Archív 2008 - září, říjen, listopad
Buďte pozdraveni, milí přátelé, jsem Kryon z Magnetické služby.¨
Vítej v dualitě, nebo raději "Vítej ve světě klamu duality." Ve světě,
kde stále ještě jednou nohou stojíš. Je to Tvůj svět, který bys nyní
rád nově stvořil, a to není vůbec snadné, že? Zamotáváš se většinou do
smyček starých vzorů, které se táhnou elektromagnetickým polem toho,
čím skutečně jsi. Sleduješ klikatou cestou klamu spousty minulých
životů, kde kvete dualita. To bych rád objasnil blíže. O tomto bylo
již mnoho řečeno, přesto se právě nacházíš uprostřed zvláště hlubokých
čistících procesů a všechno to, co jsi dříve slyšel či jsi si
zapamatoval, k Tobě dostatečně neproniká.
Právě nyní bojuješ ve svých vlastních zmatcích, které Tě sotva kdy
nechají naslouchat, spíše jsi v nich skutečně uvězněn jako v bludišti.
Je to chaos Tvých vlastních emocí, které Tě vedou k tomu, že říkáš:
Již toho mám po krk, stále znovu se mi vynořují staré strachy. Měl
jsem pocit, že jsem si všechno prohlédl, poznal a propustil. A pořád
se tyhle staré záležitosti vynořují. Já bych přitom jen bych rád žil
bez těchto starých pocitů." Nebo si myslíš: "Já to fakt nechápu. Večer
zavřu oči a chci spát, a pak se mi vybaví všechny nepříjemné situace
mého života. Je to jako přehrávání filmu. A vnímám stud, bezmoc,
trapnost toho, co se děje. Úplně se proberu a nemůžu znovu usnout."
Nebo zažiješ toto: Hluboká temnota sedí na Tvých ramenou. Cítíš se
shrbený a pokořený. A to jsi byl celý den doma a žádné zážitky Tě
nemohly oslabit. Ale cítíš se, jako by na Tobě spočívalo tisíc tun. Do
Tvého vědomí pronikají úlomky starých událostí. Nevidíš žádné
souvislosti. Přesto víš, že to, co právě zažíváš, je ponor do jiných
životů. Jsi jednou nohou jinde, a přece to nejsi schopen skutečně
vnímat. Co se tam děje? Někdy cítíš stíny po svém boku. Kdo jsou tyto
stíny, co tam dělají? Nepozval jsi je. Snad řekneš: "Myslím, že bych
měl dualitu pomalu propustit. Co dělají ty tmavé stíny na okraji mého
pole? Pryč s vámi, já vás nechci. Mně již nepříslušíte!" Takhle bys
mohl možná dost naštvaně či velmi zoufale nadávat.
V tomto okamžiku procházíš intenzivním transformačníi procesem. O
předělávce srdce jsme již mluvili. Zde jde o jiné příznaky procesu Tvé
proměny. Kvůli lepšímu pochopení bych ještě rád krátce přivedl řeč k
tomu, co vlastně víš. Někde jsi to četl či se o tom bavil s ostatními.
Vlastně víš, oč jde, nicméně to nejsi schopen správně zařadit.
Všechno, co nyní prožíváš, Ti připadá jako něco výjimečného. Ty silné
bolesti hlavy, nespavost a ztráta orientace Tě činí velmi nejistým.
Silně Tě znepokojují výkyvy nálad pohybující se od hlubokého zármutku
v jednom okamžiku až po radost ze života hned v příští vteřině. Často
sotva zvládáš své každodenní úlohy. A pak je tu ještě často taková
velká a ve fázích přicházející únava ze života. "Co se děje?", myslíš
si. "Začínám mít deprese? Skoro to tak vypadá. Měl bych vyhledat
terapeutickou pomoc?" Mohla by se dokonce vplížit následující
myšlenka: "Třeba jsem jednoduše jen nemocen a přetížen každodenním
životem a nemá to nic společného se vzestupem Země. Třeba to není
vůbec pravda, že vzestupujeme. Třeba si to prostě někdo vymyslel. To
jsem asi někomu naletěl. Falešný poplach. Určitě se mi všichni okolo
smějí a považují mne za snílka. Možná se zblázním a budou mě muset
odvézt do ústavu." No, to by tak asi bylo extrémní zpodobnění tvých
současných myšlenek.
Řekl jsem již v mnoha poselstvích, ale rád bych to ještě jednou
láskyplně zdůraznil: Jsi multidimenzionální světelnou bytostí, která
se vypravila do duality, aby se mohla učit, a mohla si jednou vzít
všechnu moudrost ze zkušeností s sebou domů. Všechno z toho, co zde
zažíváš, je chtěné. Někteří z vás tu jsou v současné době se zvláštním
úkolem. Ne vždy si však vzpomeneš, co to je. Ale buď ujištěn, že -
pokud již na cestě k tomuto úkolu nejsi - se tak brzy stane. Mnozí z
vás jsou v této inkarnaci jednoduše proto, aby vyzařovali vlastní
světlo Vyššího Já a těch ještě vyšších částí, které chtějí stále více
proniknout ven, aby posvítili Zemi a ostatním lidem na cestu. - Aby
skrze Tebe světlo mohlo stále více zářit, musí se rozpustit staré
vzory z jiných životů, které jsou uložené ve Tvé DNA a Tvém
emocionálním a mentálním těle, a též pocházejí z tohoto života. Tím
bude současně struktura Tvého elektromagnetického pole, kterým vlastně
jsi, znovu uspořádána tak, jak bylo zamýšleno v Tvém božském
modrotisku. To je zdlouhavý proces. Nejlepší je, když využiješ ke
svému pročištění vysokou energii, která je v současné době znatelně
vnímána těmi probuzenými. A vše, co v současnosti na sobě pociťuješ,
je dáno aktivitou oné Zlaté vlny. Vynese na povrch všechno, co by Tě
chtělo opustit, aby Tvé světlo mohlo lépe zářit. Je určitě obtížné se
s tímto vyrovnat v každodenním životě. Dříve trávili zasvěcenci a
jejich žáci, ti probuzení, čas své očisty ve zvláštních chrámech. Tebe
čeká těžký úkol udělat toto uprostřed běžného života.
cestě dokonalého probuzení samozřejmě nejsou všechna zbytečná.
Existují stejně jako dříve, ale senzační zpráva je ta, že my stojíme
těsně u Tebe a - jako ve škole - pošeptáme Ti něco do ucha či
přisuneme tahák, což Ti může pomoci v dalších krocích. Stojíme s Tebou
u další brány a podáme Ti ruku a trošku Tě postrčíme - někteří z vás
potřebují pořádný kopanec! - abys prošel skrz ni. Vnější okolnosti
těchto fází se zvládají lépe, pokud jsi si vědom těchto vyšších
božských energií a použiješ je jako při jízdě na surfovém prkně. Polož
se nebo se postav do Zlaté vlny a nech se nést. Nedrž se starých
paradigmat, starých představ, jak by vše mělo být. Byl jsi tak
vychován, že vše by mělo být takové a jiné. Naučili Tě to, a nejen v
tomto životě. Pochází to od jiných lidí a z jiných zkušeností, že?
Odkud pramení Tvá představa, že vše musí být dokonale uklizeno? Kdo Ti
řekl, že člověk musí být pilný, jinak to nikam nedotáhne? Kdo Tě
naučil, že člověk má být zticha a v klidu, ani pípnout, a že musí
věřit tomu, co říká jeho otec či šéf, neboť oni to vědí líp a dělají
lepší rozhodnutí? Kdo To řekl, že je třeba spořit peníze pro případ
nouze? Nemám nic proti Tvému spořitelnímu účtu, ale to Tě nikdy
nenapadlo, že by k Tobě peníze mohly přijít i jinak? Nechtěl jsi to
všechno někdy vzdát a udělat to jinak?
Není třeba prodat Tvé pěkné auto a Tvůj hezký byt je též v pořádku,
kvůli nim se nestyď. Kdo se chce duchovně vyvíjet, nemusí žít v
chudobě či askezi. Pouze radíme, abys při plánování vše zpřeházel a
nově uspořádal. Odlož všechna svá nastavení stranou a žij svůj život
dle svých vlastních měřítek. Ta by měla být žezlem svobody. Buď
svobodný a žij dle svých vlastních představ. Odlož vše staré a stanov
si novou dráhu, kudy povede Tvůj život. Můžeš se s důvěrou spojit se
St. Germainem, vzestoupeným Mistrem a přítelem lidí. Ukazovat lidem
cestu na svobodu je jeho nejoblíbenější činností. Patří k těm, kteří
lidem energeticky urovnali cestu skrze svůj vlastní proces. Ježíš byl
též jedním z nich. Udělalo to mnoho vzestoupených Mistrů.
Ale vraťme se k Tvému současnému stavu. Někteří z vás se již těší
lehčímu životu. Přece jen jsou mezi probuzenými "pionýři pionýrů."
Pokud ještě procházíš intenzivním procesem, jsi pionýrem pro ty, co se
probouzí s Tebou či po Tobě, kteří vstupují na Tebou vyšlapanou
cestičku. A Ty zase jdeš po stezce, kterou pro Tebe vyšlapali ti před
Tebou. To jsou ti, kteří hned po Harmonické konvergenci, či dokonce
již dříve, vstali a vypravili se na cestu, aby se stali svobodnými
lidmi. Už odložili většinu starého odpadu a vymýšlejí příští plány pro
sebe, své okolí a Zemi. Jedná se ponejvíce o lidi, poněkud starší v
pozemských letech, kteří se rádi ujmou mladších probuzených - ti jsou
sice plní energie, ale ještě klopýtají a přesně nevědí, jak by měli
pokračovat. Tito již pročištěnější lidé podávají ruku ostatním, kteří
ještě potřebují pomoc a podporují potřebné. Též pomáhají novým dětem
najít jejich cestu. - Vyhlížej někoho takového, pokud bys chtěl
přijmout něčí pomoc. Jsou to lidé, kteří hodně cestují a přednášejí či
neúnavně pracují ve své praxi či jinde, aby ostatním pomohli při
probouzení. Můžeš se stejně tak obrátit o podporu ke mně či jiným
duchovním pomocníkům. Vidíš, přímo Ti dávám k dispozici božský
energetický koberec, abys lépe prošel nástrahami čištění. Snad jsi i
Ty jedním z oněch pionýrů pionýrů. Jistě to víš. Zkoumej, co můžeš
udělat, abys prospěl lidem a Zemi.
Nyní bych rád přešel k temným zjevením, která Tě možná znepokojují,
která kolem sebe vnímáš. Je pravda, že stále ještě existují energie,
bytosti nebo formy bytostí, které dosud nejsou ve světle. Jednou tato
hra skončí docela. Hřiště duality se rozpustí. Vše, co vytrysklo ze
Zdroje, se vydá na cestu zpět domů, a předtím to bude začleněno na
světelnější úroveň. Důležité je chápat, že se nemáš pouštět do
hodnocení ostatních lidí, že každý z vás, i Ty, se setkal s temnými
stránkami moci. Neexistuje mezi vámi výjimka. Ty jsi nyní pouze o
jeden krůček před ostatními. Nezatracuj válečné veterány a jejich
velitele, ani vůdce těchto velitelů, politiky a ty, co je ovládají a
přicestovali z dálek. Poznej, že to vše je jen hra duality. Pokud
člověk zemře, je to pro pozůstalé jistě politováníhodné. Ale onen
člověk pouze přešel mezi dimenzemi a brzy se zase bude těšit dobrému
duševnímu zdraví, je věčný. Tím nechci říci, že nemáš mít soucit s
krizovými oblastmi a umírajícími lidmi. Nicméně se neutápěj v žalu a
sklíčenosti. Jsi multidimenzionální. Stejně tak Tví přátelé i
nepřátelé. Takoví jsou všichni. Posílej své světlo do všech oblastí,
kde se v současnosti válčí, které jsou spojeny s živelnými
katastrofami nebo kde nejsou dobré podmínky k životu. Tvé světlo si
najde cestu. Nechej ho jednoduše proudit. Vždy to funguje.
Temné postavy, které možna zahlédneš na okraji svého zorného úhlu, si
možná mají s Tebou ještě něco vyčistit, mají s Tebou ještě staré
svazky, které mohou pocházet až z dob mezihvězdných válek. Co máš
udělat? Úmyslně uvolni tato spojení. Řekni: "Ne, již s vámi nechci mít
nic společného. Tímto ruším naše staré vazby." Pak je spojení zrušeno.
V těžkých případech popros o pomoc Archanděla Michaela. Ale nejspíš se
již nacházíš v energii Archanděla Michaela a pracuješ s Mečem
zmocnění. Buď ujištěn, že čím více stojíš ve svém vlastním světle, tím
silnější je spojení s Tvým Vyšším Já a do Tvého pole nemůže nikdo
proniknout. Měl bys zaměřit svou pozornost zcela na sebe, na své
světlo. Když toto uděláš, vše ostatní automaticky ustoupí. Tvé světlo
je oslepuje, je jim nepříjemné. Důležité je: Nevšímej si jich. Buď v
sobě, stůj ve svém světle. To znáš jistě z každodenního života: čím
méně pozornosti věnuješ nějaké nepříjemné věci nebo hádavému člověku,
tím méně zajímavým se pro ně stáváš.
Teď budeš asi trochu udiven, když Ti řeknu: Většina setkání, která
vnímáš jako temnotu, jsou setkáním s Tvými vlastními součástmi.
Šílené, že? Jsi to Ty sám! Zažíváš své vlastní stínové části, které
nyní stojí vedle tebe a snaží se upoutat Tvou pozornost. Co tedy
uděláš? Ne, neutíkej, ani se neschovávej, ani je neposílej pryč.
Podívej se na ně. Co Ti chtějí povědět? Proč tu jsou? Chtějí se
integrovat. Chtějí se s tebou sjednodit. Byl bys přece rád celistvý,
nebo ne? Prohlédni si je. S největší pravděpodobností tím vytáhneš na
povrch pár nepříjemných pocitů, které jsou v Tobě ještě uloženy. Stud,
strach, pocity bezcennosti a pocity související s mocí.
Vynoří se též pocity týkající se různorodě odžité sexuality. Sexualita
byla v posledních tisíciletích často využívána k manipulaci s lidmi. I
dnes je to často ještě ten případ. Popřemýšlej o svém vlastním postoji
k sexualitě a důkladně si ho prohlédni. Pak propusť všechny staré,
často nepříjemné, zkušenosti a stanoviska, která jsi nashromáždil.
Toto je důležitý krok, neboť to změní i Tvůj postoj k moci. Též ve
vyspělých civilizacích, které se usadily v dualitě, a stejně tak při
manipulaci s lidmi, hrála velkou roli božská energie, uložená v každém
člověku, již bylo možné aktivovat - mimo jiné - pohlavním aktem. Neboj
se, jen si toho buď vědom. Všichni lidé nesou v tomto směru stopy,
jako oběti i pachatelé. Uvědom si také, že mnoho z toho je uloženo v
kolektivním vědomí. Jsi pionýrem, a ti - jak známo - mají za úkol jít
odvážně kupředu. Pokud očistíš své pole od starých otisků moci, budou
to mít Tví následovnící snazší. Kolektivní vědomí tím dozná
dalekosáhlé změny. Teď si asi myslíš, že tohle chce velkou dávku
odvahy, když se tak rozhlédneš po Zemi. Rád bych Ti sdělil toto: Vše
staré musí vyjít na povrch, musí se rozpustit, musí shořet, aby se
poté mohlo obnovit, tak jako pták Fénix z popela.
Přeji Ti dobré pořízení při začleňování Tvých stinných částí. Bude k
tomu docházet stále znovu, není to jednorázová záležitost, je to
proces. Existuje spousta "malých černých nocí duše," tak jak byly
dříve - většinou po delší období - žity. Někteří ze starých zasvěcenců
v této fázi žili dlouho. Přesto leckteří z nich zvládli tuto cestu
hloubkami vlastního podsvětí během pár dnů, několik málo i za pouhých
pár hodin. Rádi stojíme po Tvém boku, abys v krátkých fázích
ponořování zvládl své stinné části začlenit. Já Tě vidím jako kuklu,
zabývajícího se sebou samým, abys ji pak roztrhl jako nádherný motýl a
vyletěl do nového života. Žíznící po poznání a s radostí ze života,
připraven sledovat život ze zcela nové perspektivy. Jsi ctěn a milován
za službu prostřednictvím Tvého pobytu zde na Zemi!
Já jsem v hluboké lásce a sounáležitosti,
KRYON
Přijato Barbarou Bessen v srpnu 2008./z angl.originálu přeložila Lucka K
zdroj:evamarvanova.sblog.cz°
Odpuštění
Odpuštění je léčení starého zranění. Neznamená to, abychom zapomněli, že nám někdo něco nepěkného provedl (nebo my jemu) a nadále snášeli jeho nespravedlivé chování, ani abychom si nechali činit nepravosti a bezpráví. Samozřejmě také můžeme pokračovat dál v soudním procesu, pokud se jednalo o něco na hraně zákona. Ale není to pomsta.
Při odpuštění jde o emocionální uvolnění, které nás energeticky poutá k nějaké osobě. V první řadě je potřeba si uvědomit, že to děláme pro sebe, i když změna našeho chování poté, co se nám skutečně podaří odpustit (nikoli prominout a zapomenout), ovlivní také vztah toho druhého k nám.
Odpustit znamená zbavit se nějakého bolavého zážitku, uvolnit ze svého biopole nepříjemnou zkušenost, situaci, v které jsme se naskytli, ať již jsme ublížili my (zde je po prosbě o odpuštění také zapotřební odpustit sami sobě, resp. dovolit si odpustit sami sobě).
Tam, kde nedojde k odpuštění, zůstává hořkost a tíživý smutek. Když nedovolíme odejít vzpomínkám na staré křivdy, poutáme energeticky viníka (nebo toho, na kom jsme se provinili my) stále k sobě a ke svému energetickému poli, takže si bez přestání přitahujeme nové a nové zážitky vibračně odpovídají těmto ublížením, a motáme se v začarovaném kruhu (v karmě).
Někdy si také všimneme, že máme silnou tendenci, které je mnohdy těžké odolat, zachovat se k někomu druhému stejně, jako se kdysi někdo zachoval k nám. Skutečné odpuštění nám pomůže tyto vzorce ze sebe setřást a svobodně se zaměřit na jiné, nové a prospěšnější záležitosti.
Skutečně odpustit také znamená, že znovu získáváme kontrolu a vládu nad svým životem. Pokud máme někomu něco za zlé, ovládá naše emoce ten, kdo nás zranil, a pokaždé, když si na to vzpomeneme, voláme ho v duchu k sobě a předáváme mu tím vládu nad svými emocemi.
Odpuštění nám umožňuje získat zpátky vlastní důstojnost, suverenitu, průzračnost a vitalitu, skutečným odpuštěním druhým i sobě získáme také vnitřní klid a mír.
© Ivana Muková
Článek je možné dále volně šířit, ale bez úprav a s uvedením jména autora (překladatele) a zdroje jitro.bloger.cz
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Očištění
Představte si… Sedíte vedle vašeho vnitřního dítěte na kraji propasti. Jste si vědomi, že oba – vás i vaše vnitřní dítě – tíží stejná bolest a zloba, se kterou nyní budete moci pracovat. Nyní si protřete ruce a vnímejte léčivou energii, která z nich vychází. Požádejte Vyšší já, Boha nebo anděly o asistenci. Nyní můžeme začít.
Přejíždějte si rukama po těle a vnímejte jeho energii. Jakou bolest chcete vyléčit? Kde je sídlo vašeho vzteku, nenávisti nebo zloby? Z jakého místa ve vašem energetickém těle vychází strach? Zaměřte se pouze na jednu záležitost nebo člověka, kterému potřebujete odpustit, nebo na jednu záležitost, která vám dělá problém. Najděte pod rukama shluk nemocné energie, a představte si, jak ji vysáváte. Nemocná energie se nyní hromadí ve vašich dlaní jako dva kameny, a pokud je příliš velká, nakonec z ní vznikne jeden obrovský tmavý kámen, který vás celé ty roky tížil.
Pohlédněte na své vnitřní dítě. Buďto vám sedí na klíně a drží kámen s vámi, nebo sedí vedle vás a drží svůj vlastní kámen. Tento kámen je vaše zloba, bolest či strach, který jste v sobě vytvořili a nosili od té doby, co vám někdo ublížil.
A nyní si řekněte (ruce držte pořád na místě se shlukem nemocné energie): „Touto bolestí (strachem, vztekem) jsem sebe sama věznil/a celé ty dlouhé roky. Nyní jsem ochoten/á se jí pustit a osvobodit se od ní. Odpouštím Ti a propouštím tě, jsem volný/á a Ty také.“
Pak společně s dítětem odhoďte kámen do propasti. Ten, pokud jste pracovali správně, se téměř okamžitě rozplyne. Užívejte si uvolnění, které přijde poté, co se pustíte bolesti, kterou jste v sobě drželi.
Tato technika využívá principu uvědomění, že jsme za své negativní pocity odpovědní, neboť my jsme Tvůrci. Tím nechci říct, že jsme špatní, pokud v sobě tyto energie máme, ale většina lidí, co se snaží odpustit, mívá problémy s tím, že ze své bolesti stále viní ty, kteří ji v nich vyvolali. Ať nám kdokoli cokoli provedl, můžeme se kdykoli rozhodnout se zbavit bolesti a nenávisti pociťované k němu. Jsou to jen kameny, které nosíme v sobě.
Energie, kterou vypouštíme z rukou, nám pomáhá uvolnit negativní energii z těla a převzít za ní odpovědnost. Možná se vám z toho ze začátku bude trochu točit hlava, protože převzetí odpovědnosti za svou zlobu či bolest zvýší vaše vibrace.
Doufám že se i vám povede nalézt v sobě vnitřní klid, ať už se rozhodnete jít jakoukoli cestou. Hodně Slunce a lásky!
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Chceme-li vyčistit své rány, musíme se naučit odpouštět. Musíte odpustit všem, kteří vám ubližují, i když vám připadá neodpustitelné, co vám udělali. Neodpouštíte jim proto, že by si to zasloužili, ale proto, abyste netrpěli, kdykoli si vzpomenete na to, co vám udělali. Odpuštění je pro vaše dobro, neboť vás to uzdraví. Odpusťe druhým, protože máte soucit se sebou. Odpuštění je aktem sebelásky.
Odpouštět se nemusíme učit, protože jsme se s touto schopností narodili. Ale hádejte, co se stalo? Naučili jsme se neodpouštět. Jakmile nám někdo něco udělá, nenávidíme ho. Je to otázka hrdosti. Proč? Protože když neodpustíme, náš pocit osobní důležitosti roste. Skutečným problémem je pýcha. Naše pýcha a hrdost nám připomínají, že nemůžeme odpustit. Ale budeme tím trpět my sami. Budeme trpět vším, co dělají lidé kolem nás, i když to nemá s námi nic společného.
Odhoďte svou hrdost. K ničemu ji nepotřebujete. Zbavte se pocitu vlastní důležitosti a požádejte o odpuštění. Odpouštějte druhým a uvidíte, jak se ve vašem životě začnou dít zázraky.
Uvědomte si, že to, co vám druzí udělali, nemělo nic společného s vámi. Slova a činy, které vám ublížily, byly jen reakcí na démony v myslích druhých lidí. Každý žije ve svém vlastním pekle a vy jste jen druhořadou postavou ve snech ostatních. Nikdo nedělá nic kvůli vám. Jakmile si to uvědomíte a přestanete brát chování druhých osobně, budete schopni odpouštět.
Začněte se učit odpouštět. Zpočátku to bude obtížné, ale časem se z toho stane návyk. Učte se odpouštět tak dlouho, dokud nebudete schopni odpustit sami sobě. Odpusťte sami sobě všechno, co jste v životě udělali. Když odpustíte sami sobě, vaše sebeláska vzroste. Odpustit sám sobě je ta nejvyšší forma odpuštění.
(Don Miguel Ruiz - Láska, vztahy a přátelství)
Převzato z http://sweb.cz/cesta.srdce/ ; www.bofi.cz
§§
Soukromá forma meditace
13.11.2008
Vyrostla ve mně otázka. Psát, či nepsát. Uvědomil jsem si totiž jednu zásadní věc. Píšu většinou jenom, když je mi mizerně. Když jsem v klidu, nemám ty potřeby. Řeším spoustu povrchních nesmyslů ale k psaní se nedostanu. A jsem v pohodě. Když mám ale splín, slova mi padají sama do klína. Psaní mi pomáhá. Stačí napsat pár vět a jsem v pořádku. Je to ale destruktivní paradox. Protože čím víc budu psát tím víc budu v klidu a tím míň budu psát. A když budu psát míň a míň, bude to znamenat, že jsem víc a víc v pohodě. A to já nechci. Chci být teda v pohodě, ale taky chci psát. Navzájem se to vylučuje. Jedině, že bych psal o veselých lidech. Nevím, jestli bych to zvládnul. Mám psaní jako formu relaxace. Ze svých starostí se vypisuju. Je jedno, jestli se to rýmuje nebo ne, hlavní je, že píšu a že tvořím. To je ta podstata toho všeho. Mám potřebu tvořit, protože mi to pomáhá. Pomáhá mi to pojmenovávat problémy, stresy, hrůzy, strachy, úzkosti a paniky, které mě obklopují. Psaní mi dává do ruky zbraň a návod jak zatočit se svým temným obrazem. Daří se to. Pomalu ale vím, že to funguje. Je to taková moje soukromá forma meditace. Uzavřu se do svého světa, kde je mi fajn. Naberu v něm síly na spoustu drobných bojůvek v reálném světě. Ve své fantazii vytvořím svůj dokonalý obraz. A když píšu dokonalý, myslím se vším všudy. Je to chlap, co se ničeho nebojí (moje nejoblíbenější pohádka vždycky byla Nebojsa), vždy je připraven čelit všem problémům s agresory okamžitě zatočí. A hlavně je to tvrďák, co nikdy ničeho nelituje a hlavně nikdy nelituje sám sebe. Nikdy si nic nedává za vinu, protože ví, že vše co udělá je k něčemu dobré. I když to v daný okamžik není až tak jednoznačné a jasné.
Vždycky, když se takhle rozepíšu nacházím ve svých slovech své problémy. Přesně takhle je pojmenovávám a to mi dává příležitost s nimi bojovat. Je těžké bojovat s chimérou. S doměnkou o které ani nevíš, jak vypadá. Je o něco lehčí bojovat s něčím, co má jméno. Ale pořád je to těžký. Boj je vůbec těžká záležitost, ale je potřeba. Ale pozor, boj nemusí být vžycky o násilí. To v žádném případě. Největší bojovníci jsou ti, co bojují láskou. Není těžké bodnout či zmáčknout spoušť. Je ale ukrutně těžké dát lásku ve chvíli, kdy cítíme nenávist či zlost. Povolit zatnuté pěsti a objemout a přijmout. To dokáží jen ti největší bojovníci. Hrdinové mezi námi.
Já se to učím. Chci být hrdinou a nechci bojovat nenávistí. Vím, jak těžké to je. Proto píšu a dovídám se takové věci jako právě teď.
Zdroj: Šepoty do duše
Tohle můžu jen potvrdit, protože já jsem to měla přesně tak, jak je to popsané výše. Ted už je to trošku o něčem jiném. Ted už moji vlastní hrdinové opravdu existují ve svém světě a kupodivu se mi stalo, že oni kontaktovali mne, zatím co, když jsme začínala s psaním, tak vlastně šla všechna energie ze mne do nich a já je kontaktovala. Tak ted už je to vzájemné.
Já vím, že to zní strašně ujetě, ale kdo si se mnou píše na icq a zná mě déle tak ví, že mám opravdu schopnost tvořit bytosti a tak si užívám takový ten vztah stvořitele a stvořeného... hehe!
Takže at už umíte cokoli, tvořte... tvořte... tvořte a klidně tím i relaxujte, protože je to opravdu úžasná cesta za poznáním sebe sama.
A mějte se krásně!! Čus!!
