Archív Andělů bez hranic

"Duše přechází z formy do formy a cíle její pouti jsou různé. Svá těla svlékáš a skládáš jako šat. Pocházíš z věčného."

Hermes Trismegistos 

Jedna z překážek, která  nám brání v tom, abychom se o duši a jejím duchovním světě dozvěděli více, je skutečnost, že naše vědomí je neobyčejně omezené. V tomto lidském těle žijeme pomoci velmi úzkého pásma smyslových vjemů.

Je ještě jeden důvod, proč si neuvědomujeme přirozenost svých duší- náš mozek, který je rozdělen na pravou a levou hemisféru. Každá z nich má odlišné funkce, ale obě jsou nezbytné pro výklad a pochopení hmotné i nehmotné skutečnosti.

V pravé hemisféře máme zakotvenu vizi svého života. Umožňuje nám ledacos si představit, snít, myslet intuitivně a mimo časem omezenou skutečnost. Tento fakt souvisí s pochopením podstaty naší duše, protože duše k nám promlouvá skrz naši pravou mysl.

Levá hemisféra- logická, rozumová část řeší veškeré detaily, aby naše vize byly naplněny.

Pokud se naše obě hemisféry doplňují, je naše myšlení v rovnováze. Řídíme-li se v životě jen suchým rozumem, pak věříme, že všechno má své hranice, tedy začátek a konec. Pokud budeme nadšenci pouze pravé poloviny, budeme se chovat lehkovážně bez pevné půdy pod nohama.

Duše je od nás vzdálena pouze jednu myšlenku. Je to zdroj našich nejhlubších pocitů. Když něco cítíme hluboko uvnitř, když něco zkrátka víme, pak jsme ve spojení se svou duší. Duše je k tělu připojena tím, čemu se říká stříbrná nit. Když přijde čas, aby duše opustila tělo, nit se od těla uvolní a duše se může vrátit zase domů.

Naše duše je zde na Zemi z určitého důvodu. Proto její magnetická část k nám bude přitahovat lidi a situace, se kterými je třeba se setkat a elektrická část bude zodpovědná za naše reakce. Co se nám protiví, s tím se budeme setkávat. Neustále k sobě přitahujeme situace, ale naše reakce ovládají naše děti citového a mentálního těla= naše pocity pod vedením "ega".

Proč jsme zapomněli kdo doopravdy jsme? Proč si nepamatujeme odkud doopravdy pocházíme?

Zapomnění bylo součástí plánu, protože kdybychom byli v neustálém kontaktu s naší duší, pak bychom nemohli poznat  lidský život úplně.

Když duše vstoupí do těla, nedostane možnost poznat své osobní archivy, aby každý život mohla začít s čistým štítem. Amnézie je součástí duchovní smlouvy. Dnešní děti jsou ale jiné. Patří mezi tzv. indigové a křišťálové děti. Liší se od nás v určitých směrech, což jim ne vždy ulehčuje život. Nechtějí přijmout určitá pravidla a omezení dnešní společnosti. Není to chyba, protože jsou zde proto, aby nám pomohly vyřešit věci rychle a důrazně. Jsou to děti, které si uvědomují, kým opravdu jsou.

Kdo ale probudí nás? Odpověď zní: členové rodiny duší, s nimiž jsme v  silném spojení. Pravděpodobně nebudeme věnovat svou pozornost tomu, kdo na nás nemá žádný vliv. Tito členové rodiny duší jsou s námi v kontaktu po mnoho životů. Snaží se, abychom již přestali spát a probudili se. Jsou to naše spřízněné duše.

My a naše spřízněná duše jsme spoustu inkarnací prožili společně a naše pouto je proto silnější než s některými členy rodiny duší. Toto spojení může být báječné nebo neobyčejně náročné.

Náročná spojení na nás mohou mít takový účinek jako drátěnka na připečené zbytky v hrnci, zatímco ta báječná připomínají leštění překrásně jemnou utěrkou. Obě jsou stejně důležité. Po kontaktu s drátěnkou se cítíme zranitelní, odhalení, vzdorující, bránící se, oklamaní, bezmocní, rozhořčení, provinilí, zahanbení, zrazení, ponížení nebo bezcenní, ale právě skrz tato okna vytvořená z negativních pocitů uvidíme pravé opaky těchto emocí.

Než se ujmeme inkarnace, domluvíme s těmito členy rodiny duší a dalšími dušemi v naší komunitě podmínky a zkušenosti života, které v dané inkarnaci chceme zažít , které nám oni umožní- zprostředkují svým chováním.

Důležitost spřízněných duší spočívá v tom, že nám umožňují růst, učit se a postoupit na vyšší úroveň vědomí, která leží mimo naše já a naši osobnost.

Nejsilněji spřízněné duše na nás nejvíce naléhají a nutí nás tak překročit naše dosud poznané hranice bezpečí a strachu. Od svých spřízněných duší nemůžeme odejít a stejně tak nemůžeme ignorovat situace, které nám spřízněné duše svou přítomností v našich životech vytvoří. Pokud odmítáme lekci přijmout, dostaneme ji znovu, ale v jiné formě.

Důvody, proč se setkáváme se spřízněnými dušemi mohou být následující:

- Spřízněné duše nám pomáhají se zaměřit na téma rodiny našich duší.

- Existuje mezi námi nedořešená záležitost.

- Něco jim dlužíme nebo naopak něco dluží ony nám.

- Svazují nás sliby a prokletí, a proto je nutné sliby splnit a od prokletí se

osvobodit.

- Toužíme ukončit karmický cyklus oko za oko- zub za zub.

Se svými spřízněnými dušemi jsme spojeni tzv. ladičkovým efektem. Mezi námi bude existovat  vzájemná rezonance, která může být buď obzvláště nepříjemná nebo naopak připomínat lásku na první pohled. Tato rezonance pak vytvoří spojení, díky němuž se budeme se svými spřízněnými dušemi neustále objevovat v různých situacích.

Naše duše ví, čím je třeba se zabývat. Proto se za určitých okolností objevíme na určitém místě s určitými lidmi. Z těchto setkání pak vyplynou  nová ponaučení a zkušenosti. Naše vzájemné vazby jsou cvičištěm pro práci s duší. Právě díky tomuto vzájemnému působení poznáváme svou ryzí povahu.

Existují některá témata, v nichž spřízněné duše hrají důležitější roli než ostatní. V tématech jako vyhnanství, chudoba, onemocnění nebo ztráta majetku se klíčový hráč nemusí vyskytovat, ale v následujících tématech se spřízněnou duší zcela jistě setkáme: rodič- dítě, odpuštění - pomsta, zrada, opuštění, moc, sexualita, svoboda-závazek, milostný trojúhelník, láska- nenávist.

Spřízněná duše je ten, s nímž jsme v silném spojení. Tito kolegové se v naší blízkosti nacházejí již celé věky a budou nás dále šťouchat do žeber do  té doby, než se probudíme. Budu nás hladit proti srsti a nakonec vyleští naše srdce do plného lesku, kdy z nás láska bude přímo vyzařovat.

Pouze ve vztahu poznáte sami sebe,

ne v odcizení, a už vůbec ne v osamocení.