Jdi na obsah Jdi na menu
 


Třetí cesta-směr Mars

3. 3. 2010

Ano! Uhodl jsi!

Kráčíme lesem ty i já.

Energie lesa k nám promlouvá.

Zpěv ptáků, šumolení větru mezi korunami stromů, vůně jehličí.

Jsme v lese v předjaří.

Sotva své pupeny nám ukazuje větvoví a už cítíš, jak slunko procházejíc lesem tě hřeje do tváří.

Pod nohami tají a křupou poslední zbytky zimní nadílky sněhu.

Šepty, šepty…

Ah!

Však co to slyšíme, či ne?

Na hranici našich myšlenek jako by cosi v šumolení listoví šepotalo tajemství.

Šepty, šepty, šept!

AH!

Znovu slyšíme tajemný ten hlas.

Však co to je?

Co z hlouby duše k tobě jde?

Však co to vůbec znamená?

Je to snad lesní ozvěna?

Či ne?

Tu cítíš, jak náhle energie stromů k tobě šepotá.

Krak, trak, krank, nant…

My mluvíme k tobě zas.

My věčný jsme v tobě hlas.

Naslouchej svému nitru.

Tam píseň lesa šepotá.

A potom tě v jarním jitru,

každý den v sobě les náš přivítá.

Jsi s námi, jeden z nás,

přírody kus, uprostřed mnoha krás.

Jdi námi obklopen.

Jdi s námi, v lese v nás.

Jdi, s námi zůstaň, v nás se skryj.

My ochráníme tebe stůj, co stůj.

My lesy v tobě, zázrak tvůj.

Tak zdraví nás, lesní stromy, keře, větvoví.

Tak zdravím i já tebe, můj souputníku, mágu tajemný.

Teď míříme k háji smrkovým, kde velcí lesní mudrci, duše smrků, Smrci samotní čekají, aby nám pomohli na naší cestě vesmírem.

A hle, vidím již jejich vysokánsko, rovné siluety.

Vidím je, postavené do řady, jako děla nebo rakety s vršky mířícími přímo do nebe.

Hle i obraz jejich duše!

Obrazek

Tak Smrk k tobě promlouvá:

Já mudrcem jsem lesa, jeho matematická krása.

Vesmír spojují se Zemskou kůrou, s kamenem, a tebe člověče s hvězdou, jenž v srdci držíš, v duši chováš ji.

Slyš mne, poutníku, pojď sem blíž, dlíš v mém srdci léta již.

Mou sílu v sobě uchovej, tak staneš se i ty bránou ke hvězdám.

Mou sílu dobře opatruj, bude ti sloužit, jako hojivý balzám.

Ten srdce tvoje otevře a oči z prachu očistí, tak abys viděl dál než k lidem na návsi. Dál než sám sobě dovoluješ teď.

Tak pojď, pojď ke mně blíž. Mou sílu v sobě slyš.

Kmen můj pomyslně obejmi a nech se koupat v mém proudu světla z hvězd.

Já tobě sílu dávám, ty mysl pozvedni.

Své oči otevíráš právě nyní a vidíš vesmír, jak je ve skutečnosti nádherný!

Slyš, slyš, tvá duše stoupá k nebesům.

Slyš, slyš, hlas Země v mateřském kosmu.

Kosmická melodie teď v tobě zní. Jdi, putuj, kam srdce tvé tě zavane.

A tak letíme vesmírem ty i já. Letíme, plujeme po vesmírných vlnách.

Kam jsme to zamířili právě teď?

Kam unikáme rychlostí všech našich myšlenek?

A hle! Vidím planetu další, jinou. Rudá se zdá.

A hle! Zde již nemůžeme ji minout, je krásně plouživá.

Soustřeď se na její obraz. Soustřeď se na její kroužení.

Zdali pak je v ní život? Na to sama nejlíp odpoví.

Slyšíš její hlas? Od Země se tolik neliší.

Že uši tvé to nezaznamenávají? To v srdci svém ji uslyšíš.

Jemná melodie k nám teď plyne, jemná melodie skrze srdce k nám promlouvá.

Jemná síla gravitace nás k rudému světu táhne.

Já Mars se nazývám. A tebe pozemšťánku k sobě vítám.

Tak zní otcovsky světa toho hlas. Tak zní v našem srdci, když blížíme se blíž a snáz.

Pak začneme klesat k povrchu planety a náhle hle!

Co vidíme?

Ta rudá zář, jenž do vesmíru svět ten vysílá, toť nejsou ruiny, toť mračna vysoká!

Pod nejsvrchnější, avšak nad spodní vrstvou atmosféry pluje široký pás rozptýlených oblak z jemného rudého prášku, který chrání vrstvu vzduchu pod ním, aby neunikal do vesmírného prostoru.

A tak když projdeme vrstvou jemných rudých mračen, můžeme klesnout až do spodní atmosféry, která je na planetě jinačí a přece tolik připomíná tu naši!!

Čirý vzduch, jímž plují oblaka dešťových mračen, se skládá z vánků chladivých. A ty vánky větrů z jiné planety ovívají horská úbočí, rovinaté nížiny a koryta mnoha lesních nebo lučních řek.

Hle, ta příroda!

Trochu zimní zdá se, však tolik připomíná naši!

Na úbočích z šedivé, či vápencové skály se zelená mnoho jehličnatých lesů. Je tu trochu chladno, v horách celoroční sníh a pod lesem nějaké velké kapradí. Však vzduch je, i když v nížinách i v horských lesích trošku řidší nežli na Zemi, přec jen dobře dýchatelný asi jako u nás na vrcholcích kopců, v pásmech velehor.

Zdá se, jak by toto všechno dění, bylo skoro jako u nás. Však nečistoty žádní nehyzdí ten svět, jen rybky krásné plují ve vlnách jezírek i mnoha řek.

V lese pobíhají jakási hnědá zvířátka, mají dlouhou hustou srst a malé tlapky s dlouhými světlými drápky. A zda je tu nějaká lidská inteligence? No, jsme tu my dva, ale…

Hele! Už k nám někdo jde. Snad nějací lovci?

Ti lidé věru nevypadají jako mimozemšťané, spíš našimi soukmenovci zdají se být.

No, kdo ví?

A všimnou si nás vůbec? To se brzy uvidí.

Lovci kolem nás procházejí, zřejmě si nás vůbec nevšimnou.

Jsou z jiné éry.“ ozve se hlas náhle odněkud!

Zpoza lovců se objeví dvě postavy světlé pleti.

Žena s kudrnatými plavými vlasy v bílých skládaných šatech, jako by z antických dob a muž se světlou košilí zastrčenou, do béžových širokých kalhot. Muž má modré oči a drobné vrásky kolem nich, ale nezdá se být starý snad na pět a třicet let? Žena je o málo mladší, má modrozelené oči, nedá se v nich jejich barva příliš poznat, jako by se měnily, vyzařují však nehynoucí jako by mateřskou lásku k nám všem.

Zdravíme vás, poutníci z daleka.“pozdraví žena a muž se jemně ukloní.

Ukloníme se i my.

„Vzdáváme čest vám, hostitelé.“chce se mi říct.

Ano, slyšíme tvé myšlenky.“odpoví mi muž telepaticky.

„Na kolik procent jsme já a můj čtenář teď s vámi?“ zeptám se.

Však ty sama víš. Jste s námi vždy a vždycky jste byli.znovu mi odpoví telepaticky.

Zdá se, že jsou ve svých myšlenkách spojení a tak nelze říct, kdy promlouvá jeden a kdy druhý. Mluví společně, jako by jedním hlasem v srdci. Jedním vědomím.

Ano, my jsme své vědomí spojili, abychom tu mohli pobýt s vámi a blíže vám byli v těchto hodinách srdcí.“

„Jak jste staří?“ptám se.

Žijeme již tisíce i stovky let, čas není podstatný, tak jako ho vidíte u vás. Však poznala jsi právě, že kolem tebe prošli lovci z jiných dob našeho souznění.“

„Nacházíme se teď zpátky v čase, kdy byl Mars obydlený i ve 3D prostoru a čase?“

Ano, vracíme své myšlenky zpět do této éry, aby vaše cesta vesmírem se mohla uskutečnit snáze a abyste mohli být s námi ve svém vědomí. Je mnoho civilizací a mnoho planet, které existují stále ve svém třírozměrném rozpoložení a nejsou sjednocení s námi, nýbrž s vámi spíše.“

„O kom je řeč?“

„To brzy pochopíte, milovaní. Cítíte naši lásku ve svých srdcích. Neoddělujeme se od vás, jsme s vámi. I teď, kdy píšeme tento rozhovor i teď, když čteš toto milý čtenáři.“

„My jsme s vámi a vámi se stáváme též, když se spojujeme s vámi ve svých myslích, když tyto řádky čteš.“

„Buď S Bohem Teď. Buďte S Bohem oba. Když se navrátíte na Zem, podněcujte umění léčit, umění učit se lásce a učenosti srdce a zapamatujte, že jsme s vámi.  A milujeme vás nekonečnou láskou nás všech.“

„Amen.“

„Amen.“

Zde vnímáme, že se střídali ve své řeči, ale nelze říct, kdo kdy mluvil, neboť všechno se spojilo v krásný jemný proud moudrosti, lásky a světla vycházející z jejich bytostí.

Obě krásné postavy pak zmizí a nechají nás samotné.

A tak, co bychom tu dál dělali? Zamíříme domů též.

Tak s hlasem v srdci plujeme vzhůru a odcházíme z planety, kterou nazýváme Mars a vracíme se zpět na rodnou Zemi. Slyšíme její zvuk, cítíme v srdci její láskyplné uvítání.

„Vítejte moji milí. Milují vás nekonečnou láskou ve svém srdci.“

„Buď zdráva, Matko, i my tě milujeme též.“

Plujeme dolů naší atmosférou a cítíme, jak je leckdy zašuměná jakýmisi nečistotami, i přehršle rádiových nebo satelitních vln. Ach, náš svět je vpravdě jiný. Zda však můžeme ho ještě pozměnit?

Můžete. Ozve se Smrk, když se skrze jeho sílu uzemňujeme k Zemi. Návrat k přírodě je dříve nebo později pro každého zaručený.

A tak se i já teď navracím do svého těla a ty též.

Návrat k Jednotě s Přírodou a s Vesmírem je zaručený, protože dokud je v lidech víra a naděje, láska v srdci vždycky vyhraje.

Měj se krásně! Čus!

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Jsem ráda,

Samael,5. 3. 2010 22:33

...že se vám to líbilo. Ačkoli to třeba občas tak nevypadá, od toho jsou tady moje stránky. Chojky!

Krasne

Ezendiel,5. 3. 2010 19:39

to je tak naadhernee..i slzicka ukapla ,vdaka

*díkky*

Márty,3. 3. 2010 19:46

děkuji Sam* za Krásný Zážitek ! papa měj se ...
"Návrat k Jednotě s Přírodou a s Vesmírem je zaručený, protože dokud je v lidech víra a naděje, láska v srdci vždycky vyhraje." :-) <3 *******