Jdi na obsah Jdi na menu
 


Archív 2008 - druhá polovina

24. 8. 2008

Duchovní ochrana s anděly

Ve skutečnosti je svět stoprocentně bezpečným místem k životu. Přesto se zdá, že tu až tak bezpečno není – to kvůli myšlenkovým formám strachu, které odrážení veškerou úzkost nebo obavu, která se nám kdy honila hlavou. Protože někdy produkujeme nesprávné myšlenky, andělé nás hlídají a ochraňují.

Bílé světlo

ObrazekNádherným způsobem, jak zajistit bezpečnost a stabilitu vašeho domova i majetku, je obklopovat je „bílým světlem.“ Bílé světlo je andělská energie, která má vlastní životní sílu a inteligenci. Zahalíte-li sami sebe nebo svůj majetek bílým světlem, vztyčujete kolem sebe účinný ochranný štít.

Pokud k vám nebo k předmětu zahalenému bílým světlem přistoupí člověk s nekalými úmysly, nebude vám moci jakkoli uškodit. Bude přinucen nechat vás i vaše věci na pokoji, aniž by chápal, proč se tak stalo. Je dokonce možné, že vás tento člověk ani neuvidí, jakoby bílé světlo způsobilo, že předměty jím zahalené jsou pro osoby s negativními úmysly neviditelné.

Zahalit sebe, milované lidi nebo předměty bílým světlem je jednoduché:

Jednoduše zavřete oči a představte si bílé světlo zahalující postavu určitého člověka nebo příslušnou věc. Představte si, jak by tento člověk nebo předmět vypadal, kdyby byl celý schovaný ve skořápce bílého světla. Jakmile to budete schopni vidět vnitřním zrakem, úkol je splněn!
Pokud se v noci budíte strachem ze zlodějů nebo požáru, požádejte anděly o pomoc a budete spát jako dudci. Stačí si představit váš dům zahalený bílým světlem. Poté si představte, že u každých dveří hlídá jeden velký anděl strážný (můžou hlídat i všechna okna). S bílým světlem a strážnými anděly střežícími vás i váš dům bude váš spánek hluboký a klidný.


Bílým světlem můžete zahalit i své děti a další milované osoby, a poskytnout jim tak duchovní ochranu. Já sama obklopuji tímto světlem i vůz nebo letadlo, kterým cestuji. Často také žádám o další anděly, aby doprovázeli a ochraňovali můj automobil.

Zahalujte se bílým světlem i tehdy, vstupujete-li do míst, kde je cítit jakákoli forma negativity nebo přízemní způsob myšlení. Pokud jste jasnocítící (také se tomu říká empatie, intuice nebo citlivost), mohli byste být náchylní k nasávání negativní energie z takovéhoto prostředí.

Jasnocítící lidé si většinou naléhavě uvědomují pocity ostatních a mohou lehce vstřebat negativitu, kterou tito lidé vyzařují. Výsledkem je, že se jasnocítící člověk může často cítit vyčerpaný nebo sklíčený.

Jako ochranu před těmito negativními emocemi si můžete představit, že vás zahaluje trojitá vrstva světla:

první je vrstva bílého světla

následuje druhá vrstva smaragdově zeleného léčivého světla

a po ní vrstva světla fialového.

Třetí vrstva slouží jako nárazník, odrážející jakékoli negativní vlivy.

Andělé také říkají, že jasnocítící lidé musí pravidelně chodit do přírody. Podle andělů plní příroda roli „pohlcovače kouře“ a odstraňuje negativní energie, které citliví lidé přejímají.

Andělé důrazně doporučují, aby si tito lidé pěstovali poblíž postele pokojové rostliny, zvláště ty s širokými listy, například pathos nebo filodendron. Rostliny absorbují ze spícího těla škodlivé usazeniny a negativitu, podobně jako ze vzduchu odstraňují oxid uhelnatý.

Cvičení  „Odpusť a osvoboď se“

Díky procesu odpuštění se každý z nás může cítit klidnější a silnější. Připomíná mi to vyhození zátěže z balónu, abyste s ním vystoupali výš. Starý vztek, strach a zášť jsou přítěží, a ta nás zpomaluje a vyčerpává.

Možná s sebou vláčíte nějaké závaží, které můžete ze svého balónu hned vyhodit. Když odpustíte světu – a sami sobě – budete lehčí a mnohem méně ustrašení.

Tento proces zabere půl hodiny až hodinu a věřte mi, že se vám takto investovaný čas bohatě vrátí. Mnoho mých klientů tvrdí, že jim toto jednoduché cvičení stačilo k tomu, aby se jejich životy okamžitě změnily k lepšímu. Zde je několik kroků, které vás přes odpuštění dovedou ke svobodě.

Poznejte výhody odpuštění – Odpuštění je něco jiného než říct „prohrávám“ nebo „mýlil jsem se a ty jsi měl pravdu.“ Je to jiné než zbavit někoho viny za čin, který vnímáme jako špatný. Opuštění je prostě cestou k osvobození ducha a k tomu, aby se člověk stal bytostí zbavenou omezení. Odměnou vám bude klid, zvýšená hladina energie a odpuštění. Podle mě se to vyplatí.

Sepište inventář odpuštění – (toto cvičení částečně vychází z díla spisovatele Johna Randolpha Price.) Napište jména všech lidí, žijících nebo zemřelých, kteří vás kdy rozzlobili. Většina z nás zjišťuje, že snadno popíšeme tři až čtyři stránky a bez problémů si vybavíme jména lidí, na které jsme už roky nepomysleli. Někteří uvádějí i jména zvířat, která je rozčílila, a téměř každý napíše někam na seznam i své vlastní jméno.

Propusťte a odpusťte – V prázdném pokoji, kde vás nebude nikdo rušit, si jméno po jménu projděte svůj seznam. Promítněte si v mysli obrázek každé jednotlivé osoby a řekněte jí: „Odpouštím ti a propouštím tě. Nechovám v sobě žádnou zášť. Mé odpuštění je naprosté. Jsem volný/á a ty také.“ Tento proces může trvat půl hodiny nebo i déle. Je ale důležité, abyste vydrželi tak dlouho, až dojdete na samý konec seznamu.

Odpouštějte každý večer – Než půjdete spát, promítněte si v duchu uplynulý den. Je někdo, komu byste měli odpustit? Stejně tak, jako si každý večer umýváte obličej, je důležité očistit i vlastní vědomí, aby se v něm nemohl hromadit vztek.

Vizualizace zahrady

Poté, co se zklidníte několika pomalými, hlubokými nádechy, zavřete oči a pohodlně se uvelebte:

Představte si, že stojíte na louce. Přímo před vámi je stezka, a tou k vám proudí všechny vaše hmotné, emocionální a duchovní potřeby. Stezka prochází ohradou, která má dvě brány: jedna vede ven, druhá vede k vám. Pokud jsou obě brány otevřené, mohou k vám snadno proudit dodávky a to, co dáváte světu, může proudit ven.

Kdykoli k někomu chováme zášť, uvězníme dotyčného ve své mysli, kde ho bičujeme svými soudy a o jeho vině a zodpovědnosti. Obraz člověka, na kterého se zlobíme, je v našem vědomí „zamřížován“ a ohradní brány se za ním zabouchnou jako dveře od vězeňské cely. S odsouzeným člověkem však nutně jdete do ohrady i vy, abyste jej mohli sledovat. Obě brány jsou tedy zavřené a zamčená ohrada stojí v cestě vašemu proudu a přísunu toho, co potřebujete.

Podívejte se teď, kdo je zavřený ve vaší ohradě. Podívejte se, jak vysokou cenu jste zaplatili za uvěznění těchto lidí. Pokud jste připraveni odpustit, představte si, jak se vrata vaší ohrady automaticky otevírají. Představte si ty, kteří jsou  uvnitř, jak vycházejí ven, jsou volní, šťastní a je jim odpuštěno. Přejte jim štěstí. Zdá-li se vám to těžké, zkuste odpustit danému člověku, ne jeho skutkům.

Při odpouštění vnímejte uvolnění, úlevu a obnovenou energii, která vás zaplaví v okamžiku, kdy se rozptýlí vaše zlost. Ujistěte se, že jste sami nezůstali v ohradě kvůli odsudkům, které na vás uvalilo vlastní ego.

Kontrolujte svou ohradu co nejčastěji, hlavně když se cítíte unavení, nemocní nebo vystrašení. Zjistíte, že právě v těchto chvílích vězníte ve své ohradě nejvíce lidí (včetně vás samotných). Jen co otevřete dveře a ohradu vyprázdníte, zlepší se vaše emoce i hladina energie.

Zdroj: atarot.cz

§§

Vnímání dimenzí

Když stojíme v krajině a rozhlížíme se, vidíme kolem sebe nádherné hory, lesy a údolí, tváří v tvář této kráse, jež bere dech, vytane nám na mysli, zda se v tomto světě a časoprostoru skrývá něco více, nějaké další dimenze, něco navíc, co běžně nevnímáme.

Kritickým přezkoumáním nemá být zpochybněna krása a životní kvalita prostoru otevírajícího se člověku prostřednictvím jeho pěti smyslů. Kdekoli se mluví o vnímání, omezuje se ono vnímání v rámci naší kultury na vnímání smyslové, tedy vnímání našimi pěti smysly. Předem se vyřazují ostatní možnosti poznávání, které by nám lidem umožňovaly zakoušet svět v jeho energetické, duchovně duševní a rovněž hmotné celistvosti, například prostřednictvím intuice, zvýšenou senzibilitou v pocitové oblasti, vnitřním zřením atd. Zúžením našeho vnímání na pět smyslů je veškerá naše pozornost nasměrována na materiální úroveň, která však představuje jen jeden z několika rozměrů skutečnosti a plné reality.

Naše úsilí o poznání by bylo neplodné, pokud bychom se nesnažili jemnohmotné rozměry nejen pochopit svým rozumem, ale přímo je i vnímat na místě samém. Jen za pomoci vnímání můžeme neviditelné dimenze Země, přírody a krajiny prožít jako opravdové, ovšem za podmínky, že nezůstane omezeno na smyslovou úroveň, ale že bude zahrnovat i vnímání nadsmylslové.

Nadsmyslové vnímání není tak obtížné, jak se domníváme, protože naše lidská existence sídlí jak ve viditelné, tak i v jemnohmotné oblasti skutečnosti. Dle zkušeností se jedná o dva komplexy zábran, které mají svůj původ v oblasti kulturně podmíněných mentálních představ, jejichž vliv však zasahuje náš citový svět a ochromuje tím naši senzibilitu.

Navzdory vyvážené subjektivně objektivní kvalitě jemnohmotné skutečnosti očekáváme, že nadsmyslové vjemy musí míti nutně kvalitu objektivní. Třebaže mají mnohé oblasti skutečnosti natolik jemnou strukturu, že mohou být vnímány jen citem, používáme svůj rozum jako jediné měřítko toho, co je pravdivé a co ne.

Je zřejmé, jaké= dilema vzniká, jestliže si moderně a rozumově orientovaný člověk předsevezme, že prozkoumá jemnohmotné dimenze svého okolí. Jeho postoj, fixovaný výlučně na logiku dělení na subjekt a objekt, naráží na skutečnost, jejíž strukturavychází ze spolupůsobení subjektivní a objektivní části.

Nesprávný filosoficko - psychologický postoj člověku již předem zásadně bere možnost vnímat nadsmyslově. Výsledkem je vnitřní blokáda, jejímž prostřednictvím dotyčný dospěje k závěru a přesvědčení, že on nic jemnohmotného vnímat nedokáže, neboť mu chybí odpovídající jemnocit. Abychom však odbourali tuto blokádu, je třeba zaměřit se na:

Fáze naladění - je určována dokonalým splynutím s vnímanou skutečností. Neoddělujeme tedy, co jsme my, a co vnímáme. Ona vnímaná realita je identická k podstatě vnímajícího člověka jakožto jejího spolutvůrce. Extrémně to lze vyjádřit takto: Tvoříme, co vnímáme. U fáze naladění se jedná o fázi celistvého vnímání. Lze ji dosáhnout meditativním postojem, kterým se člověk vnímající účastní všezahrnujícího vědomí.

Fáze výměny - je fází kreativního vnímání. Vnímající se soustředí na nějaký specifický jemnohmotný fenomén, nebo na nějakou lokalitu. Někdo v této fázi pozoruje své tělesné reakce a psychické pocity v této situaci. Koncentrací se v této situaci vytvoří mezi subjektem a objektem jistý odstup, umožňující specifický prožitek a co lze v této fázi vnímat, není nic víc a nic míň, než subjektivní dojem objektivní příčiny.

Fáze překladu do lineárního myšlení potom představuje v pochodu vnímání fází proměny. Informace jsou nyní z roviny jemnohmotného světa vtahovány do těsnosti rozumu. Je však třeba stále zaujímat stanovisko nezůčastněného pozorovatele bez zůčastněné vlastní rozumové složky. Toto "zůstání venku, nad věcí" se vztahuje nejen na fázi naladění, ale i vlastní vnímání a měření nebo pozorování všech jevů a anomálií, aby tyto zůstávaly myslí nezkresleny.

Oproti obvyklému vnímání, odehrávající se běžně na jedné - smyslově rozumové úrovni, a která bere na zřetel pouze fenomény manifestovaného světa, je zde paleta vjemů sahající od duchovní přes jemnohmotnou až k hmotné úrovni. Případná námitka, nakolik si mohou výsledky takových vnímání nárokovat pravdivý charakter, poukazuje na nutnost, ještě pilněji pracovat na sebeprožívání, sebenaladění, sebedisciplíně a sebepoznání. Práce na vlastní osobnosti je dle našeho názoru absolutním předpokladem pro pravdivou podobu vlastního nadsmyslového vnímání.

Duchovně duševní schopnosti člověka nejsou viděny jako ohrožení objektivity vnímání, ale jako poklad, který se musíme naučit co nejplněji využívat, abychom mohli potenciál svého vnímání podstatně prohloubit. Jestliže na základě nadměrného subjektivního vlivu dojde k zastření nebo zkreslení výsledků, nehovoří to proti metodě vyváženého subjektivně objektivního vnímání. Ukazuje to jen, že ten, kdo se cvičí v metodách prohloubeného vnímání, by udělal dobře, kdyby se lépe seznámil s pohnutkami své psýché, aby zabránil tomu, že do procesu subjektivně objektivního vnímání bude vstupovat také osobní ctižádost, nekontrolované volné impulzy a nevědomé vzory představ. Právě to jsou faktory, které pravdivý charakter onoho vnímání ohrožují!

Převzato z webu www.agartha.cz ; www.bofi.cz

§§

Pod křídly andělů

„Něco nádherného se děje, když se pustíme do hledání svých andělů strážných. Opouštíme kdysi tak tvrdý svět naší „reality“ a obracíme se k realitě jiné. Tato realita je plná překvapení, plná úchvatných pocitů, světel, tónů a zázraků, a náhle se naše stará „realita“ zjevuje již ne tak tvrdá, jak bývala.

Se zvědavostí na svět andělů si připouštíme nové myšlenky a ideje a s nimi také opět zázraky. S těmito zázraky se cítíme lépe, bohatší, pokojnější a šťastnější. Připuštění existence andělů otevírá naše porozumění, naše srdce a naši duši vizi, jaký by život vlastně měl být: Nádherný! Napínavý! Pokojný a veselý!“

Sabrina Fox
Jak nás milují andělé
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Odpuštění-špunt na špínu

Martina,4. 10. 2008 23:09

Krásný den,
reaguji na téma odpuštění.Je to velmi důležité a zároveň náročné téma.Zajímavá myšlenka byla na toto téma řečena na semináři"Léčení s anděli",kterého jsem se zúčastnila.My jsme jako nádoba,která z nebe čerpá energii a světlo.Pokud je tato nádoba plná neodpuštění,nemá kam toto nádherné světlo proudit.Když vyndáme špunt a vypustíme všechna neodpuštění,uvolní se místo pro světlo a příval pozitivní energie pro nás.Přeji sobě i vám všem mnoho lásky a síly k odpouštění všem a všemu!

Bíle světlo

Surielem,21. 9. 2008 12:17

Ano takovou radu jsem přesně potřebovala...často mě napadají pocity strachu a hrůzných scénářů...proto jsem nedávno požádala anděla strážného o pomoc a o jeho ochranu, mou prosbu stvrdil krásným zvoněním na dobrou noc a od té doby se mi to nestává, nyní vím že kdybych náhodou opět zapochybovala mohu se ochránit bílým světlem. děkuji

Odpuštění

Gericault,29. 8. 2008 22:43

je příliš silné téma pro mě.

Odpuštění. Cítím v tom slově osudovost.

Sam, ty víš.