Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na kole osudu

14. 7. 2009

Současný člověk je zvyklý vnímat svůj čas a pohyb v přímce. Naši předkové ho však chápali jako kruh, v němž se stále opakují odchody a návraty stejným způsobem, jakým probíhají cykly v přírodě.

 

INDIVIDUÁLNÍ CYKLUS

Naše životy ovlivňují obecně platné cykly – roční období, den a noc atp. Kromě toho má však každý z nás také své individuální cykly. Rozpoznání a respektování těchto osobních časových průběhů poskytuje jedinečné vodítko pro poznání i praktické konání, zejména pro přerozdělení energie. Dává nám možnost poznat rytmus našeho života, porozumět minulosti a reálně pohlížet na budoucnost. Reflektovaná zkušenost z počátku, průběhu a završení vlastního cyklu umožňuje chápat krizi nikoli jako trest, křivdu, nevysvětlitelnou destrukci, ale jako pouhou dílčí součást procesů, které jsou časově omezené a v konečném výsledku přinášejí zisk. Jestliže také pochopíme, že dané téma si vyžaduje určitý časový rozměr, nevytváříme sami zbytečně krize snahou běh věcí zastavit či urychlit.

Člověk má své limity (úroveň vývoje společnosti, genetická výbava, rodové psychické dědictví atd.). Zároveň však disponuje nevyčerpatelným množstvím možností, jak v rámci těchto daností utvářet svůj život. Tvoření života, jeho plodů je principiálně stejné jako »tvoření« dítěte od početí přes nošení, sycení, zrání, rození a žití. To si opět žádá svůj čas, jenž může mít velmi individuální rozměr. Lidé, kteří příliš spěchají, se zpravidla pokoušejí vyhnout některé z nutných částí tvůrčího procesu, který se tak nemůže dovršit.

Abychom rozpoznali průběh osobních cyklů, musíme si udělat bilanci minulosti a vysledovat, jak dlouho trvaly zejména nejdůležitější události (získání bydlení, změna práce, vytvoření nového vztahu). Přitom je nutné dobře rozpoznat počátek. Ten nebývá obsažen v konkrétní události, ale ve vnitřním impulzu, v myšlence, nápadu, touze. Jeden můj klient je každých pět let »okolnostmi« donucen změnit zaměstnavatele. Zároveň je v době změny nemocný a prožívá i jinou krizi (v manželství, smrt rodičů atd.). Vždy půl roku před tím jeho žena získá lepší zaměstnání.

U mne samotné to od okamžiku, kdy se rozhodnu pro zásadní změnu, trvá 2 roky, než se mi podaří svoje rozhodnutí uskutečnit. Pak po třičtvrtě roku klidu dojde k velké krizi (například povodeň) a k transformaci toho, čeho jsem dosáhla (rekonstrukce domu), spojené se zásadní osobní proměnou. Ta trvá dalších 9 měsíců (stejně jako těhotenství a jiné devítkové cykly), pak přichází nový začátek a zabydlování se v proměněných podmínkách. Celý proces tedy obsáhne 4 roky, a i když jsem se mnohokrát snažila, nikdy se mi ho nepodařilo urychlit.

 

POROZUMĚNÍ RYTMU

Stejně tak je důležité přijmout osobní životní rytmus. Ten se opakuje v různých formách (chůze, řeč, průběh energie během dne, způsob práce, sexuální akt). Porozumění rytmu je důležité třeba pro výběr povolání (účetní versus záchranář). Stejný význam má i pro vztahy, zejména pro posuzování druhých. O tom, kdo je pomalejší, si totiž často lidé myslí, že je líný, neschopný, hloupý, nerozhodný, pasivní, odmítá komunikovat (ženy o mužích), nebo že trucuje. O tom rychlejším říkají, že je zbrklý, impulzivní či nezralý. V pozadí nespokojenosti ve vztahu se tak někdy skrývá nesplnitelný nárok na druhého, odmítnutí jeho přirozeného výrazu.

Někteří lidé se musí smířit s tím, že jejich pohyb životem je navenek pomalejší, že určité životní podstatnosti k nim přicházejí později než u většiny populace. Saturn, pán času, symbol řádu a autority, je tak nutí, aby se tím, že neodpovídají normám, stále konfrontovali s vnější autoritou, aby nehledali své sebevědomí ve srovnávání s ostatními. Pokud se třeba nedaří dostat se na studium, seberealizovat se v práci, žít v milostném vztahu neznamená to, že to není možné. Signalizuje to pouze možnost, že dosavadní cesta k tomu nebyla dost dospělá.

Toto zpožďování lze často pozorovat i na tělesné úrovni, například pozdějším zahájením sexuálního života, či pozdějším mateřstvím. Znám ženy, jejichž prsa nabyla ženských tvarů až po dvacítce, po třicítce, dokonce i po čtyřicítce. Je důležité, aby tito lidé nerezignovali, nezahořkli, nenechali si namluvit, že nejsou v pořádku a nenechali se donutit k věcem, na něž se ještě necítí (třeba manželství). Pokud však přijmou svou nesmírně pracnou a vnitřně intenzivní cestu pomalého poutníka, mohou dojít velmi daleko a hluboko.

Vnější události jsou vždy zrcadlovým odrazem vnitřních pohybů. Proto je stoupání a klesání křivky životní pouti zároveň odrazem střídání přílivů a odlivů osobní víry a z ní plynoucí sebedůvěry.

 

CYKLICKÝ ŽIVOT TĚLA

Základní cykly těla jsou narození (respektive početí), smrt, rytmus srdce a nádech a výdech. Vnímavost, fukce a energie těla se mění v průběhu roku, měsíce i dne – o tom vypovídají tzv. orgánové hodiny.

I zde existují cykly obecné a individuální. Pozorováním vlastní energie (tj. nejen únavy, ale i nálad) můžeme vysledovat její osobně typické vlnění a využít ho ve svůj prospěch. Já třeba vím, že jsem spíše běžec mnoha krátkých tratí. Nesmím podávat setrvale velké tělesné ani psychické výkony. Po 2 hodinách práce musím mít přestávku a změnit typ činnosti. Tak jsem schopná pracovat do devíti večer, občas přednášet 3 dny v kuse, nebo pracovat celý víkend. Pokud jsem ale zaměstnaná denně na osm a půl hodiny, moje produktivita je mizivá.

Ženy mají kvůli menstruaci lepší spojení s cykly těla. Měly by toho využít také při výběru jídla v závislosti na ročním období i na osobním průběhu energie.

 

STŘÍDÁNÍ JINU A JANGU

Jedním ze základních zákonů přírody je princip rovnováhy. Ten se mimo jiné projevuje i cyklickým střídáním energií jinu a jangu. V poslední době se v archeologii objevují velmi zajímavé úvahy o střídání těchto vůdčích principů v dějinách civilizací. Kultury jinové, které se duchovně vztahovaly k ženským božstvům, zejména k Velké Matce, byly vystřídány jangovými, které vzývaly mužské bohy, v případě naší civilizace Boha Otce. Podle těchto teorií se právě teď nalézáme v čase proměny z jangu do jinu. Do jeho sféry patří intuice, vztahy, ekologie, zdravá výživa, esoterické disciplíny, feminismus, zájem o rozvoj osobnosti, boj za rovnoprávnost všech minorit a handicapovaných.

Velmi zajímavým způsobem se střídání těchto pólů projevuje v našich životech. Přirozený běh věcí si žádá střídání napětí, aktivity, práce, pohybu s uvolněním, pasivitou, nepohybem, bytím. Fáze jang je určena k tomu, aby člověk projevoval svou vůli, aby materializoval své touhy a cíle, aby kultivoval své ego a jeho projevy. Jinová fáze je pak určená k regeneraci, ke vnímání informací, ladění se na situaci, k vytváření vizí a koncepcí, k vnitřním pohybům.

Pokud člověk nerespektuje některý princip, život ho k tomu donutí. Například přehnaná pasivita v sebeochraně způsobí přetlak vnitřního napětí a náhle se změní v agresivitu. Příliš pasivní lidé přijdou o partnera, který za ně všechno dělal, chudoba je donutí pracovat, nebo jim někdo ublíží tak, že jim nezbude nic jiného, než se začít aktivně bránit. Ti příliš aktivní například ztratí práci, onemocní, nezískají peníze na další aktivity, přijdou o auto a podobně.

Podobně nás životní situace nutí, abychom střídali cyklus dávání (jang) a přijímání (jin). Je dobré reflektovat denní události z tohoto úhlu pohledu a vnímat, zda nás nutí ke zrychlení (neplánované situace), či ke zpomalení (nevolnost, ztráta klíčů, peněz). Ve své praxi se setkávám s tím, že ženy kolem čtyřicítky začínají zápas o novou seberealizaci, tentokrát v práci (jang), a muži hledají nové místo a podobu vztahů (jin). Vypozorovala jsem také, že když člověk řeší nějaké téma, po určitou dobu se dostává do kritických situací, které se tohoto problému týkají, se ženami a potom zase s muži a to se stále opakuje. Střídání polarit se může projevit i v oblasti zaměstnání. Mám klientky, kterým se po dlouhém snažení, dokonce až po určité době nezaměstnanosti, podařilo změnit zaměstnání, teprve když přešly z jangu (prodej strojních zařízení) do jinu (seznamovací kancelář, prodej dámského oblečení). Známkou výměny polarit je také výměna jangových sportů za jógu či tanec a rozhodnutí vyměnit extenzitu (expanzi) za intenzitu.

Extrémním případem tohoto střídání je maniodepresivní psychóza (od deprese k nepřiměřené euforii a hyperaktivitě). Tato duševní nemoc je vlastně problém v zacházení s vlastní energií a v jejím pozadí jsou extrémní výkyvy sebevědomí.

Bytí v jinu také znamená, že se člověk vzdá potřeby soupeřit, být lepší než druzí, výměnou za hledání vlastní cesty bez povzbuzování a potvrzování druhými. Dále obsahuje schopnost vzdát se načechrávání vlastního ega tím, že se snažíme zasahovat do běhu věcí vlastní důležitostí a vůlí a nechat je, aby se udály vlastním tempem a způsobem. Děje mají svůj vlastní rytmus dosahování zralosti. Jednou z nejtěžších a zároveň nejužitečnějších věcí je schopnost rozpoznat, kdy být aktivní a kdy nechat věci jim samotným a odevzdat se s důvěrou do rukou mocností, které je řídí.

Vnější události jsou vždy zrcadlovým odrazem vnitřních pohybů. Proto je stoupání a klesání křivky životní pouti zároveň odrazem střídání přílivů a odlivů osobní víry a z ní plynoucí sebedůvěry.

 

Vše o esoterice a duchovním životě a spousty zajímavých a poučných témat
www.skola-esoteriky.cz
Zdroj: www.esoterica.cz
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA