Archív Andělů bez hranic

Znám tajemství, jak ovlivnit myšlení a konání jiných osob, když se ocitnou v mé společnosti. Tato moc, moudře užívaná, umožnila sama o sobě během staletí desítkám ctižádostivých lidí povznést se k výšinám slávy a bohatství.

Je smutné, že si jen málokdo uvědomuje, že tuto moc má; velká většina lidí platí za svou nevědomost strašnou cenu v podobě žalu a bídy. Přátelé jsou pryč, dveře zavřeny, příležitost promarněna a sny v troskách.

Dosud jsem patřil k této žalostné většině a neustále jsem ničil své šance na úspěch a štěstí, neboť jsem s onou mocí, o které jsem ani nevěděl, že ji mám, nakládal bláhově.

To tajemství je tak prosté, že je chápe každé dítě a instinktivně je využívá k vlastnímu prospěchu. Lidi můžeme ovlivnit tím způsobem, že se k nim budeme chovat tak, jak si přejeme, aby se oni chovali k nám. Všichni jsme navzájem svými obrazy, s týmiž smysly, pocity, nadějemim, obavami, chybami a s toutéž krví. Když jednoho něco svrbí, jeho soused se poškrábe. Když se jiný usměje, jeho přítel mu oplatí stejnou mincí.

Jak jsem nevědoucí! Vím, že úspěchu nemohu dosáhnout sám. Vím, že neexistuje člověk, který by se vypracoval bez něčí pomoci. Uvědomuji si tedy, že svých cílů nikdy nedosáhnut bez přispění druhých, a přesto, když přemítám o své minulosti vidím, že mne mé činy uvěznily v závorách odmítnutí.

Proč by mi měl někdo chtít pomoci k úspěchu? Když jsem se mračil, na oplátku jsem se setkávala se zamračeným pohledem.

Když jsem hněvivě křičel, odpovídaly mi hněvivé hlasy.

Když jsem si stěžoval, probodávaly mne přísné zraky.

Když jsem klel, hleděli na mne vždy se záští.

Mé vlastní skutky mne odsoudily k životu ve světě, kde se nikdo nikdy neusmívá, ve světě neúspěchů. Ze své bídy jsem pošetile vinil druhé, ale nyní vidím, že chyba byla ve mně. Mé oči se konečně otevřely!

Slavnostně slibuji, že budu po zbytek života dodržovat tuto jedinečnou přísahu úspěchu:

“Vždy budu přívětivý k živé duši.”

Budu se usmívat stejně na přítele i na nepřítele; teď když vím, že nejhlubší žádostivostí lidské přirozenosti je touha po uznání, budu se nadevše snažit, abych u nich nelezl vlastnosti hodné ocenění. Ve skutečnosti má chválihodné rysy každý z nás a já si jen musím být jistý, že mi ony poklony jdou ze srdce a že je pronáším upřímným hlasem.

Chválit, usmívat se a dávat najevo zájem o ostatní - to jsou laskavosti stejně blahodárné pro jejich původce jako pro adresáta. Tato velká síla, která tak mocně působí na druhé, způsobí zázraky i v mém vlastním životě, když se ke mně bude mnoha cestami vracet vděčnost jiných lidí. Přestože úsměv zůstává tím nejlevnějším dárkem, který mohou poskytnout komukoli, dokáže jeho cena přemoci celá království. A ti, s nimiž jednám laskavě a se slovy chvály, u mne začnou brzy rozpoznávat dobré vlastnosti, kterých si předtím nevšímali.

“Už nikdy nebudu nerudný k živé duši.”

Dny fňukání a stížností na druhé jsou ty tam. Není nic snažšího, než být věčně nespokojený. Aby si člověk založil živnost kverulanta, k tomu nepotřebuje žádné nadání, odříkání, moudrost ani charakter. Já však už nemám kdy zabývat se touto ubohou činností. Ta mne pouze pošpiní, takže se, se mnou  nebude chtít nikdo stýkat. Takový byl můj minulý život. To však skončilo.  Jsem velice vděčný za tuto novou možnost, za toto nové poznání a procitnutí.

Promrhal jsem mračením, kaboněním a hněvivými pohledy roky příležitostí, zatímto úsměv a laskavé slovo by mi otevřely mnohé dveře a obměkčily mnohá srdce, která mi mohla podat pomocnou ruku. Teprve nyní se učím velkému umění života.

Úsměv a potřesení rukou jsou koneckonců prostými skutky lásky. Teď vím, že se život neskládá z velkých obětí a povinností, ale z drobností, mezi nimiž právě úsměvy, přátelské služby a laskavůstky, rozdávané stále a kdekoli to jen jde, jsou tím, co nám získá a udrží přízeň každého srdce. Drobné projevy ohledu a zájmu jsou tím nejlepším v životě člověka. Laskavá slova tvoří v lidských duších svůj vlastní obraz - a je to obraz nádherný. Konejší, tiší a uklidňují toho, kdo jim naslouchá. Způsobují, že se tento člověk zastydí za vlastní tvrdost, nerudnost a nelaskavé pocity a že je zavrhne. Dosud jsem nezačal užívat laskavých slov v takovém nadbytku, v jakém by se jich užívat mělo, ale cvikem se polepším. Kdo by byl tak pošetilý a nezkusil to, je-li v sázce jeho štěstí…?