Archív 2008 - prosinec
Soudit či nesoudit?
Zdravím!
Zhruba před hodinkou jsem měla zajímavý rozhovor s jedním pánem. Já jsem mu psala, že svou otázkou i odpovědí je každý sám. Že každý sám je svým přítelem i nepřítelem. Že lidé bojují pouze sami se sebou a viní jen pouze sami sebe. A že se jen každý sám může obrodit a to skrze své vnitřní pravdivé já, skrze sebe sama. Protože jen každý sám je dostatečně silný, aby to vykonal. A ostatně lidé si škodí jen tím, jak jsou sami zabednění a většinou odmítají pomoc andělů jen protože nepřichází ve formě, v jaké si ji oni sami představovali.
Na to mi přišla od něj odpověď ve smyslu, abych to zkusila vysvětlit umírajícím dětem v Africe, feťákům nebo zločincům a zda se vůbec dovedu dívat na svět kolem sebe reálně.
Ale ano. Já vím, že je na světě hlad a bída, utrpení, nenávist, agresivita, násilí. Vím to. Něco málo z toho se dotklo každého z nás. Já si třeba z dětství pamatuju na domácí násilí v naší rodině, na agresivitu, hodně agresivity. A krom toho Bulharsko není zrovna bohatý stát a ačkoli jsme nikdy nezůstali bez jídla a oblečení, zažila jsem i chudobu. Mnohem horší to však bylo tady, kde jsem zažila odsuzování, šikanu a tvrdou, studenou a prázdnou samotu. Nemluvě o stesku a nevásti vůči sobě samotné.
Jenže pravda je v tom, že i to je součástí mne a jako takové, to také miluji. Nejde o to, milovat to, co je krásné, čisté a zářivé. Jde o to, milovat i to, co je špinavé a zohavené. Milovat svoji bolest a svůj stesk, neboť oni vás posilní. Milovat svoji chudobu, neboť vás zbaví strachu z toho, že nebudete materiálně zajištění.
Milovat sami sebe znamená, milovat i to, co je špatné. Milovat svůj strach, neboť i on vás může pozitivně ovlivnit. Neutíkat před ním, postavit se mu čelem a překonat ho. Milovat své nemoci, neboť právě oni vám ukáží, co děláte ve svém životě špatně a co byste měli změnit.
Být osvícený neznamená pohybovat se jen ve světle a bojovat s temnotou. Ne. Znamená to: Přijmout svoji temnotu, milovat ji a ona se brzy změní ve světlo. Já už jsem to pár krát udělala a nikdy jsem tohohle způsobu uvažování nelitovala.
Čeho se bojíte? Proč před tím utíkáte? Proč se nezastavíte a nepostavíte se tomu čelem?
Víte, co mi nedávno řekl jeden tvor, který vypadal jako typický rohatý ďábel?
"Mámě tě rádi, protože nás bereš takoví, jací jsme."
Myslím, že to řekl proto, že neodsuzuji někoho jen proto, jak vypadá, nebo jen proto, že je v očích ostatních učiněné zlo. Zlo jako takové existuje jen v lidských myslích.
Už jsem tady psala kolik článků o vlastních démonech (Rubrika: Nová kniha; Kapitola 4: Démoni), nebo o mimozemšťanech (Rubrika: Bytosti vesmíru; Pozemští mimozemšťané) a myslím, že vždycky z nich vyplinulo, že to, co je považováno ze zlé, je lidmi pouze nepochopeno. Věřte mi i já jsem zažila strach, kdy se mi klepalo celé tělo a musela jsem spát s rozsvíceným světlem. Viděla jsem před sebou démony a trpěla tělesnou bolestí, jenž mi způsobili. Byla jsem démonem posedlá víc jen jednou... A vždycky to bylo ze závažného důvodu, kdy já jsem něco dělala špatně a onen démon mi to přišel ukázat. Už dávno jsem přestala své démony ničit. Místo toho jim děkuji za jejích pomoc a nechávám je jít tam, kam oni sami patří, do stínů temnot, jenž je jejích domovem.
Svět, který je kolem nás, je odrazem našich myslí, našich vědomí, našich myšlenek a názorů. Chceme-li ho vylepšit, neměli bychom si sedat a držet se za hlavu a bědovat, jaký to je tady hrozný a každýho hned odsoudit. Ne, především bychom měli změnit svůj navyklý způsob myšlení. To neustálé tragické bědování, které se hodně ukazuje nejen v televizních novinách, ale i v řadě seriálů. To neustálé vyšetřování a odsuzování, které nás učí z detektivek... To vše jen nastavuje zrcadlo našemu navyklému uvažování a právě takové to uvažování se dříve nebo později projeví tak, že se sami v téhle realitě setkáme s násilím, tragédiemi, se smrtí. A znovu to vše budeme považovat za tragické a zas se nám to bude vracet a znovu a znovu budeme bloudit v tom bludném kruhu bez začátku a bez konce.
Ale proč? Co z toho máme? Já teda nic. Já už jsem se toho vzdala, protože jsem přirozeně optimistický člověk a tohle mi prostě nesedí. A navíc to nemá smysl. Člověka to oslabuje a bere mu to chuť do života.
Chceme-li však něco změnit, nejdříve ze všeho musíme změnit sami sebe!!!
Ale právě to je, zdá se, pro lidi tím nějtěžším. Proč? Na to si odpoví každý sám.
Nesuďte a nebudete souzeni. To jsou myslím Ježíšova slova nebo ne?
Já na ně v běžném životě občas také zapomenu a pak je mi vždycky trapně, že jsem něco jen tak odsoudila. Navíc takový odsuzování hrozně lichotí mému egu a zraňuje mé nitro, takže je to fakticky na nic.
Když se budeme všichni snažit a uvědomíme si, že jsme všichni Jedním a že dokonce i ti, s nimiž máme problémy jsou jen odrazem nás samotných, jsem si jistá, že svět se změní. Vše je jen v našich rukách. Máme všechnu pomoc vesmíru, jen si ji často špatně vykládáme.
Jednou a to brzy vám povím, jakým zázrakem je pro vesmír vlastně lidské pokolení. Važte si sami sebe, protože to je ten největší dar, který jste od Stvořitele obdrželi. Neželte toho, že jste tím, čím jste, protože jste tady mezi námi všemi a jste anděly, ačkoli tomu někteří nechtějí věřit. Je to tak. Vy sami jste pro sebe i své okolí tím největším darem, který se dá darovat. Proč to nevyužijete? Proč jej schováváte? Kde zůstala vaše vlastní Já?
Mám vás ráda lidi. Kvůli vám jsem se narodila a kvůli vám zůstávám tady, ačkoli už bych mohla být mimo tento svět. Mám vás ráda.
Čus!!!
§§
Co se to nyní s námi lidmi děje?
mocní tvého světa hrají ruskou ruletu,
vy máte si klást otázky,
kam spěje váš svět bez lásky.
Mnoho zkoušek probíhá,
čas velmi rychle ubíhá,
zatím nic se nelepší,
kdo z lidí sám od sebe se polepší?
Ty však nemusíš se vůbec bát,
budeš-li hlasu své duše naslouchat,
budeš-li bez podmínek lásku šít,
pak možnosti k růstu budeš mít,
dojdeš k branám do ráje,
až čas tvůj k tomu uzraje.
Mnoho lidí nyní rmoutí,
že jejich iluze se hroutí,
vše tohle však nutné je,
čas změn velkých o pár let dřív tu je.
Na prahu nových věků stojíte,
přechodu do světla se bojíte,
přijměte s láskou vesmír celý,
konečně žijte tak, jak vždy jste měli.
Kolikrát již lidské chtění potopilo kontinent,
za to všechno chtěli byste kompliment?
Kdo v lásce bez podmínek umí žít,
ten dokáže všechny souvislosti přijmout i pochopit.
víš, čemu jsi se zaslíbila,
ty víš, co tvým na Zemi je posláním,
víš, že nikdo nepomůže si zoufáním
nad bídou dnešního světa lidí,
kterou kolem sebe každý vidí.
Když jednou nezačnete si odpouštět,
stále nových křivd budete se dopouštět,
kdy zastaví se ten věčný karmy běh,
kdy skončí ten ubližování koloběh?
Jak dlouho odplácet budete lidské činy,
nikdo přec netrpí bez příčiny,
každý zodpovědný je za myšlenky své i konání,
každý ve své moci má změnu svého chování,
každý může cestou lásky jít,
každý může smysluplně žít.
Co na tomto se nedá pochopit?
Zkuste jen život do vlastních rukou uchopit.
Nenechte k ničemu se zneužít,
snažte se čas svůj využít,
zvyšujte láskou svou vibraci,
ať vše, co láskou není, se vytrácí,
nebojte se ze tmy do světla už vystoupit,
neb jinde než na Zemi budete se muset vykoupit,
vaše duše toto dávno ví,
jak dál jít vám napoví.
Tví milující andělé
zdroj: http://www.andele.unas.cz/
§§
Karma jako děj v čase
Karma je děj v čase. Je to rozložení následků činů z minulosti do budoucnosti. Je to pomůcka pro ty, kteří si nejsou schopní uvědomovat následky toho, co dělají, v reálném čase, proto se s nimi setkávají postupně, pak je to uvědomění snadnější.
Není to žádný trest, žádný zákon odplaty, není to žádné ospravedlnění pro utrpení. Karma je svázána s časem a tak ve chvíli, kdy si uvědomíme, že čas je iluze, karma mizí. To znamená, že nic z toho, co jsme udělali v minulosti, nemá žádný vliv na naše rozhodnutí, co uděláme v budoucnosti. Pokud jsme si vědomí okamžiku Tady a Teď, můžeme se v něm také svobodně rozhodnout, co budeme prožívat.
Karma je naopak situace, kdy žijeme s vědomím, že musíme v budoucnosti odčinit něco, co jsme udělali v minulosti, nebo že současnou situací jsme za něco trestáni nebo odměňováni. Všechno tohle je ovšem vnitřní proces v nás, není zde žádný vnější činitel, který by rozhodoval za nás. Za karmu se člověk dostává ve chvíli, když si uvědomí, že nic, co udělal, nelze změnit, čin se udál a je absolutní a neodvolatelný, nic ho nenapraví, nic ho nevymaže, poslední soud o něm už proběhl. Definitivně.
Při vědomí tohoto si také člověk uvědomuje, že může se svým životem udělat cokoliv, co tryská z touhy jeho srdce a když tohle činí, pohybuje se vesmírem s maximální lehkostí a v souladu se všemi bytostmi a jeho karma dále zůstává čistá. Není nic, čeho by musel litovat, není nic po čem by musel toužit, má totiž vše již v přítomném okamžiku. Karma je božský systém, který nám pomáhá na cestě do tohohle stavu. Uvědomujeme si, kudy cesta nevede a kudy naopak vede. Naší cestou je harmonie mezi lidmi, mír mezi národy, spolupráce na rozkvětu, sdílení lásky, radosti a bohatství. Když jdeme za tímhle, jsme maximálně propojení sami se sebou i mezi sebou navzájem.
K pochopení karmy je také nutné chápat povahu času. Píšu, že čas je iluze, ovšem není „pouhou“ iluzí, ale je důsledkem děje, který je za ním, podobně jako je pohyb na filmovém plátně následkem promítání jednotlivých snímků filmu. Je to následek, nikoliv samostatný jev. Čas, podobně jako prostor a život, je svázán se světlem, které se pohybuje vesmírným kontinuem. Vesmírné kontinuum je struktura či hierarchie, ve které jsou zachyceny všechny děje i se všemi svými prostorovými či časovými alternativami, se všemi myslitelnými i nemyslitelnými možnostmi, existují zde dějová vlákna ke každému našemu rozhodnutí či volbě, těm, které se uskutečnily i těm nerealizovaným.
Tímto vesmírným kontinuem prochází vlna vědomí a na každé křižovatce volí alternativu, která se uskuteční. Volba probíhá tak, že vědomí do připravené struktury vteče a tím jí materializuje. Ostatní volby zůstávají nezjevené. Tuto vlnu vědomí, která se přelévá z reality do reality, vnímáme jako světlo. Není to ovšem jen světlo ve formě fotonů ze zářících zdrojů (Slunce, oheň), ale jsou to i fotony v atomech či světlo jako princip. Tahle vlna prochází i nitrem hmoty a její průchod vnímáme jako čas. Z alternativ, které byly k dispozici, vnímáme ale jen ty, kde se nachází světelná vlna, ostatní jsou neviditelné. Vlna se nám pak zdá spojitá a tvoří iluzi prostoru.
Tak světlo tvoří fyzikální vesmír, který vnímáme kolem sebe. Ve chvíli, kdy si uvědomíme tohle světlo, čas a prostor mizí do věčného okamžiku Tady a Teď a my se můžeme začít pohybovat v souladu s tou vlnou vědomí, místo toho, abychom s ní zápasili a snažili se jí vyhnout, což je nemožné. Naše vědomí je totiž součástí té vlny a my rozhodujeme, kudy se v příštím okamžiku vlna vydá, kterou alternativu naplní a co se zhmotní v našem vesmíru. Máme svobodnou volbu zvolit si naprosto cokoliv, ale často sami sebe omezujeme tím, že si myslíme, že musíme napravit něco z minulosti nebo k něčemu směřovat do budoucnosti. Právě tahle domněnka je karmou.
Ve vesmírném kontinuu existuje dráha, po které vlna vědomí prochází s minimálním úsilím a maximální snadností, na ní na sebe děje harmonicky navazují, jeden druhý podporuje a tvoří soulad všech částí vesmíru. Vlna právě po takové dráze prochází, pokud se v systému nevyskytují další zdroje vědomí, které se snaží jít jinudy. Podobnými zdroji jsme také my lidé a naše svoboda způsobuje, že můžeme jít jinudy než po optimální cestě, tak se ovšem dostáváme do oblastí „problémů“ a „nefunkčnosti“ a v konečném důsledku do sféry bolesti a utrpení. Systém je ovšem postavený tak, že jít jinudy než po ideální dráze je náročné a ať se vydáme kamkoliv, jsme stále směřováni nazpět k optimu a to tím dramatičtěji, čím razantněji se od něho odchýlíme.
Náš život se jeví těžkým, pokud s ním bojujeme a chceme si vydobít něco jiného než to, co je pro nás nejlepší. Postupně ale zjišťujeme, že můžeme plout na vlně, nechat se jí unášet nejlepší cestou, kde náš život je snadný a radostný, naplněný vším, po čem naše srdce touží. Na tuhle vlnu můžeme nasednout třeba hned teď tím, že děláme to, co milujeme a co nám srdce velí. Když naše jednání a konání vychází z lásky, soucitu a porozumění druhým i sobě, jsme součástí vlny božského vědomí a tvoříme svět podle svých nejkrásnějších představ.
zdroj: www.cestydusi.cz
Komentáře
Přehled komentářů
To je trefné!
Samael,8. 12. 2008 15:07
Moc díky za komentáře. Fakticky mě potěší, když vidím, že vám to něco dává. A Geri se trefil úplně přesně!
§JEDINÁ SKUTEČNÁ REVOLUCE JE REVOLUCE VĚDOMÍ!§
Ha!
Gericault,8. 12. 2008 9:00
Je to paráda. Tohle řeším v poslední době hodně. Problém je v tom, že my lidi jsme strašně ale strašně pohodlní a líní. (bych mohl vyprávět) A ona jakákoliv změna zaběhnutých činností (spíš nečinností) je příliš náročná. Přitom jenom stačí připustit, že strach je nástroj mocných ke snadnému ovládání mas.
Nemusíme měnit své osobnosti, nemusíme se do něčeho nutit. Zbavme se strachu uvnitř nás a změníme nejen sebe ale i celý svět. Nepřemýšlejme příliš a dejme na ten první okamžitý pocit. To je totiž to, co nám radí naše vědomí, ne naše ustrašená mysl.
Vypněme televizi! Používejme více internet. Média jsou pouze nástrojem v rukou mocných a mají za úkol vyvolávat a podporovat strach.
Přistupujme k problémům s láskou. Přistupujme k lidem s láskou a pochopením. Vytvoříme tím kolem sebe auru lásky a pochopení a lidé budou jednat stejně jako my (mám vyzkoušeno).
Tohle je naše revoluce a nikdo jiný to za nás neudělá.
„Jediná skutečná revoluce, je revoluce vědomí.“
díky
Magda,9. 12. 2008 15:19