Touha a naděje
7. 9. 2009
Dvě slova, která v sobě skrývají mnohem více, než v dnešní době dokážeme jen vytušit. Po čem toužíme ve svých snech, či představách? Po čem toužíme jako společnost, jako národ? A kde se nachází naděje? Odkud přichází a pro koho? Komu náleží?
Když se opravdu zamyslíme nad těmito dvěma slovy i tolika otázkami, které v nás mohou vzniknout, možná zjistíme, že o tom vůbec nic nevíme, a co horšího, že jsme pravou touhu a naději někde ztratili, snad zapomněli.
Když se opravdu zamyslíme nad těmito dvěma slovy i tolika otázkami, které v nás mohou vzniknout, možná zjistíme, že o tom vůbec nic nevíme, a co horšího, že jsme pravou touhu a naději někde ztratili, snad zapomněli.
Ano, ano vím, že máme mnohá přání, ale to ještě není touha a důvěra v naději. V naději, že se přece může ještě něco stát, co změní daný stav, situaci k lepšímu. Co změní pláč v úsměv, smutek v radost, strach v klid a mír.
Naděje zná touhu a touha zná naději, ale nezkřiveně, ušlechtile a s láskou.
Naděje sebou přináší jakoby důvěru v něco, co je nad námi, co je neviditelné, co je spojeno s vyšší, Boží spravedlností a láskou. Však nespojujme slůvko naděje s odevzdáním se do rukou jiných lidí, kteří neznají a nevěří v ušlechtilost, spravedlnost, lásku a pomoci shůry, které tak rádi nazýváme slůvkem "náhoda". Ale nic není jen tak, a náhody vážně nejsou.
Slůvko NADĚJE skoro zní jako NAD - DĚJ, něco co současně běží s tím, co prožíváme v každou chvíli. Každá situace má svůj děj a jakoby nad tímto dějem probíhá ještě jeden další, který nevidíme, ale je tam. Děj, který také podléhá vyšším zákonitostem, ale mnohem ostřeji a spravedlivěji. Zde na zemi můžeme skoro každý děj i touhu nějak ovlivnit, přizpůsobit dle naší svobodné vůle, kterou tolik zneužíváme a stále nechápeme, ale ve světě neviditelném už nelze zasahovat do všeho, jako zde na zemi.
Naděje, troufám si říci, jakoby plán "B", který neznáme a kdy do dějů, které vytváříme, mohou vstupovat i bytostné síly a také síla "Boží tvůrčí vůle", která zde na zemi respektuje naše svobodná rozhodnutí, ať už se rozhodneme jakkoliv. Jsou to však stále naše rozhodnutí s nevyhnutelnými vlivy zákonů stvoření, se kterými buď souzníme, tvoříme a žijeme nebo na ně neustále narážíme a způsobujeme sobě i ostatním bolest a strádání.
Naděje, je jakoby odevzdání se do něčeho, co je vyšší než naše já, než naše přání, než naše touhy, než naše krátkozraká chtění, snad odevzdání se do rukou Božích. Ale to nechám na každém z nás.
Naděje je též děj přinášející klid a mír, pohroužení do sebe s určitou částí pokory.
Snad každý zná prožitek, kdy moudrá a láskyplná slova druhého člověka, přinesla pokoj, klid a mír na křídlech lásky, souznění a porozumění do našich srdcí a my začali znovu doufat, toužit, prosit, věřit i prožívat naději. Je to krásný děj, který má i svůj nad - děj, někde v oblacích v rajských výšinách v zářivém světle. Věřím, že naděje má velká křídla a letí celým vesmírem, všude, kde je třeba, kde je silná touha k dobru, k nápravě křivd, lží, zloby, nespravedlnosti a k ušlechtilosti. Nechme ji přiletět i k nám do našich srdcí, do našich životů, do našich tužeb.
Naděje zná cesty z dějů, které nás bolí a trápí, zná vždy cestu k radosti, štěstí, lásce, zdraví i vzhůru ke světlu. Naděje však působí v proudech spravedlnosti a zákonitostech celého stvoření. Není hloupá a nedá se oklamat nikým a ničím. Proto nehudrujme, když k nám nepřichází, dle našich přání. Ona je vždy nablízku, ale mnohdy jsme mi sami tím spouštěcím momentem. Zamysleme se nad naším životem, jaký skutečně je???
Touha a naděje mají mnoho barev, mnoho velikostí, mnoho začátků i konců, které nemusí být vidět, stejně jako duha na nebi. Však naše touhy měli by směřovat vzhůru, ať už toužíme počemkoliv, jelikož vždy bychom se měli nejdříve optat právě směrem k nebi, jeli to pro nás dobré, pro náš duchovní život, který má být nedílnou součástí toho, jak se říká "normálního" života.
Duchovní život není ostuda, není to nemoc, či zločin, je to život "obohacený" velkým poznáním všech dalších souvislostí života, kde naše touhy dostávají ten pravý rozměr, plný krásy, lásky, spravedlnosti, porozumění i pomocí druhým lidem a tomuto světu. Když toto pochopíme nejenom rozumem, ale i citem, tak se naděje - "plán B" stává poznáváním Boha, Jeho stvoření, Jeho tvořivé vůle i zákonitostí, které nám jsou neustále ku pomoci. A kdybychom tomu všemu nedokázali porozumět a hned to necítili citem, nemějme strach, neztrácejme odvahu, jelikož NADĚJE tím nekončí, nepřestává být, ona je tu neustále s námi. A pokud si uchováme aspoň poslední vroucí touhu, tomu všemu porozumět, cítit to, prožívat to, věřme, že přiletí se svými křídli, obejme nás a povznese o kus dál na naší cestě životem.
Pane, děkuji Ti, že smíme toužit a žes nám dal naději!
K. Kříž
PS: Abych nezapomněl, ještě na jednu pomoc, která nám byla dána na cestách po této zemi, musím se zmínit ještě trochu o přírodě a stromech, především však o bříze, která je symbolem "Naděje", ale také Světla, proto můžeme vždy pohlédnout na krásné břízy, březové háje, ale i na osamocené břízky v lukách, na kopcích, skalách, zříceninách, které sebou vždy přinášejí, nový život, naději s určitou lehkostí, která také povznáší bolavou duši člověka i nové touhy a odvahu jít s nadějí a důvěrou dál.
Zdroj: gnosis9.net
Naděje zná touhu a touha zná naději, ale nezkřiveně, ušlechtile a s láskou.
Naděje sebou přináší jakoby důvěru v něco, co je nad námi, co je neviditelné, co je spojeno s vyšší, Boží spravedlností a láskou. Však nespojujme slůvko naděje s odevzdáním se do rukou jiných lidí, kteří neznají a nevěří v ušlechtilost, spravedlnost, lásku a pomoci shůry, které tak rádi nazýváme slůvkem "náhoda". Ale nic není jen tak, a náhody vážně nejsou.
Slůvko NADĚJE skoro zní jako NAD - DĚJ, něco co současně běží s tím, co prožíváme v každou chvíli. Každá situace má svůj děj a jakoby nad tímto dějem probíhá ještě jeden další, který nevidíme, ale je tam. Děj, který také podléhá vyšším zákonitostem, ale mnohem ostřeji a spravedlivěji. Zde na zemi můžeme skoro každý děj i touhu nějak ovlivnit, přizpůsobit dle naší svobodné vůle, kterou tolik zneužíváme a stále nechápeme, ale ve světě neviditelném už nelze zasahovat do všeho, jako zde na zemi.
Naděje, troufám si říci, jakoby plán "B", který neznáme a kdy do dějů, které vytváříme, mohou vstupovat i bytostné síly a také síla "Boží tvůrčí vůle", která zde na zemi respektuje naše svobodná rozhodnutí, ať už se rozhodneme jakkoliv. Jsou to však stále naše rozhodnutí s nevyhnutelnými vlivy zákonů stvoření, se kterými buď souzníme, tvoříme a žijeme nebo na ně neustále narážíme a způsobujeme sobě i ostatním bolest a strádání.
Naděje, je jakoby odevzdání se do něčeho, co je vyšší než naše já, než naše přání, než naše touhy, než naše krátkozraká chtění, snad odevzdání se do rukou Božích. Ale to nechám na každém z nás.
Naděje je též děj přinášející klid a mír, pohroužení do sebe s určitou částí pokory.
Snad každý zná prožitek, kdy moudrá a láskyplná slova druhého člověka, přinesla pokoj, klid a mír na křídlech lásky, souznění a porozumění do našich srdcí a my začali znovu doufat, toužit, prosit, věřit i prožívat naději. Je to krásný děj, který má i svůj nad - děj, někde v oblacích v rajských výšinách v zářivém světle. Věřím, že naděje má velká křídla a letí celým vesmírem, všude, kde je třeba, kde je silná touha k dobru, k nápravě křivd, lží, zloby, nespravedlnosti a k ušlechtilosti. Nechme ji přiletět i k nám do našich srdcí, do našich životů, do našich tužeb.
Naděje zná cesty z dějů, které nás bolí a trápí, zná vždy cestu k radosti, štěstí, lásce, zdraví i vzhůru ke světlu. Naděje však působí v proudech spravedlnosti a zákonitostech celého stvoření. Není hloupá a nedá se oklamat nikým a ničím. Proto nehudrujme, když k nám nepřichází, dle našich přání. Ona je vždy nablízku, ale mnohdy jsme mi sami tím spouštěcím momentem. Zamysleme se nad naším životem, jaký skutečně je???
Touha a naděje mají mnoho barev, mnoho velikostí, mnoho začátků i konců, které nemusí být vidět, stejně jako duha na nebi. Však naše touhy měli by směřovat vzhůru, ať už toužíme počemkoliv, jelikož vždy bychom se měli nejdříve optat právě směrem k nebi, jeli to pro nás dobré, pro náš duchovní život, který má být nedílnou součástí toho, jak se říká "normálního" života.
Duchovní život není ostuda, není to nemoc, či zločin, je to život "obohacený" velkým poznáním všech dalších souvislostí života, kde naše touhy dostávají ten pravý rozměr, plný krásy, lásky, spravedlnosti, porozumění i pomocí druhým lidem a tomuto světu. Když toto pochopíme nejenom rozumem, ale i citem, tak se naděje - "plán B" stává poznáváním Boha, Jeho stvoření, Jeho tvořivé vůle i zákonitostí, které nám jsou neustále ku pomoci. A kdybychom tomu všemu nedokázali porozumět a hned to necítili citem, nemějme strach, neztrácejme odvahu, jelikož NADĚJE tím nekončí, nepřestává být, ona je tu neustále s námi. A pokud si uchováme aspoň poslední vroucí touhu, tomu všemu porozumět, cítit to, prožívat to, věřme, že přiletí se svými křídli, obejme nás a povznese o kus dál na naší cestě životem.
Pane, děkuji Ti, že smíme toužit a žes nám dal naději!
K. Kříž
PS: Abych nezapomněl, ještě na jednu pomoc, která nám byla dána na cestách po této zemi, musím se zmínit ještě trochu o přírodě a stromech, především však o bříze, která je symbolem "Naděje", ale také Světla, proto můžeme vždy pohlédnout na krásné břízy, březové háje, ale i na osamocené břízky v lukách, na kopcích, skalách, zříceninách, které sebou vždy přinášejí, nový život, naději s určitou lehkostí, která také povznáší bolavou duši člověka i nové touhy a odvahu jít s nadějí a důvěrou dál.
Zdroj: gnosis9.net
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
