Archív Andělů bez hranic

 Nikdo na to nemůže přijít jednoduše proto, že všichni vnímají čas lineárně, všichni vnímají evoluci lineárně, všichni vnímají vše lineárně od bodu A do bodu Z... proto je odpověď nevyhnutelně v nedohlednu. Já jsem onu odpověď však nalezla...
Slepice a vajičko vznikly současně. Jelikož jsem sama stvořitelkou, vím, že vše ve skutečnosti vzniká nikoli evolucí... to je zcela materialisticky uznávaný klam... nýbrž myšlenkou. A protože vše vzniká ve skutečnosti myšlenkou, vše se vším souvisící vzniká současně. Tělo slepice je propracovaný bioenergetický systém, celek určený k tomu, aby se do něho převtělily duše, k tomuto kroku vhodné a uzpůsobené. K slepici stejně jako ke každému dalšímu živočichovi patří též systém rozmnožovací, k němuž patří přenos slepičích genů na potomky pomocí vývoje vajiček. Proto v okamžiku, kdy vznikala slepice, vznikl i její rozmnožovací systém a v tomtéž okamžiku vzniklo i vajičko. Tak odpověď na otázku zní, že vše vzniká současně.
A stejně tak vznikají i všechny otázky a odpovědi...současně... Už v okamžiku, kdy vznikne otázka, vzniká s ní i daná odpověď. Ony vždy a navždy vznikají spolu a společně... Vše v Bohu... neboli v Univerzu... neboli v tomto a v kterémkoli jiném vesmíru vzniká vždy a navždy společně. Pouze člověk zůstává uzavřen ve svém lineárním myšlení a hledá otázku na níž neexistuje odpoveď. Jenže odpověď exituje vždycky, neboť vzniká současně s otázkou... protože otázka a její odpověď jsou vždy jedno a totéž, dvě strany jedné mince, která se nikdy nedovede rozdělit.
Ve skutečnosti v každém okamžiku sebe sama jsme Bohem v sobě samotném, tím pádem zároveň my vymýšlíme vše okolo sebe včetně sebe samých a všichni okolo nás dělají totéž a tím pádem vymýšlejí i nás samotné. Z toho vychází, že nic není nikdy od ničeho oddělené a vše se prolíná vším. A kdo s tím začal? Proč hledat nějaký začátek? Všechno a všichni existují vždy a navždycky. Čas zde vnímaný na Zemi není tím skutečným časem, který dlí v Bohu. Proto linearita času je jen pozemskou chimérou. A pokud zrušíte onu přímku času, ergo jeho linearitu, pak nepotřebujete hledat začátek... proto si podle prastarých náboženství had kouše svůj vlastní ocas. V jednom okamžiku je skryto vše a proto vždy a navždy tvoříme vše, co existuje a všichni tvoří všechny okolo sebe... tím pádem nikdo není sám. Krásné, že? ;-)
Mějte se! Ahoj!!