Jdi na obsah Jdi na menu
 


Archív 2008 - květen, červen

1. 6. 2008

Může mít pozitivní myšlení negativní dopad?

01.06.2008

Stálo by za to se zamyslet, proč psát o negativních dopadech pozitivního myšlení, když spousta lidí ještě ani pozitivně myslet nezačala. Plyne to tak trochu z naší národní povahy, pokud se tak dá označit jev charakterizovaný postojem při odpovědi na otázku: "Jak se máš?". Odpověď zní: "Stojí to za...".

Jak přízemní proti takovým rozjásaným Spojeným státům, kde však pod světlý a OK povrchem dřímá často depresí postižená osoba, která se obtížně vyrovnává z nepoměrem mezi "uvnitř" a "venku". České chápání je možná přízemní, ale reálné, odpověděl by někdo a o to tu jde.

Kde se můžeme s pozitivním smýšlením setkat? Málokdy je najdeme na ulici. Pozitivní lidé se částečně rodí, částečně vyrůstají a částečně jsou vychováváni v kursech. Ti, kteří se pozitivními rodí, mají zpravidla dobrá játra a žaludek, neřku-li ledviny, netrpí vnitřními neduhy a tak jsou přirozeně veselí a z ničeho si nedělají těžkou hlavu. Velký vychovatel Život však játra zanese smetím, ledviny nechá scvrknout strachem a žaludek zkazí civilizovanou stravou. Tak ztrácíme pozitivní zrozence. Zůstanou jen ti z Boží vůle mdlého rozumu, kteří se nepřestanou radovat do smrti.

Ti, kteří v pozitivní jedince vyrůstají, se přetvářejí dlouho a často při tom velmi trpí. Utrpení je podobno bagru, který dobývá a odnáší zeminu povrchnosti a člověk se stává hlubokým. Do takové jámy se pak vejde spousta moudrosti a ji provází poznání, že všechno zlé je k něčemu dobré. To však nikoho neopravňuje k tomu, aby to zlé konal, na to má svět zloduchy a blbce.

Pak jsme tu my, kteří pozitivně myslet neumíme a musíme se tomu naučit v kursech "Pozitivním snadno a rychle". Jak takové kursy vypadají? Mají několik forem, a my se o ně ucházíme podle vnitřního založení. Jsme-li typy, které nějakým tím penízkem nepohrdnou, uchvátí nás myšlenka, že i my můžeme být milionáři (nebo raději desetimilionáři, bůhví, jak bude vypadat stav devalvované Koruny české po vydání Doteku). Vždyť naše planeta je tak bohatá, že se na ní uživíme všichni. Všichni můžeme žít v přepychu! Věříte tomu? Ano, a rádi. Jak se k těm penězům ale dostaneme? Musíme být pozitivní. Nesmíme si připouštět, pardon, musíme, chceme si připouštět, že všechno jde, že neexistují překážky. Vrhněme se proto do ulic a přesvědčujme a prodávejme. Největšími zákazníky jsou lidé, na které začneme s úsměvem kývat hlavou a oni nám kývání radostně opětují tak dlouho, dokud jim všechno, co máme, neprodáme. Nemají na zaplacení? Nádhera! Nevadí! Nějaké peníze jsou ve strožoku a jinak si půjčím od Franty. Ty, Franto, půjč mi peníze. Jak se mi daří? Skvěle. Jestli ti je včas vrátím, že se ptáš! Svět je báječný, všechno se daří, nebuď tak negativní a důvěřuj pozitivnímu myšlení. Půjč mi šedesát tisíc.

Tak vesele, pozitivně myslíce, pomáháme slabším dostat se tam, kam jsme se dostali my, zvyšujeme obrat a nekonečný ekonomický růst. Jenže pozor. Kam jsme se dostali? Víme to?

Pozitivně myslí i gambleři u hracích automatů. Tentokrát mi to určitě vyjde! Vhazují posledních několik desetikorun, za které jsem měl donést dětem večeři. Nevyšlo? Nevadí, půjčím si od Franty, zítra určitě něco vyhraju. (lipsis)

Pozitivně myslí i řezník, který se pomodlí za spásu kravské duše a pak ji pro dobro její a jejích konzumentů podřízne. Pozitivně myslí i masový vrah, který pro svůj vyvolený národ chce to nejlepší a proto posílá na smrt to méněcenné, hůře vyvinuté, čímž zabezpečuje spásu a přežití kvalitnější části lidstva. Tak svět pod rouškou pozitivního myšlení klame sám sebe.

Nelze, než se smát snaze pozitivních lapačů neznalých a tím naivních duší, které cítí: Ano, tady je hezky, to je ono, v životě se mi nedařilo proto, že jsem špatně myslel. Teď se mi dařit bude. A opravdu, pozitivní myšlení funguje. Daří se. Jak se však dotyčný člověk vnitřně změnil? Co pochopil?

Vzpomeňme na skupinu, která zraje utrpením a začne myslet - my si myslíme, že pozitivně. Ono je to však pouhé poznání. Myslím pozitivně, protože už nic nechci, nic neočekávám.

Ti druzí, finanční pozitivní myslitelé, něco chtějí. Chtějí, aby se jim dařilo lépe. Pozitivně si myslí, že když budou ignorovat zlo a v myšlenkách se zaobírat dobrem, svět se změní. Jenomže to není jejich poznání, oni něco chtějí pro sebe (ale samozřejmě že i pro druhé, ano). Klíčem je slovo chtít a poznat. Ten, kdo poznal, už nechce. Kdy poznají ti, co pořád chtějí a otáčejí kormidlem pořád na jednu stranu, pojede pořád dokola a skončí tam, odkud vyjel. Poslouchejte někdy pořádně Pepu Nose: "Kdo jde pořád doprava ocitne se vlevo..."

"Jak se ti daří, český člověče?"
"Ále, stojí to za...," řekne znechuceně a trochu vypočítavě malý český člověk a uvnitř je male česky blažen.

Stanislav Musil;   zdroj: www.casopisdotek.cz

Autor tím chce jednoduše říct, že pokud je vám na duši těžko, nemá smysl přikrývat to hezkým sladkým myšlením. Tím nic nezměníte. Já to znám zase z vlastní zkušenosti. Jestli se chcete dobrat skutečnému poznání a skutečně pozitivnímu myšlení, nejprve si hold musíte prjít vlastním očistcem. To znamená, že se nejdříve musíte ponořit do svých nejhlubších bolestí a vin, abyste je pochopili. Pochopení toho, proč máte z něčeho strach, nebo vás chytá křečovitý vztek je klíčem k pochopení sama sebe... a to je klíčem k poznání a vyrovnání se sama se sebou. Teprve až se sebou vyrovnáte, začnete chápat a myslet opravdu pozitivně, jednoduše, protože mnoho negativity ve vás už stejně nezůstane. Ale každopádně před poznání i po něm je vždycky dobré věřit, že věci dobře dopadnou a udělat pro to maximum. Pak se vám bude dařit.

No a proč osvícení lidé už toho moc nechtějí? Protože vědí, že už mají všechno, co potřebují. Mají sílu žít a prací si získají i to ostatní, třeba poznání, peníze nebo lepší svět. Důležité však je, že bohatí už jsou, protože mají sami sebe a to je největší bohatství Universa.

Mějte se krásně!

§§

Kam směřujeme?
 

Odpověď na otázku kam směřujeme je složitá, ale zároveň velmi jednoduchá. Hlavní směr, kterým bychom měli jít, byl osudem předem určený. Byl nám dán určitý prostor, podmínky, schopnosti a lidé, kteří nás budou na naší cestě doprovázet. Nezáleží na tom, zda po ní půjdeme rovně, nebo budeme odbočovat. Nebo zda se budeme vracet a znovu vykračovat vpřed. Důležité je nespoštět z očí svůj cíl, naučit se naslouchat svému vnitřnímu hlasu - hlasu svého srdce a nechat se jím vést!

Jednou denně se stáhni do sebe, a pokud je to možné, Obrazek
odeber se na nějaké tiché místo a zeptej se:
Co vlastně chci?
Kdo jsem?
Kým chci být?
Kdy se cítím opravdu dobře?
Co mně dnes nejvíce potěšilo?

Buď si jistý, že život ti předkládá jenom takové úkoly,
které dokážeš zvládnout.
Máš-li velké problémy, znamená to,
že máš v sobě také velkou sílu, abys tyto problémy vyřešil.
Bezpodmínečná láska k sobě samému tuto sílu rozvíjí.

Vnímej energie celého vesmíru kolem sebe a zvi je do svého těla.
Řekni vesmíru, že jsi připravený být podporován,
připravený žít svou pravdu, žít to, kým jsi.
Tak v sobě opět nalezneš lásku a radost ze života.

 

Převzato z http://sweb.cz/cesta.srdce/

Můj zdroj: www.bofi.cz

Jednou denně se stáhni do sebe, a pokud je to možné,
odeber se na nějaké tiché místo a zeptej se:
Co vlastně chci?
Kdo jsem?
Kým chci být?

Obrazek

§§

Poselství

14.06.2008

Shakti Gawain ve své knize Probuzení říká, že "poselství jsou všude kolem
 nás".

ObrazekPoselství z Univerza přicházejí nezvyklými cestami. Mohou se stát velmi
obecné i velmi konkrétní věci, které vám ukáží, co se vám snaží sdělit vaše
vlastní duše. Snad budete muset dokonce upustit od některých rozumových úvahabyste mohli přijmout myšlenku, že možná existuje nějaká vyšší moc. Moc,která ví, co dělá, a snaží se s vámi komunikovat. Přijmete-li myšlenku, že vyšší moc se vás snaží vést, začnete dostávat poselství od své intuice, ze snů a z prostého pozorování každodenních událostí.

Vesmír se nám vždy snaží ukázat, jak můžeme být ještě víc tím, kým už jsme.
Bolestivé lekce, kterým se nevyhneme, nám ukazují buď, že si nevěříme,
nemáme se rádi, nebo se nevyjadřujeme upřímně nebo se sami o sebe řádně
nestaráme. Zkrátka nějakým způsobem nedoceňujeme náš vztah k sobě samým.
Vesmír se nám snaží ukázat, jak můžeme uplatnit v životě svou moc, důvěru a
tvůrčí schopnost. A také jak můžeme sami sebe více milovat a více si
důvěřovat.

Přijměte to, co k vám přichází dnes. Ohromné bohatství je obsaženo i v těch
nepříjemných chvílích. Samozřejmě si přejeme, abychom se přes takové časy
dokázali přenést rychleji. Ale pokaždé, když překonáváme něco bolestného,
matoucího a temného nebo obtížného, důvěra v pozitivní výsledek nám to
usnadní. Když vás uchvátí sám proces, dokážete vše využít jako studijní
zkušenost. Nepotrvá to dlouho a dokážete zhodnotit situaci, pochopit, proč
tou kterou zkušeností musíte projít. A spatříte, co z ní vyzískáte pro sebe.
 Každý den je zaplněn mnoha lekcemi a poučením. Jsou to vlastně maskované
dary. Častokrát těmto zkušenostem nejprve vzdorujeme a přejeme si, aby se
místo nich dálo něco jiného! Učební proces je snazší, dokážeme-li si říci:
Život mi právě dává dar. Učí mě něčemu o mně samotném. Něčemu, co se vlastně chci dozvědět. Hleďme, kolik jsem se toho už dozvěděl. Hleďme, jak daleko jsem dospěl. Teď je tu další věc, kterou je třeba se naučit."
 Někdy jsou tyto prožitky bolestivé. Pokud ale přijmeme léčbu z nich,
dokážeme rozpoznat dary, které přinášejí. A cítit za ně vděk.

zdroj:evamarvanova.sblog.cz

§§

Cesty tam a zase späť

18.06.2008

"Nechce sa mi žiť."
"Nevládzem..."
"Balím to, je mi už všetko jedno!"
"Chcem odísť - aspoň na chvíľku si oddýchnuť."
"Môj život ma už nezaujíma!"
"Nenávidím sa!!"
"Nechcem žiť svoj život!!!"
"Chcem prestať existovať - proste nula - nič!!!"
"Že sa to nedá?"
"Ach Bože, do čoho som sa to len namočil..."


Život.
Jediná odpoveď na všetky otázky.
Jedno dlhé večné ÁNO, ktorého smieme byť účastní.
Prijatie, ktorého sme pôvodcom, výrazom i naplnením.
Nekonečná otázka PREČO a užitočná činorodosť ako večná odpoveď.
Naplnenie v dávaní, dokončenie v trvaní, rast vo vlastnom umenšovaní.
Rozhodnutie z hlbín vnútra, ktoré robí z "pasce" OCEÁN MOŽNOSTÍ, ale ako sa dopracovať k takémuto ustálenému pochopeniu?

Mne osobne pomáha "mrkva". To je ten spôsob, kedy na dlhú tyč uviažete zväzok mrkiev a vediete somárika tam kam potrebujete. Ibaže ten somárik ste tiež vy!:) Skrátka pomôcka ako dôjsť tam, kde je to pre bytosť najlepšie, keď strečkuje nižšie ja. Vlastne ono je tým somárikom, či skôr poriadnym somárom!

Prosíme, vzývame, dožadujeme sa, ale keď príde na lámanie chleba, vzpierame sa urobiť ten rozhodný krok vpred. V minulom je nám tak útulne a stagnovanie s alibi zbožnosti má zvláštnu príchuť slasti. Radšej do určitej miery trpieť, ale nie zas príliš, "to už nie je ono". Tak aby sme mali alibi ohľadne nutnosti pohnúť sa ďalej.

Scenár sa opakuje stále ten istý, ale jeho prežívanie je pre každého niečím bytostne osobným, kedy sa akoby nedá na to pozerať "zvonka". Skrátka utrpenie, s ktorým sa málokto pochváli. Dotýka sa totiž tých najboľavejších a najháklivejších miest našej osoby. Kto z nás má tú odvahu vždy vyjaviť naozajstné jadro problému a neskrývať sa do klbka, ktorého sa síce snažíme vznešene zbaviť, ale ktoré je pre nás tou akurátnou ochranou pred zrkadlom pravdy?

Všetci poznáme príbeh o zrkadle, popri ktorom nik nedokáže prejsť? Uvidí tam totiž sám seba. Ale čo je na tom čudné - veď zrkadlo je predsa o tom, či nie? Ale on uvidí samého seba pravdivejšími očami. Áno, pravdivejšími - plnú pravdu na jeden šup by asi nik nezniesol. Ale už aj to, čo vidíme je až až. Začína to pekne zvoľna, ale kto má radšej rýchlokurz, nech sa pripraví na niečo ako reťazovú detonáciu smerom do minulosti v ohlušujúcom tichu pochopenia. Vidíme to, čo máme vidieť, aby sme sa pohli ďalej. Ale len ak naozaj po tom túžime. Ostatne naše prosby sú konečne vyslyšané - tak prečo to rozčarovanie a vzdor? Čakali sme anjelske chóry a zlatý koberec len a len pre Vás vedúci rovno do neba?

Musíme prejsť pochopením vlastných omylov a chýb. A z milosti Stvoriteľa všetko v únosnej miere odčiniť. VŠETKO čo sa nám deje je v únosnej miere - len to tak nevyzerá na prvý pohľad a niekedy ani na druhý. Viera by asi mala nastúpiť najmä tam, kde ešte niet možnosti priamo si veci overiť, či nie? No a pre nikoho to nie je med lízať. Vidíme svoje omyly tam, kde by sme sa ešte pred chvíľkou boli ochotní pobiť, že sme konali správne! A vidíme i niektoré následky. Niekedy dlhodobé. Ako sme ublížili, či pravý význam toho, keď bolo ubližované nám. Ozaj ťažké veci nám defilujú pred vnútorným zrakom - traumy detstva, či niečo z minulých životov. Pretože kým nepochopíme - nepostúpime. Z milosti Božej môžeme v zrkadle vidieť ako v kine pravú povahu svojich činov. Ale to nie je to najťažšie.

"Nevládzem..."

Naozaj ťažké je opustiť staré veci. A pohnúť sa vpred. Vraj nasmerovanie energie je tajomstvom úspechu. Nasmerovanie nie na boj so starým, ale na budovanie nového. Staré treba pochopiť, ODČINIŤ a prosto ísť vpred! Dokonca sme ochotní začať sa preto nenávidieť, než by sme urobili ten rozhodný prvý malilinký krôčik s významom kvantového skoku. Uvedomujeme si vlastné chyby a nedostatky a hnusíme sa sami sebe. Je tak ťažké zmeniť svoj život aj preto, lebo máme zavádzajúce informácie?

"Vždy si TO a nikdy si TÝM neprestal byť!"
"Je to tak jednoduché, iba si to zbytočne komplikuješ."
"Stačí si spomenúť na svoj pôvod a je to!"


Ale naše skúsenosti hovoria niečo iné. Je to hrozne náročné. A nejde to na jeden šup. V podstate everyday treba riešiť a krvopotne dolovať poklady pokroku samého seba. A nijakí anjelikovia, nijaké víly ani ufóni neprichádzajú na pomoc. Boríme sa s vlastnými nedostatkami a stavmi hraničiacimi často až s psychózami a zúfalstvo je tiež akoby vždy po ruke. A nemá to konca kraja. V podstate to sú niekedy súvislé roky utrpenia, a vyslobodenie zdá sa byť kdesi v nedohľadne. Ibaže sa málo hovorí o tom, že je to tak ok. Prosto sa musíme očistiť - iná cesta hore nevedie, nech by sa Vám snažil ktokoľvek čokoľvek navravieť. A vtedy často nastupuje zúfalá a hnevlivá rezignácia:

"Nechcem žiť svoj život!!!"
"Chcem prestať existovať - proste nula - nič!!!"
"Že sa to nedá?"
"Ach Bože, do čoho som sa to len namočil..."


Tajomstvo života by rád spoznal každý, ale spôsob ako správne žiť vlastný život je info, pred ktorým sme ochotní utiecť hoc aj do jaskyne na druhý koniec sveta! Úteky bývajú často veľmi sofistikované a niektoré priam prekypujú duchovnými alibi. Príde ale moment, keď o sebe vieme dosť na to, aby sme sa už nemohli vyhovárať. Zistenie, že problém je vlastne v mojom vlastnom zbabelom prístupe k životu nie je určite nič lichotivé, ale je to ako so všetkým - záleží na tom, ako s tým naložíme. Tak čo - ujdeme k exotickému majstrovi? Staneme sa členom exkluzívnej tajnej spoločnosti? Začneme sa ničiť a nenávidieť? Keď je v dome neporiadok, je najlepším riešením ho podpáliť a postaviť nový? Bacha! Začína sa vždy tam, kde sa skončilo! Postavíte nový a pokračujete od starého neporiadku - čo urobíte? Znova ten dom prosto podpálite?

Dalo by sa povedať, že ľudia nevedia o niektorých základných pravidlách, ktoré sú nemenné. A ak aj vedia, majú problém im naplno uveriť a spoľahnúť sa na ne. Tu je dobrá viera - verte im - sú to Božie zákony a tie jednoducho nemôžu nefungovať! Takto nejako si myslím, že to môže byť:

Za prvé: Vždy je nám naložené práve toľko, koľko dokážeme uniesť. Vždy!!!

Za druhé: Urobte prvý krok a zvyšok už pôjde samo - naozaj je tu prítomná konkrétna pomoc!
Riešte veci pokiaľ možno hneď - neprepasiete tak vlnu, ktorá Vás ponesie i ponad naozaj tragické
okamihy.

Za tretie: Prijmite pomoc Zhora. Zdá sa to ako samozrejmosť, ale väčšinou sa tak bojíme,
že v tom procese vyjdú najavo nejaké nepeknosti o nás, že ju vlastne odmietame!

Za štvrté: Pomoc príde len keď o ňu poprosíte!
Aj toto sa zdá byť logické, ale málokto tomu skutočne rozumie - vtip je v tom,
že Zákon slobodnej vôle je naozaj striktný.

Za piate: Poznáte ten bradatý vtip o topiacom sa chlapíkovi, čo odmieta tri člny,
lebo Boh ho príde zachrániť? Často krát čakáme niečo špeciálne (aj keď sami nevieme čo)
a zatiaľ nám hneď trojnásobná pomoc uniká...

Za šieste: Nesnažme sa chodiť vo väčšom kabáte, než sme narástli - väčšinou je to len na smiech
a s tragickým dopadom na náš život.

Za siedme: Neexistuje problém, ktorý by sa nedal cez Stvoriteľa vyriešiť, naozaj!
Len si to zbytočne nekomplikujme sami!

Za ôsme: Užitoční môžeme byť plne až vtedy,
keď máme poriešené aspoň tie najzávažnejšie nedostatky
- urobme to čím skôr - je to ako u zubára - kto má chuť večne sedieť v čakárni a báť sa?

Za deviate: Služba je kráľovský post. Svetlo je cieľ, prostriedok i počiatočná inšpirácia.
Ostatné cesty sú zväčša viac alebo menej čierne.
Nie všetok lesk je i jas, a ten býva niekedy temný - rozlišujme to!

Za desiate: Človek nie vždy dostane dobré karty - taká je hold karma, no nepoznám nikoho,
kto sa naučil s nimi dobre hrať tak, že stále žiadal nové rozdanie!


"Nechce sa mi žiť."
"Nevládzem..."
"Balím to, je mi už všetko jedno!"
"Chcem odísť - aspoň na chvíľku si oddýchnuť."
"Bôj život ma už nezaujíma!"
"Nenávidím sa!!"
"Nechcem žiť svoj život!!!"
"Chcem prestať existovať - proste nula - nič!!!"
"Že sa to nedá?"
"Ach Bože, do čoho som sa to len namočil..."

Život.
Jediná odpoveď na všetky otázky.
Jedno dlhé večné ÁNO, ktorého smieme byť účastní.
Prijatie, ktorého sme pôvodcom, výrazom i naplnením.
Nekonečná otázka PREČO a užitočná činorodosť ako večná odpoveď.
Naplnenie v dávaní, dokončenie v trvaní, rast vo vlastnom umenšovaní.
Rozhodnutie z hlbín vnútra, ktoré robí z "pasce" OCEÁN MOŽNOSTÍ!
Ď A K U J E M !



Golden Wing
http://www.cez-okno.eu/


Převzato z:
-
CEZ OKNO (11.06.2008, Cesty tam a zase späť)

§§

Násilí versus Láska

18.06.2008

násilí versus láska (Christi, 18. 06. 2008 21:09)

Sam, hodně jsem nad tvým příběhem přemýšlela a vyvstalo mi hned několik otázek.. Hlavně to, že vlastně ty, jako anděl, jsi prošla životy, kde jsi nějakým svým jednáním vytvořila spoustu karmy. Tím pádem je vlastně jedno, co kdo z nás v minulých životech udělal, že zřejmě každé vtělení (jak jsi o tom psala v článku o stvoření) sebou nese i chybování, "přešlapy", lidské "hříchy", ať už je to vtělený anděl, vesmírná bytost nebo kdokoli jiný. Tím, že má nebo měl člověk nasazenou masku zapomění, se zřejmě nevyhnul těmto věcem, které jsou pro nás lidi typické (násilí, zabíjení..) a pak svým působení v dalších životech by tuto karmu měl napravit. Takže třeba ty teď lidem pomáháš, mliuješ je (učíš se je milovat:).. A to samé já, snažím se pomáhat a milovat bez výhrad a bez podmínek. A je vlastně jedno, co jsem kdy byla, teď jsem teď a tady, člověk chybující a učící se. A asi je to tak dobře :)

"Ahoj, Christi!

No teď tady možná nezazním jako superkamarádka, ale upřímně mi tvoje poslední prohlášení hodně zavání jako strach ze zjištění, co špatného v minulých životech bylo uděláno.
Já svoje slova vůbec nemyslela jako, že teď svým pomáháním lidem odčiňuji svoje hříchy, to ne. Pro mě, at se dělo cokoli, to žádné hříchy nebyly. Já to nevnímám jako něco špatného, ačkoli mi to přináší bolest a trápení, já to vnímám jako učení se... Musela jsem o lidech někde nějakým způsobem nasbírat zkušenosti, abych jim mohla pomáhat. Moje poslání probouzet tu bylo vždy primární a důvod, proč jsem přišel na Zem. Jenže lidé andělskou pomoc přímo nechápali a tak jsem musel lidi nejdříve poznat. A co je lepším způsobem poznání, než se stát jedním z nich, člověkem? A musel jsem klesnout ve svých hříchách dostatečně hluboko, abych se naučil o lidském strachu a neštěstí, jen tak jsem měl šanci jim pomoct ke štěstí.
A navíc já jsem za svoji karmu vděčná, protože mě spojuje s mými minulými životy. Právě tyhle hrozné zážitky a násilnost, kterou jsem v sobě měla mě donutily, přiznat si, že jsem taky něco víc, než malá holka. Právě ony mi otevřely dveře k sobě sama a k mému štěstí. Bez této bolesti a hříchů a nenávisti bych si tu s vámi ted nepsala. Toto je mé obohacení, břemeno, které dobrovolně nesu a používám ho ke své pomoci. Ačkoli není lehké, ono ani škola, kterou dělám není lehká a ani můj úkol, takže se věci musí takto vyvážit.
ObrazekSám sebe člověk může najít pouze tím, že jako jednu z prvních věcí otevře svoji temnou skříňku, své smutky, strachy a bolesti. Tím, že je nechá vyjít na povrch, pokusí se jim porozumět, podělí se o ně s jinými, pobrečí si a tím se s tím i vyrovná a ono ho to osvobodí. Démoni pak sami odejdou.
Bez mé karmy a bolesti bych stěží došla k poznání Samaela. Proto si své bolesti važte, poznejte ji, protože je to vaše síla a zušlechtění a povede vás dál.
Mám vás ráda! Čus!!!"

díky :) (Christi, 19. 06. 2008 23:22)

Ahoj Sam,
moc díky za odpověď. Možná se budeš divit, ale je to přesně to, co jsem potřebovala slyšet. Otázka karmy je v různých náboženstvích a směrech popisována různě a já sama jsem to dlouhou dobu nechápala.. Když každý tvrdí něco jiného a někdo přímo říká: styď se za svoji minulost, je občas složitější se v tom vyznat. Ale postupně jsem zjišťovala a stále zjišťuju, že všechno "negativní", co nás v životě potká, je vlastně ohromě pozitivní. Třeba to, že jsem byla v mládí (zní to, jak kdybych byla nějak stará, ale myslím tím období puberty) hodně divoká a nevyhlo se mi skoro nic, jsem teď schopná pochopit, jaké to je nacházet se třeba v nějaké nepříjemné situaci.. A to stejné je zřejmě i s tebou a tvými životy - skrze ně teď můžeš lépe pochopit všechny věci, které sebou lidská povaha přináší.. Máš pravdu s tím, že mám (teď už menší než dřív) strach, jak jsem v minulém životě žila a jak jsem se chovala k druhým. Nejspíš ne úplně láskyplně, ale určitě to mělo svůj důvod a díky tomu, jaká jsem byla dřív, jsem teď a tady a jsem schopná se i na největšího zločince dívat s láskou a s určitým druhem porozumnění.. Asi je na čase být k sobě absolutně upřímná a podívat se až na dno své duše, aniž bych čehokoli litovala, s vděkem, že jsem skrze včechny skutky teď JÁ, taková jaká jsem.
Jenže právě když se na toto všechno takto dívám, pak mi není jasné, zda-li vůbec ve světě je něco, co je špatně. Vždyť tím pádem je vlastně všechno tak, jak má být! A všechno je v největším pořádku a není nutné se strachovat o budoucnost, neb je zaručené ta nejlepší, jaká nás může potkat! (já osobně tomuto opravdu věřím, s katastrofickými scénáři se nějak neztotožňuji, jen pak není úplně jasné, proč by se lidé měli o něco snažit..) Já samozřejmě pokračuji ve svém snažení dál, protože mě naplňuje být láska a lásku dál šířit do světa, jen mě občas napadne, jestli vůbec tato moje snha může něco změnit ?!
Nevím, jestli jsem dostatečně srozumitelně vyjádřila to, co cítím.. A ještě jednou moc díky za odpověď. Spíš než abych ti ulehčila, ti ještě přidělávám práci :D

S láskou já :)

Démoni (Gericault, 24. 06. 2008 22:45)

Nebojte se démonů, nebojte se svých strachů, svých hříchů, vždyť jsou to vaše děti. Nikdo jiný je nepřivedl na svět, než vy sami. Každý je má. Každý má svého kostlivce ve skříni. Své děti přeci nemůžete nenávidět, nebo mít z nich strach. Oni sami jsou smtuní z toho pokřivenýho života, který jsme jim vdechli. Nelíbí se jim forma nynějšího života, vždyť komu by se líbilo být démonem, být zlou vzpomínkou. Mějme je rádi, mějme rádi své nezvedené děti. Nikdo jiný to za nás neudělá.
Až někdy pocítíte strach, poddejte se mu. Zavřete oči a přivolejte jej, ať se vám ukáže, co umí. A v tom "nejlepším" mu povězte, že víte, jak to funguje a že je vám líto, že jste mu dali takový život. Povězte mu, že jej máte rádi a že víte, kdo je.
Zmizí a vy budete vědět, že už se nemáte čeho bát.

§§


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

dík

Julie,1. 6. 2008 12:06

Milá Sam zase Tvé růžové řádky mě moc těší. Je z nich cítit Tvé čisté srdce a myšlení a mně naplňuje štěstím, že mezi námi taková světýlka jsou. Děkuji a přeji krásné teplé dny. S láskou
a úctou Jul

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA