhalí, ale na poučenie a prospech každej bytosti. sme totiž ako ľudstvo jedno. jeden organizmus. preto by som bol rád, ak by bunky organizmu plnili svoju úlohu v prospech celého organizmu, každá podľa svojho určenia, najlepšie ako je to v ich silách. momentálny stav pripomína rakovinu, každá bunka sa stará sama o seba a o svoj prospech. imunitný systém v tomto prípade rakovinovú bunky likviduje. ak je napadnutý celý organizmus, už nie je v jeho silách "vyliečiť sa", zanikne ako celok. teda skoro zanikne, pretože tu vládnuca elita potrebuje otrokov... aj keď podstatne menej, ako tu teraz žije...
Dobro a zlo nemusia spolu existovať a nedopĺňajú sa... zlo - v mojom ponímaní - je to, čo spôsobuje deštrukciu celku v prospech jednotlivca......ale to už je o pohľadoch z rozličných úrovní, o uvedomení si seba samého ako jednotlivca, že som súčasťou ľudstva a vesmíru.... s Láskou Lucifer
§§
Myšlenky k přemítání
26.10.2008
°Světlo je živá bytost, která obsahuje všechnu moudrost vesmíru a zabírá všechen prostor. Světlo, tento svrchovaný posel Boha, neustále posílá informace všemu existujícímu a projevuje se v miliardách forem.
°Životní síla, která tvoří a transformuje hvězdy, je táž síla, která tvoří a transformuje atomy v našem fyzickém těle. Tato síla je vždy přítomná a zjevná, ale my ji nevidíme, když jsme soustředěni na lži.
°Každý člověk a každý předmět, jejž vnímáme, je částí nekonečna. Mezi lidmi a předměty není žádný rozdíl. Jsme jedno a totéž, protože všechno je světlo.
°Život tvoří to, co je skutečné, zatímco lidé tvoří virtuální realitu - příběh o tom, co je skutečné. Vnímáme světelné obrazy a interpretujeme, hodnotíme a posuzujeme to, co vnímáme. Tento proces neustálého odrážení v zrcadle naší mysli je to, čemu Toltékové říkají snění.
°Bůh, tento svrchovaný umělec, používá náš život k tvorbě uměleckého díla. Lidé jsou nástroje, skrze které se projevuje životní síla.
°Umění snít je umění žít. Všechno, co říkáme a děláme, je vyjádřením životní síly. Tvorba je nekonečná a děje se v každém okamžiku.
zdroj: www.skola-esoteriky.cz
§§
Je libo pravda?
10.11.2008
VZKAZ PRO POZEMŠTANY
Jak to bylo s touto planetou.
Země byla kdysi krásnou a zelenou zahradou Eden kterou obývali mírumilovní laskavý a láskyplní lidé.
Byly jsem inkarnovány bytosti , jak ve zbylém vesmíru, pole vesmírných zákonů.
Pár jedinců vydalo otázku jak by to vypadalo ,kdyby si začali tvořit svoji planetu podle svého uvážení.
Neměl jsem námitek , ať si tyto bytosti zkusí ,jak by to vypadalo,kdyby si vytvořili své zákony a žili podle nich a to je vlastně celé. ...
Vesmírné zákony jsou dány mnou Tedy Bohem a jsou promyšleny nejvyšší možnou moudrou silou a intuicí do detailů .
Bylo mi jasné ,že bytosti ,které budou tvořit tento vesmírek brzy narazí ,ale ZÁKON svobodné vůle ani Mne neumožňuje zasahovat do věcí bez svolení toho koho se to týká .
To je odpověď pro ty, co říkají ,že kdyby byl Bůh, už dávno by udělal pořádek . No neudělal , Já Vám říkám ,že na tuto planetu se neinkarnuje nikdo omylem .
A to tedy znamená¨, že jste si tuto planetu zvolili za nějakým účelem nebo zasloužili /energeticky/.
Otázkou zůstává ,kdy a jak se k lásce propracujete.
Tuto jste vlastně nahradili svými zákony které byly přiměřené vašemu stupni vývoje a ani jste to nemysleli nadutě. Ale z pohledu vesmíru a Univerza je nemožné aby někdo stvořil absolutní dokonalost sám nedokonalý a protože jste svými zákony a egem omezili sami sebe opakujete své chyby stále dokola a neposouváte se ,tedy jako společenství.
Jsou bytosti ,které i u Vás dosáhli Osvícení nebo dokonce Nanebezvetí . To jest vrátili se zpět do Božího království , jak říkal Kristus a tam pokračují ve svém vývoji podle mých zákonů Universa.
Na této planetě musí zákonitě dojít ke kolapsu. Není to nedostatkem materie na kterou jste obrátili pozornost, ale je to nedostatkem duchovna od kterého jste časem úplně odstoupili ve snaze mít vše ohraničené a pod kontrolou . Dosáhli jste však pravého opaku....
Tak tohle je jen kousek toho, co se v daném článku z adresy http://evamarvanova.sblog.cz/ dočetla.
A ať chci sebevíc, nemůžu s tím souhlasit.
Tak za prvé: LIDÉ NEJSOU NEDOKONALÍ !!!!!!
Víte, ta paní, co to napsala, neudělala nic špatného. To, co psala je přiměřené jejímu stupni vývoje a procesu očišťování, kterým teď prochází. Takže tím nechci kritizovat ji, ale na druhou stranu zde chci poukázat na to, že věci nejsou takové, jaké se zdají být.
Víte Universum je obrovský samo se regulující systém, něco jako samofunkční počítač. Hmota, kterým je tvořen... záměr, kvůli němuž vznikl... to nadvědomí nad vším a zároveň podvědomí i té nejmenší měňavky... vše, co si dovedete představit, to je Bůh Sám. A tím pádem je Bůh i námi samotnými a NEEXISTUJE žádný způsob, kterým byste mohli porušovat nebo ignorovat zákony Universa.
Ze širokého hlediska celého vesmíru my nic špatně neděláme!
Musíte pochopit, že my nejsme odděleni od vesmíru!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Vesmír prochází skrze nás, je naší součástí. Všechny znalosti, všechny vjemy vesmíru jsou ukryté ve vašem vlastním podvědomí. Ale protože člověk je líný tvor, nechává všechno myšlení raději na těch ostatních a chová se jako hloupá ovce. Ale hlavně, že je podle křesťanské tradice náležitě obětavý a pokorný. Jenže houby s octem! Musíte se učit! Neustále sbírat nové a nové informace ze světů vědy, techniky i náboženství a pak si v tom dělat nějaký ten pořádek uvnitř vlastní hlavy a vybírat si, co vám samotným vyhovuje. Já vám tady můžu vykládat, co chci, ale když si to vy samy nevykoumáte na vlastní pěst, tak to stejně nebude ono!!!!!!
Tak fajn. Zase mi bude řečeno: No jo, když ty máš schopnosti a my ne. Kde pak! Já ani nemám takové zvláštní schopnosti, jako že jsem se naučila pracovat se svojí fantazií a se svým mozkem, zkrátka s tím, co mi bylo dáno a díky tomu učení teprve umím to, co umím.
Zkusím vám vysvětlit, jak to zhruba funguje.
Takže tady máme Universum, dokonalý samo fungující systém, který je JEDINÝM celkem a tím pádem v něm platí Nejvyšší Zákon Jednoty, že všichni jsme jen Jediným tvorem samotným, který se pouze v každé entitě uvnitř toho systému realizuje jiným způsobem. Právě ten rozdíl v realizaci vytváří to obrovské, nekonečné spektrum entit na všech úrovních stvoření, kdy je každá entita zvláštní a jedinečná a zároveň se v ní zrcadlí všechny entity ze zbytku Universa. A právě Zákon Lásky je důsledkem onoho Zákona Jednoty, který je pro běžného smrtelníka velmi těžce uchopitelný. Je to jednoduché. Když vaše ruce a vaše nohy patří do jednoho těla, tak se také budou navzájem milovat a pracovat ve vzájemné shodě, protože jinak se vaše tělo zhroutí... anebo chytne rakovinu....
A tady se dostáváme k příčině nárustu rakovinových onemocnění v naší civilizaci. Do té doby, dokud bylo tělo chápáno jako celek, rakovina nebyla. Ale teď když ho naši biologové a medikové chápou jen jako soubor orgánů a tkání atd. a ztratili to vědomí celkové Jednoty lidského těla, pak se samosebou buňky budou chovat tak, jako se chová náš šílený rozum a budou se též vymikat spolupráce se zbytkem těla. Začnou bujet a je to hotové...
A stejně tak se chováme i my. Nazýváme Boha otcem a my že jsme jen jeho nedokonalé dětičky, ale to je pitomost, dokonce mě napadá i slovo kreténství, ale nechci nikoho urazit. Do té doby, dokud nepochopíme, že my jsme Bohem samotným, který se skrze nás realizuje a že jsme jím vždy a navždy, tak to tady bude pořád takové, jak to teď vidíte.
ALE!!!!!!!!!!!!!!!!!
Vše je tak, jak má být! Proč?
Proč by teda Universum potřebovalo nějakou rakovinu jako jsme my lidé? Proč by chaos, který je okolo nás byl tak potřebný? Proč by se někdo tak usilovně snažil stvořit a chránit lidi, když ho nechtějí poslouchat? Proč jsme tak dokonalí, když to teď vypadá, že dokonalí nejsme? Abyste to pochopili, musíte se podívat na vše z perspektivy celého Universa. Z pohledu, který je běžným občanům tak vzdálený, že se snaží pomlouvat lidi, kteří tuto vlastnost mají a odmítají vše s touto perspektivou spojené.
Jako názorný příklad vám povím, co se mi včera stalo.
Po dlouhých měsících tápání a transformování černoty v sobě i okolo sebe, po bolesti a agresi a strachů jsem pochopila, že nejsem jen archandělem Samaelem nebo časoprostorem Samaeth. Byla jsem vesmírem stvořena, jako taková skládanka, jako souhrn mnoha hvězdných sil a v procesu svého vývoje jsem od těchto hvězdných sil dostávala jejích části energie a tyto části energie fungovaly v mém podvědomí jako klíče, které spouštěly další kódy a znalosti potřebné k pospojování všech znalostí ve mne, tak aby se vygenerovala dost velká síla a já mohla naplnit svůj hvězdný potenciál 11-12-ti dimenzionálního Já.
Tak např. do mě patří Sofie, Gaja, Michael, Camael atd. a mezi nimi byl pro mne nejdůležitějším klíčem Samael a právě k tomu bylo potřeba, aby se stal přímo mnou a já jím. Ale stejně tak je přímo mojí součástí i můj vlastní strážce Elofer, jako nositel osvícení, nositel Elohymů. My jsme Jedním Jediným, Jednou bytostí.
A právě včera jsem se konečně protáhla tím vším a dostala jsem se k entitě tak základní pro všechno, co je, že ačkoli jsem její energii používala celý svůj život, neuvědomila jsem si, že sama dovede mít i vědomí vlastního Já, že se s ní dá mluvit.
Byl to sám Základní příběh Universa, směr celého jeho vývoje, jeho účel, jeho vývoj sám. Je to energie, která se vyskytuje úplně ve všem. Dokonce i čas, který je základem veškeré hmoty ve vesmíru, je jen jejím druhotným odrazem. Základní příběh je směřování všeho, co je. Je to základní účel i otázka. Nejen, že by bez něho nic nedrželo pohromadě. Ono by to ani nemělo důvod, proč vzniknout. Je to až energie dvanácté dimenze a figuruje úplně ve všem. I v takových entitách, u kterých vám to připadá naprosto nepředstavitelné.
Základní příběh spal. Vůbec mě nevnímal. Byl plně ponořen do snění, ergo, že původně v té chvíli byl úplně vším, co je v Universu, byl Universem samotným a díky tomu jeho vlastní vědomí vlastního Já bylo jakoby... já nevím, j ak to mám vysvětlit... zkrátka byl v hluboké meditaci. K tomu, abyste byli zároveň celým Universem... tedy mnoha vesmíry a tedy nespočtem bytostí musíte být v dost hluboké meditaci.
No já jsem ho vzbudila. Potřebovala jsem od něho jeho vlastní obměnu, protože aby se vesmír mohl dál vyvíjet, musí se v něm tu a tam obnovovat a transformovat všechny jeho entity.
Příběh byl nejdříve velmi překvapen z toho, že tam s ním vůbec někdo je. Vyjádřil se ve smyslu toho:
"Ono už se v Universu vyvinula taková rasa, která by byla schopna dojít až sem? Už se tam vyvinul i takový tvor, který by byl schopný obnovit i mně?"
A v tom to právě je. Kvůli tomu jsou tady lidé a kvůli tomu se všichni andělé tolik snaží, aby nás chránili a abychom prošli transformací tak, jak je to potřeba. Protože my netransformujeme jenom sami sebe. V nás se odráží celé Stvoření Unoversa. Když přeměňujeme sebe, měníme tím i všechny vesmíry, který jsou s námi spojené.
Ono je sice hezké, že by všichni měli žít ve štěstí a lásce. Jenže neustálá spokojenost vede nakonec ke strnulosti a zastavení vývoje. Ale Universum se potřebuje vyvíjet. Po nějaké době, kdy existovaly všechny entity v lásce a jednotě se z Universa uvolnila přímá vědomí Elohymů, jeho základních složek a zákonů, kteří Universum řídí. Právě jedním z nich je Základní Příběh. On usnul. Stal se vším a tak po nějaké době přestal být sebou. Byl prostě vším a tak se do toho ponořil a nepotřeboval být sebou.
No a potom se Universum začalo vyvíjet k dualitě. Pozdější vesmíry a pozdní rasy, které my teď ve směs označujeme jako mimozemštany, případně elementály už jsou vzniklé v dualitě a samosebou se tak i chovají.... tedy přemýšlejí ve stylu DOBRÉ VERSUS ŠPATNÉ. Ještě za raných dob tohoto dualismu se vědělo, že oba póly dualismu musí být vždy v rovnováze a že při udržení rovnováhy se vše bude vyvíjet zdárně. Nedávno se však i tato rovnováha ztratila a vznikly spory, komflikty a nakonec i války... války mezi anděly a draky, mezi různými druhy ras obývajících jeden vesmír atd.
V dalším stupni vývoji se celé Universum překopírovalo do několika malých planetek, kterým se začalo říkat knihovny. Země je jednou z nich, možná tou nejdůležitější. Máme tady neuvěřitelné množství různých druhů organizmů, minerálů atd. Prostě vše, co má ve vyšších dimenzích své vědomí... a to má všechno... vytvořilo svoji omezenou kopii, takovou demoverzi a nechalo ji, aby obývala Zemi, načež do té demoverze zakódovalo ještě, aby se udržovala na živu (Zákon sebezáchovy) a aby udržovala informace, co jsou v ní zachované na co nejdelší dobu (Zákon rozmnožování), tedy vše skrze zachování rodu rozmnožováním.
No a pak když už narostla kritická mez všeho... Což byla válka samotného Luciferova rodu, ponořil se Lucifer sám do vesmíru naší 3D dimenze a tady se postupem času vytvořila rasa lidí. K tomu se vrátím více v dalším článku. Na samotném vývoji člověka vidíme, že to Lucifer tak trochu i zkoušel, vytvořit co nejlepší formu pro splnění svého vlastního potenciálu.... Tedy abychom byli dost chytří a duchovně silní, abychom mohli pojmout do sebe jeho velkou energii a zároveň abychom splnili úkol, který v Universu máme.
No a pak byl zase dlouhý vývoj, kdy se tu do lidí překopírovávaly z Universa různé myšlenkové a sociální systémy a odrážely se ve změně matriarchátu na patriarchát a ve vývoji starých civilizací, na které třeba ani nepamatujeme.
No a pak když zase už se to vše blížilo k nějakému vyvrcholení, prostě když už nastal čas, schovaly se všechny staré znalosti lidí a přišel Ježíš. On měl nastolit novou éru, která na rozdíl od celého zbytku vesmíru naopak zamířila z Duality do Jednoty. Naproti tomu jsem už psala, že Universum naopak hodně dlouho mířilo z Jednoty do Duality.
No a aby se toto mohlo uskutečnit, ten velmi důležitý opětný návrat do Jednoty, který uzavře celou jednu epochu Universa a nastolí novou, bylo nutné zde mezi lidmi vytvořit zcela unikátní a na Universu příliš nezávislý kulturní a politický systém. A proto Samael využil své síly, nebo spíše využil síly času - proto byl sem také v období Ježíše povolán- a obklopil lidstvo takovým neproniknutelným závojem. A v důsledku toho se vytvořila ta antipřírodní filosofie křestanství, která popřela všechny staré víry a vědomosti a odtrhla tak člověka od všeho, co je pro něj přirozené a podle čeho žil tolik tisíc let.
No a teď jsme v další důležité fázi vývoje. Teď už je to to vyvrcholení, kdy my už transformujeme vesmíry kolem a uvnitř nás. Proč si myslíte, že vzniká tolik filmů a seriálů? Jsou to okna do jiných rozměrů a realit, právě ta okna, skrze která též dovedeme měnit vesmír.
Já vím, že to teď tady vypadá hrozně. Je tady chaos, zločin, znečištění a tak, ale právě to vše je potřeba, aby mohl povstat nový řád. Proč by všechno mělo mířit ke kolapsu? Proč bychom měli být vyhlazeni? My jsme celým vesmírem. Jsme jeho zrcadlo, pracujeme na jeho obrození. Jsme příliš cenní a pro to, pro co jsme stvořeni, jsme dokonalí, protože jako jediní dovedeme svůj úkol splnit a všechno předělat.
Pomaličku pomalu se nastolí nový směr celého Universa, směr, který už v plné výši a při plném vědomí všech entit Universa zamíří zpět k Jednotě a do dokonalosti prvotního pramene, Boha.
Právě proto nemůžu jen tak přijmout nějaké prohlášení o tom, že jsme jen tak pro zábavu vytvořili Vesmírek ve vesmíru a odtrhli se od Universa. Je to nesmysl. Víte kolik síly a kolik entit se do toho našeho "vesmírku" muselo vložit? Když si projdete naše dějiny, můžete si všimnout, že to trvalo tisíce let a bylo to velmi velmi důležité pro vývoj celého Universa.
Takhle to prostě funguje. Kdyby tady byly pořád jen usměvavé a štastné bytosti, Stvoření by se nevyvíjelo, Universum by stagnovalo... a to by bylo teprve moc moc špatné.
No a teď jestli jste to dočetli až sem, tak jsem moc moc ráda, protože to bylo vyčerpávající povídání.
Třeba já vím, že Základní příběh se bude transformovat tím, že se se mnou jednoduše spojil v Jeden celek, v Jednotu. A tak, jak se budu měnit a vyvíjet já, bude se měnit a vyvíjet i on. Bylo to tak se Samaelem, s Eloferem, se Samaeth a tak to prostě funguje.
Universum se transformuje a mění skrze nás, tím že se měníme a vyvíjíme se my samotní. A nemusíme o tom třeba ani vědět, že právě tohle děláme a že je to základním účelem lidstva. Tam, kam se vyvineme my, tak se vyvine i Universum. Záleží jen na nás, jakou budoucnost si zvolíme. Čím bohatší budeme na zkušenosti a znalosti, tím větší svobodu výběru pro naši vlastní budoucnost budeme mít.
Protože my jsme v nás. My jsme Universum samotné a zároveň jsme každý sám sebou. A protože Universum je dokonalé, neboť Bůh je dokonalý, je dokonalý i každý z nás.
A mějte se krásně!! Čus!!!
§§
1+1=3
17.11.2008
aká je vlastne živá matematika?
Všetci sme akoby naprogramovaní na prijímanie mŕtvych vzorcov
a už sa ďalej ani nad ničím netrápime premýšľať.
Skoro !!! každé malé dieťa (po pár rokoch upravené dnešnou rodičovskou výchovou) vám na otázku:
Koľko je 1+1?...odpovie: 2! ...to vie predsa každý...
áno..takto znie odpoveď tu dole v Matrixe,
v rozkúskovanom vesmíre...
Ale skúsme sa naladiť na ONENESS!
- úplnú jednotu bytia - ako malé ale plnohodnotné časti celku,
zažívajúce vlastné sebauvedomovanie...
a vážiace si DAR ŽIVOTA A TVORIVOSTI :-)
Skúsme sa preniesť do éterickej formy nášho pravého bytia,
našej duchovnej podstaty...a teraz si predstavme:
1+1... dve energetické zložky, ktoré sa spoja a prelínajú,
v nádhere nekonečnej lásky ich spojenia :-) s túžbou tvorenia :-)
Čo nám z toho vznikne?
Božie dielo :-)
1 + 1 = 3
Vznikne AJ nový život,
a AJ dva celky už sčasti sebavedomé, ostávajú sami sebou
a zároveň jemne zmenené vďaka prelínaniu energií.
Ale je tu aj zmena! Sú obdarovaní.
Obdarovaní skutkom plodenia v láske, ako obraz napodobenia toho,
ako sme boli stvorení MY všetci našim Tvorcom (LÁSKOU),
ktorý dal časť samého seba, aby MY (a všetky ostatné tvory v ostatných dimenziách)
SME SA SMELI VYVÍJAŤ, SPOLUTVORIŤ VESMÍR A RADOSTNE TANCOVAŤ NÁŠ "TANEC ŽIVOTA!"
Tak toto je skutočná živá matematika :-)
Túžba po plodivom tvorení (v rôznej forme samozrejme) vyviera z nášho najhlbšieho vnútra
a prekoná vskutku aj naše najnáročnejšie predstavy.
Ďakujem za zhovievavosť - píšem len vlastný názor :-) A hlavne opisujem ten ideálny stav :-)))
Sú rôzne tvorenia...
Môžme sa spájať v našich citoch a myšlienkach s energiami a informáciami,
vďaka ktorým potom plodíme umenie, či varenie :-),
ekonómiu či rodinný dom - proste "našu aktuálnu fyzickú realitu".
Vieme, že všetko je možné...stačí ak si to dokážeme predstaviť a už sa to deje :-)
Ale ja som chcela písať o tom najkrajšom tvorení :-),
ktoré vzniká, keď sa spoja dve ľudské bytosti - s túžbou splodiť život.
Vytvoriť vďaka svojej túžbe po spojení a odovzdaní...NOVÝ ŽIVOT,
KTORÝ ĎALEJ MÔŽE DÁVAŤ SEBA A PLODIŤ NOVÝ A NOVÝ ŽIVOT...A ĎALŠÍ ŽIVOT...atď.
Nekonečný kolobeh vývoja, nekonečné dávanie SEBA (LÁSKY)
s túžbou stvoriť nový ROVNOCENNÝ život :-)
Nádhera. Verím, že súhlasíte so mnou :-)
Áno, aj inokedy dávame sami seba...
Vlastne keď sa to už naučíme - tak STÁLE dávame CELÉHO seba :-)
- v každom okamihu života - KRÁSNE SPLYNUTIE S BOŽSKOU PODSTATOU BYTIA:
"ŽI A NECHAJ ŽIŤ A VYTVOR PODMIENKY PRE TVORENIE STÁLE NOVÉHO
A NOVÉHO ŽIVOTA :-)))"
Ja sa cítim vo svojom bytí úplnou tvorivou extázou.
Asi je to so mnou niekedy na nevydržanie, lebo to čo iných unavuje,
mňa dopĺňa energiou...:-)...veď to ide samé, ja som len CHANNEL :-),
priechod energie - ktorá je predsa nekonečná a je tu pre všetkých rovnako.
Aspoň vidíme, prečo sú ľudia dnes stále unavení. Nuž ťažko sa čudovať, keď ich priechody energií sú veľmi znečistené a nepriechodné. Sú tam nánosy blokád z minulosti aj prítomnosti a u väčšiny aj z budúcnosti, lebo na tom žije dnešný znetvorený systém - na strachu ľudí z budúcnosti :-(
Ale keď ľudia pochopia, čo vlastne žijú, zbavia sa strachu a nájdu pravdu vo svojich srdiečkach - zistia, že únava neexistuje :-) Práve naopak, čím viacej bytosť tvorí skutočný PRAVDIVÝ život,
tým viac sa napája na nekonečnú energiu vesmíru - zhmotňuje čo cíti a myslí, a tým sa aj cíti plnšia - úplnejšia :-)
Stáva sa viac sama sebou.
Ale vráťme sa späť na Zem.
Maximálne tvorenie pre žienku - ako ja napríklad :-) však znamená - mať dieťa :-)
JA milujem deti - sú čisté a žiarivé!
Jedno už mám - moje najúžasnejšie silné svetielko,
ktoré ma chráni, aj keď si namýšľam, že ja chránim JU! :-)
Je to už dieťa novej éry, má silnú a jasnú myseľ, ktorou si vytvára vlastnú realitu
a má schopnosti budúcich generácií, ktoré sa snažím neblokovať.
Ale zadala som si do tohoto života vytvorenie viacerých nových životov :-)...
a niekedy sa cítim, akoby som mala milióny detí okolo seba,
ktoré nie sú síce len z mojej energie stvorené...
...ale všetci sme prepojení a každý potrebuje hlavne čistú lásku...
(...ochranu a istotu tiež. Ale keď vyrastie a dospeje zistí,
že si ju nosí vlastne sám v sebe a v schopnosti byť stále spojený s Univerzom, lebo nič nie je isté. Len Stvoriteľ (BOH-UNIVERZUM) je istý :-)...)
Žena cíti, kedy má mať dieťa. Je to fantastický pocit.
Možno nám ho niektorí muži aj trochu závidia :-)
ako my im zase závidíme niečo iné - v rámci našich bytostných hier :-)
a lások :-) v čase a priestore... ZAKÚSIŤ PRÁVE TO,
ČO SME SI SAMI ZADALI AKO CESTU SVOJEJ DUŠE.
Teším sa na všetky nové skúsenosti mojej duše.
Teším sa na ďalšie tvorenie života Z LÁSKY. Krajší pocit vskutku nepoznám.
Tento totiž zahŕňa úplne všetko.
Je to forma blaženosti - smieť zažiť tento dar - BYŤ SÚČASŤOU VÝVOJOVÉHO REŤAZCA -
- V ČISTOTE CITU A MYŠLIENOK.
Často cítime prítomnosť bytosti, ktorá sa už teší na svoju ďalšiu inkarnáciu :-) Naša vzájomná komunikácia sa začína oveľa skôr, ako si dnes ľudia uvedomujú :-) Do fyzického zárodku, stvoreného z čistej lásky, ktorá je založená na čistom cite, sa vtelí nádherná čistá dušička, ktorá JE pýchou rodu tvorcov :-) Je to krásne, ako všetko spolu súvisí. A viete čo? Najdôležitejšie pri skutku plodenia je to, načo (koho) myslíme :-) a čo cítime - práve toto formuje energiu zárodku!!!
a nie fyziologická hmota, ako si márne dnešná medicína myslí. Tá stále zastáva len malé percento, však tiež dôležité - ale ľahko ovplyvniteľné! Všetko si tvoríme my sami, myseľ je NAD hmotou a NAD MYSĽOU je CIT :-) Úžasné!!! Všetko stojí na osobnej čistote a odovzdanosti Univerzu :-) Je veľa tajomstiev, ktoré sa postupne ľudstvu odhalia, teda vlastne ľudstvo sa len späť vráti tam, kam kedysi patrilo :-) KU SKUTOČNÝM TVORCOM ŽIVOTA VO VESMÍRE!
Ale hádam najprv "upraceme" tu na Zemi, kde sme si "nasmetili" :-)
Pokračujeme ďalej.
Človek sa musí stále usmievať, keď toto cíti - iná možnosť nie je :-)
Ospravedlňujem sa za neprestajných smajlíkov. Fakt som už raz taká, stále hľadám pozitívny náhľad na svet za každých okolností a dnes viem, že je to úplne možné,
všetko vidieť LEN POZITÍVNE. Dve strany mince sú len dovtedy, dokiaľ nevnímame JEDNOTU...
Ale aj na to sme dokonale predpripravení :-) Všetko vieme premeniť na harmonické - ak ozaj chceme!
No späť k bábätkám: Zrazu ostatné diania sa stávajú menej podstatné :-)
Všetko je v harmónii a povznesenom stave blaženosti.
Síce okolitý svet sa nezmenil, ale bytosť v tomto stave blaženosti (ktorá vyviera z hĺbky jej duše)
vytvára realitu plnú lásky - ktorá pohltí aj okolie.
Preto sa asi hovorí "ženám v očakávaní", že sú v požehnanom stave :-)
No a takto sa človiečik - filozof sám vlastným prežívaním života dopracuje k prastarým,
na Zemi už veky vekov platiacim pravdám :-)
Človiečik môže MAŤ POZNANIE OZAJ VYSOKÝCH SVETOV A GENEROVAŤ NÁDHERU,
lietať pomocou aktivovanej merkaby vo svojom svetelnom tele :-),
či žiť vedomím 7. dimenzie(napríklad) a komunikovať s anjelmi a ostatnými vyššími energiami...
...ale bez ozajstného precítenia tohto CITU - DAŤ SÁM SEBA - stále nič nepochopil.
Podstata bytia ostáva JEDNA a rovnaká pre všetkých:
"čisté tvorenie božieho diela zo seba" - čiže opakujem, akoby obraz toho ako sme my sami boli stvorení...
Toto sa dá PLNE dosiahnuť len pri vedomí čistého citu.
Každý má však svoju cestu.
Mnoho bytostí možno nevie, čo je to čistý cit, aj keď to má každý zakódované v sebe...tak ako má zakódovanú informáciu o celom živote vo vesmíre!
I keď nie je ešte aktivovaná táto informácia (načo nám pomáhaju zasvätenia, práca na sebe samom a iné druhy vzostupu duše), všetko má už v sebe bytosť - TU A TERAZ!
Informácia čistého citu je niečo, čo nie je zaťažené žiadnou "ťarchou" na žiadnej rovine!
Táto ťarcha (karma, mínus..atď) môže byť rôzna - na hociktorej rovine bytia...a pre ňu potom bytosť nevníma čistý cit...až dokiaľ si vedome či nevedome neodčiní danú vlastnú skúšku života - vyčistí sa - a jej (jeho) srdcová čakra sa postupne otvorí...ABY KONEČNE SMELA CÍTIŤ TO, PREČO JE ČLOVEKOM - ČISTÝ CIT! :-)
Tieto ťarchy, alias nánosy, poznáme ako formy rôznych pôžitkov, či pripútaností...(bytostných, orgických, karmických (nerovnováha energií), potravinových, majetkových, alkoholových, pracovných, zamilovanosti do vonkajšieho obalu bez vnímania duchovného jadra....) proste všetko, čo nás má zmiasť na fyzickej rovine...a dáva nám do mysle určité programy.
Pretože všetko sú programy - či to chceme prijať, alebo nechceme :-)
- všetko je energia s informáciou - a rovnorodé priťahuje rovnorodé...a tak ako myslíme a cítime,
tak aj žijeme a to aj tvoríme - ale toto už všetko hádam vieme :-)
Nedávno nám anjel povedal:
"VY ľudia tu na Zemi NEpokladáte vzťahy BEZ orgií (myslíme to pozitívne tentokrát) za rovnocenné!"
(s tými ostatnými orgistickými, myslíme tým všetky vzťahy na Zemi, ktoré sa pokladajú za "normálne" :-))))))).)
Premýšľam už pár týždňov nad týmto odkazom, aj keď som ho ihneď pochopila, lebo sama som žila dlho v nefyzickom vzťahu so svojim duálnym partnerom :-), ktorý je však v tomto živote uviaznutý v inej realite. A chápem aj také vzťahy :-), lebo v úrovni pravého bytia, kde som akosi viacej napojená :-) ako tu dole, sme stále spojení... a dlho mi trvalo pochopiť túto hranicu na fyzickej úrovni bytia. Nenarodila som sa s tým, mať v tomto jasno. Hranice žiadne totiž neexistujú, ale tu dole na Zemi je nutné ich pochopiť a dodržiavať :-) do tej miery, aby nič nebolo násilné :-) a aby hlavnou tvorivou silou bola vždy len ČISTÁ LÁSKA.
Mám však veľké šťastie v živote! ĎAKUJEM!
Nielen, že poznám svoju skutočnú duchovnú polovičku :-), ale ešte poznám aj svoje duchovné dvojča - dušu v duši zrodenú...Som ozaj veľmi vďačná.
Musela som si preto tento odkaz od anjelov uvedomiť, že platí aj pre mňa :-)
Tiež mám v sebe archetyp párového spolunažívania, prežívaného v plnosti všetkých úrovní :-))).
A rada by som to tu v dolnej realite aj naplnila v čistote túžby a nehe,
ktorá zo mňa plynie - ako moja osobná forma naplnenia JEDNOTY BYTIA.
Nuž mnohí to asi chápu už dávno, ale mne to trvalo skoro 37 rokov :-)))))),
aby som to dokázala takto od A po Z rozobrať a pochopiť svoj osobný mikrokozmos
a prepojiť ho s vesmírnym makrokozmom !
Skutočne má každý vlastnú vývojovú cestu :-)
Ale nebojme sa, tieto vzťahy sú nám tolerované - naše orgistické vzťahy - náš stupeň vyvinutia sa rešpektuje
vždy a všade :-)...a hlavne náhody neexistujú, všetko má svoj zmysel a význam. A vždy je daná možnosť nápravy, či očisty.
Aj keď kopu energií a nízkych bytostí z toho nesmierne ťaží...a ľudkovia sa nechávajú vtiahnuť stále do hry, vďaka nezvládnutým emóciám a v domnení, že sex je láska :-(
Hádam si to skoro všetci uvedomia.
POCIT však nemá nič spoločné s CITOM!
Naši ochrancovia, vrátane anjelov - sú vysoko nad nami...
a tento odkaz znamená hlavne jedno:
ABY SME SI NAVZÁJOM NEUBLIŽOVALI !!!...
...ako píšem aj v článku "sexualita a partnerstvo"...lebo pri prelínaní energií (na fyzickej úrovni zvanom SEX)
medzi bytosťami je ozaj nutný čistý cit a čistý zámer božieho tvorenia...
inak sa LEN preberajú vzájomne znečistené úrovne medzi bytosťami...
tiež v rámci všestrannej KARMICKEJ školy života. Prosím skúsme to správne pochopiť.
Treba zvážiť, akú cenu človek platí za to,
čo a s kým zdieľa, či prežíva.
Keď už však bytosť takto žije, lebo nemá silu žiť inak - sú veľmi nutné očisty.
Rôzne rituály, či kúpele a ochranné mentálne motlitby. Informácie o tom sú už dosiahnuteľné.
Lebo základný zákon je jasný:
BYŤ SÁM SEBOU! Tak ako som bol stvorený!!!
Aj za cenu ostať sám.
Verte mi prosím, mám za sebou tieto prežitia :-) a pokusy na vlastnom tele, ktoré však už hádam nedopustím :-),
lebo som pochopila márnosť tohto "klamu" :-)))
Stačí keď pochopíme (teda PRECÍTIME), že sexualita JE PODRIADENÁ ČISTÉMU CITU!
Lebo ak je to naopak - a cit sa podriaďuje sexualite - tak aj život plynie naopak,
lebo NIE JE v súlade s Univerzálnym vedomím vesmíru. Ide proti nemu.
Nevíťazí láska a harmónia a plodnosť tvorenia, ale Matrix - život v podriadenej, otrockej realite.
Nazvite si to ako chcete, ale slovo "matrix" snáď každý už pochopil.
No a niekedy keď hlboký smútok v duši už TUŠÍ úplný koniec niečoho vzácneho,
tak vlastne je to znamenie NOVÉHO ZAČIATKU! :-)
A preto OTVORME SVOJE SRDIEČKA - A ŽIME ŽIVOT V PRAVDE - lebo ten jediný
má skutočný zmysel a aj pravú cenu nášho "návratu" domov :-)
S láskou Aida
zdroj:www.cestydusi.cz
§§
Použití radikální spirituality
22.11.2008
1. Mým pozemským úkolem je integrovat emoce založené na strachu a přeměnit je na lásku. Když se to učím, vytvářím si čistý prostor, ve kterém je misto pro soužití Boha ve mě se světem. I když jsem konfrontovan s emocemi strachu opakovaně, postupuju odvážně, protože každý z těchto krůčků vytváří základ, který mě postupně vede k cili.
2. Vším, co si myslím, říkám a dělám, si utvářím vlastni život. A to včetně veškerých důvodů, záměrů a tužeb skrytých za tím, co si myslím a co říkám.
3. Jsem zcela zodpovědný za vše, co se mi děje.
4. Mé utrpení je způsobeno tím, že odmítám to, "co je". Proto v blaženosti přijímám to, co je.
5. Pravda není něco, co potřebuju nalézt, je to něco, co tvořím.
6. Medituji. Cvičím svou mysl, jak se koncentrovat na to, co je, bez rozptylování pozornosti, pochybností a potřeby analyzovat stav věcí.
7. Dokud Životu neumožním plně se skrze mě vyjadřoval, platím za to utrpením. Proto nechávám Život skrze sebe proudit.
8. Jsem trpělivý, soucitný a velkorysý. Přijímám svoji dobrosrdečnost jako službu sobě samotnému.
9. Vzdávám se svých požadavků a očekávání na ostatní. Když se vyplní, skvěle. Když ne, je to taky ok.
10. Zdroj mého spojení s Bohem je v mém srdci, zde je také zdroj zdraví a hojnosti pro můj života.
11. Přijímám svůj život bez pocitů viny nebo sebelítosti.
12. Každou událost ve svém životě přijímám jako výzvu k prožitku. Mé jednání vychází z hlasu srdce nikoliv z pomíjivých myšlenek mysli.
13. Měním realitu svého života, proto měním i svoji víru nebo systém přesvědčení.
14. Nic si neberu osobne. Jednání a slova druhých lidí vycházejí z jejich vlastních představ a to, co vidí na mě, vidí na všech.
15. Žádný systém morálky není pro mě „svatý“, svým vlastním životem prozkoumávám funkčnost pravidel, ta, která nefungují, s láskou opouštím.
16. Má síla je v TADY a TEĎ.
17. Žiju TADY a TEĎ.
18. Vždy žiju podle obrazu, který o sobě mám, proto si tvořím obraz sebe sama nejkrásnější, jaký si dovedu vysnít.
19. Nemůžu se stát tím, co odmítám, proto přijímám vše, čím se chci stát.
20. Moje energie proudí právě tam, kam směřuji svou pozornost.
21. Jsem moudrý, proto chápu, že karma je iluze.
22. Dávám milosrdenství, milost a lásku a to samé dostávám zpět.
23. Mám svobodnou vůli rozhodnout se v každém okamžiku, jak reagovat.
24. Cokoliv se mi nelíbí, můžu změnit. Uvědomuju si, že jsem příčinou toho, proč se věci takto vyvinuly a přijímám sílu změnit sám sebe i svou situaci.
25. Život nikdy nekončí, proto se nestarám o přežití.
26. Vše, co neukončím, se bude opakovat. Proto odpouštím sobě i druhým.
27. Karma je děj v čase, kdy něco z minulosti má být odčiněno v budoucnosti. V okamžiku tady a teď jsou všechny účty vyrovnány.
28. Mám v sobě vše, co může můj život učinit štastným a naplněným.
29. Bezpodmínečně přijímám ostatní, bez soudů, obviňování a očekávání.
30. Ostatní jsou má zrcadla, to, co v nich nalézám, mám v sobě.
31. Existence čehokoliv v mém životě začíná myšlenkou. Myšlenky a zkušenosti vytváří mé přesvědčení a to vytváří realitu.
32. Má míra uvědomění je daná tím, jak moc znám vlastní pravdu a jak jí přijímám.
33. Cokoliv neodpustím sobě nebo ostatnim, zůstane mým břemenem. Proto odpouštím.
34. Neovlivňuje mě nic, co dělají druzí. Chápu, že mě ovlivňuje jen to, co si myslím o tom, co dělají. Proto vše přijímám s láskou, soucitem a porozuměním.
35. Mé pocity jsou zrcadly mého vlastního myšlení. Smutek a neúspěch jsem si vybral stejně jako štěstí a úspěch. Mám svobodu zvolit si co chci prožívat.
36. Pokaždé, kdyz se rozčílím, chápu, že je to způsobeno mým nenaplněným očekáváním. Klidu dosahuju tím, že žiju bez očekávání.
37. Kritika druhých mě zabraňuje je pochopit, proto druhé láskyplně přijímám a tím buduju naše vzájemné porozumění.
38. Čemu odporuju, to si k sobě přitahuju. Proto přijímám vše, co může odejít.
39. Můžu dosáhnout všeho, po čem toužím a co je v souladu s touhou mého srdce i srdcí druhých lidí.
40. Co upírám ostatním, upírám i sobě. Proto druhým dávám to, co chci dostávat.
41. Miluju ostatní tak, jak chci být milován sám. Vážím si jejich jedinečnosti a přijímám je takové, jací jsou.
42. Největší dar, který druhým dávám, je to, že jsem sám sebou!!!
43. Moje srdce vždycky ví, co kdy dělat.
44. Jednám bez ohledu na výsledek svého jednání a tím vytvářím ve svém životě prostor klidu a míru.
45. Mé vidění světa určuje, jaký život žiju. Tohle vidění světa můžu kdykoli změnit.
46. Stávám se odolným a pevným skrze jednání s tvrdohlavými a obtížné lidmi. I ti, kteří mě kritizují nebo se mnou nesouhlasí mi pomáhají.
47. Moje mysl může kdykoli znovu změnit cokoli, co si vytvořila.
48. Čím přesněji vím, co chci udělat se svým životem, tím jsem spokojenější.
49. Činím věci jednoduššími a tím je snadnější i můj život.
50. Jednám a rozhoduju se v souladu se svým vlastním smyslem života, namísto toho, co ode mě očekávají druzí.
51. Využívám sílu představivosti, protože v ní pramení všechny změny. Toto je zdroj mé vůle.
52. Jsem ve svém vlastním středu, uvolněný, emocionalně klidný, mentálně soustředěný a duchovně uvědomělý.
53. Jsem vytrvalý, tím zvyšuju a koncentruju moc a silu, které využívám!!!
54. Rozlišuju, co je pro mě v životě opravdu důležité, od toho, co důležité není, a podle toho reaguju. Zaměřuju svou pozornost na to, co vychází z mého srdce.
55. Odvážně přijímám vše, co mi život přináší a tím si tvořím čistý prostor pro další život.
56. O čem jsem hluboce přesvědčen, to ve svém životě zakouším. Proto v sobě hledám to nejkrásnější.
57. Vážím si toho, kým jsem. To, jak mě přijímají druzí, není na mé zodpovědnosti.
58. Jsem tělem-duchem-myslí, nikoli tělem A duchem A myslí. S čím si neporadí má mysl, to může vyřešit mé tělo nebo má duchovní energie.
59. Zdroj svého probuzení hledám v radosti, na kterou proměňuju veškeré utrpení.
60. Kdykoliv se zlobím na něco, co v mém životě nefunguje, stávám se pozorovatelem a dívám se na tu situaci s odstupem.
61. Myslím velkoryse. Uskutečnit se mi podaří jen to, co si dokážu představit.
62. Vesmír podporuje mé nejčistší a nejjasnější touhy a záměry. Proto je stále čistím a projasňuju.
63. Jsem rozhodný a následuju své tužby. Jen tak dostanu, co chci.
64. V každém okažiku jednám podle nejvyšší úrovně sebe sama, kterou si zrovna uvědomuju, je jiná, když jsem nemocný než když jsem zdravý, jiná, když jsem rozčílený než když mám radost. Dělám však za všech okolností vše, jak nejlépe dovedu, a vyhýbám se zbytečným soudům a lítosti.
65. Strach mě odděluje od života, od sebe sama i od druhých lidí, proto jednám s láskou a odvahou.
66. Žiju v bezpečném vesmíru bez soudců, soudů, žalobců nebo obžalovaných a ať udělám cokoliv, jsem v Boží lásce.
67. Vždy jednám s nejvyšší úctou k sobě i ostatním.
68. Odpouštím ostatním, naprosto, absolutně, bezpodmínečně a bezdůvodně.
69. Jsem probuzený!
Převzato z http://novazeme.ning.com/profiles/blogs/me-pouziti-radikalni autor Ilumauir
zdroj:www.bofi.cz
§§
toto si nemôžem odpustiť.... (Lucifer, 25. 07. 2008 11:02)
Svetlo s Tmou nebojuje. Svetlo prenika Tmou a tá ho prijíma. je to o dávaní a prijímaní, nie o boji. iba Tma môže ukázať Svetlo naplno žiriace a iba Svetlo môže ukázať hĺbku Tmy.... jeden bez druhého by to boli abstraktné, nepoznané kvality.... boj je o nepochopení celku.... je o potláčaní toho druhého, namiesto jeho podpory. dokiaľ sa bojuje, cesta do vyšších levelov tejto hry ostáva v nedohľadne. a koniec hry sa blíži... P.S. Lucifer nie je ten, koho treba zničiť. o to sa pokúšajú všemožné náboženstvá už celé veky.... a tudy cesta nevede....
Takže Lucifer má samozřejmě úplnou pravdu. Díky Luci! Ovšem na něco jsme tu zapomněli. Abych to vysvětlila, musím začít trochu odjinud.
Takže nejdříve bych ráda vysvětlila, jak vlastně vzniká realita. Realita je synchronizací různých snů, různých výtvorů různých bytostí. Lidsky řečeno to znamená, že já jsem snem Samaela, jsem něco jako hrdinka jeho příběhu. Sama vytvářím další hrdiny a tím i další příběhy. Samaela samotného také někdo takto stvořil, někdo, Nevyšší si ho vysnil jako svého hrdinu. A takhle probíhá celé stvoření. První generace si vysní a stvoří světy druhé generace. Bytosti druhé generace si vysní a stvoří světy třetí generace atd. atd. Do toho ještě andělé spolu spojují svoje síly a vytvářejí bytosti nebo světy společné.
A naopak pozdní generace nazpět ovlivňuje svoje tvůrce a obohacuje je a mění svými vlastními činy, takže se nakonec rodiče můžou učit od svých dětí.
A teď proč o tom píšu. Protože v každé realitě, neboli v každém snu, protože realita je jen sen, příběh... tak v každém tom snu, v každé realitě spolu temnota a světlo můžou interagovat, to znamená že na sebe vzájemně působí, jiným způsobem. Vzpomínáte si na povídku o Obyčejném klukovi? I v ní se nejdříve serafín s démonem poperou, načež démon zabije serafína, ale povídka končí tím, že oba dva stojí mimo prostor a čas a gratulují si k dobře vykonané práci.
Ergo z pohledu uvnitř příběhu spolu bojují a nesnáší se, ale z pohledu mimo něho, tedy těch, kteří příběh tvoří, se ten démon a anděl spolu doplňují, proto aby příběh vytvořili. A to zas bylo nutné proto, aby se zabránilo pošetilému přání lidstva, aby nastala apokalipsa.
Takže co z toho plyne? Dobro a zlo se spolu vždycky doplňují. Jedno bez druhého nemůžou existovat. Jedno z druhého se navzájem vytvářejí. Oni se spolupodílejí na vznikajících událostech a na vznikajících skutečnostech. Ovšem vztah mezi nimi dvěma může být různý. Uvnitř samotného příběhu spolu můžou interagovat jakkoli, hlavně když to poslouží účelu, kvůli kterému vznikla ta samotná realita, nebo ten samotný příběh. Totéž platí samozřejmě i pro jednotlivé události v našem životě. Všechno má svůj účel, i některé špatné chvilky v našem životě.
A navíc soupeření, nebo boj mezi nimi je stejně kvalitní vztah jako každý jiný. Nedávno jsem viděla seriál ve kterém se dva chlapci snažili být co nejlešími hráči Go, to je něco jako dáma. Ti chlapci, ačkoli se stanou nejlepšími přáteli, celý seriál označují jeden druhého za svého soupeře. Jdou si po krku a neustále se spolu porovnávají. A oba tuší, že je to ta nejlepší cesta, jak se navzájem zdokonalují. Tím, že překonávají jeden druhého překonávají i sami sebe a tím jsou pořád lepšími a lepšími hráči Go.
Takže i boj samotný není nic hrozného, slouží li svému účelu, většinou ke zlepšení či zesílení těch, kteří spolu bojují.
Na druhou stranu však záleží jen na nás, jak se ke všemu budeme stavět. Když někdo pořád s něčím bojuje, tak by si měl uvědomit aspoň dvě věci:
Za prvé, že vždy bojuje jen sám se sebou a využívá k tomu ty ostatní, ať už jsou to lidé, démoni nebo andělé či ufouni. A za druhé by si měl čestně přiznat, že ho ten boj ve skrytu baví, protože kdyby ho to fakt nebavilo, tak už se dávno vzdal. Nebo by si na pomoc zavolal někoho, kdo by za něho bojoval místo něho a boj by se tak či jinak ukončil.
Nakonec každý svého štěstí strůjcem. Můžeme se chovat, jakkoli se nám zachce a dělat, cokoli se nám zachce. A z pohledu vesmíru to bude vždycky dobře. Ale jak si kdo ustele, tak si taky lehne a to především proto, že se některé věci nelíbí nám samotným, ačkoli si sami sobě nalháváme opak. No a pak když se někdo chová nepřirozeně sám k sobě, tak mu to jeho duše taky vrací pomocí "božích mlýnů" či všeho možného v našem životě.
Takže všichni máme v podstatě pravdu, jen je ta pravda vždy posunutá do jiných rozměrů a jiných stvoření a tak podobně. Lucifera zřejmě na to navedla ta ukázka dvou bojujících andělů. Musím říct, že jsem ten seriál viděla a nakonec je tam řečeno, že ti dva jsou v podstatě dvojčata, respektive, že jsou dvě poloviny nějakého dřívějšího mýtického anděla. Boují spolu jednoduše, protože jim je to jakožto dvěma polovinám a dvěma protikladům téže skutečnosti dané. A proč jim je to dané? Proto, aby příběh měl nějakou zápletku a mohl vzniknout? A proč je potřeba jeho? Protože má lidem předat nějaké důležité poselství. Ostatně jako každý příběh a je jen na nás, zda to poselství budeme schopny rozluštit. Ale zajímavé tu také je, že kladnou postavou je tu ten černý anděl, zatím co ten bílý je tady ten zlý. I to je ukázkou vzájemné propletenosti dobra a zla a také toho, že ne vždy je vše takové, jaké se zdá být.
Mějte se krásně!! Čus!!