Archív Andělů bez hranic

Blíží se čas pro mnohé z vás se vrátit domů. Už dlouho slyším vaše volání, už dlouho slyším vaše prosby, naléhavě mě prosíte, slyším vaše volání. Přišli jste do tohoto světa z toho nejjasnějšího světla. a přišli jste do té největší tmy. Cestou jste zapomněli, odkud jste přišli, a kdo jste. Zapomněli jste blaženost jednoty, ztratili jste vzpomínku na Stvořitele, kterým jste, a vždy byli. Stvořili jste vesmír, který nyní pozorujete a nad kterým užasnete, který vaši vědci zkoumají a vyslovují o něm teorie. Stvořili jste tento vesmír a vymyslili plán, jak tento svět prožívat skrze zkušenost. Protože v době jednoty nebyl nikdo jiný než vy, byli jste vším a nebylo nic, čím byste nebyli, co byste neznali, co by nebylo vámi. Abyste mohli svůj krásný výtvor poznávat, což jste chtěli, vymysleli jste si způsob, jak omezit svoji vševědoucnost a všudypřítomnost. Rozdělili jste své vědomí, to vše po pečlivém naplánování, a vytvořili iluzi oddělenosti. Části vašeho já jste učinili tmou, aby vás oddělovala od věčného světla a umožňovala vytvořit vaše individuální já. Dále jste omezili (vlastním rozhodnutím) své schopnosti, které by vám vždy ukázaly, kým jste. Vtělili jste se do hmotných těl (zatímco do té doby jste byli nehmotným duchem, živým světlem či božským vědomím) a omezili jste své vnímání na jedno tělo. Pořád jste však věděli, kdo jste, a odkud jste přišli, jak vznikl svět kolem vás. Kdykoliv jste se mohli vrátit do původního stavu Boha; nakonec jste byli Bohy, jak jste doposud. Věděli jste, že realita, do které jste přišli, je iluze, kterou jste vytvořili svou vlastní myšlenkou a mohli jste onu realitu kdykoliv a jakkoliv měnit. Dokud jste věděli, kdo jste, nemohli jste skutečně zkoumat svět, který jste vytvořili a nebylo, co objevovat. Proto jste přistoupili k poslední fázi plánu: Určili jste některé části vašeho já, aby vás mátly. Tyto duše či energie vás pomalu a postupně obelhávaly polopravdami a jemnými intrikami, že jste pomalu ztráceli vědomí své všemohoucnosti. Také jste v průběhu času ztráceli svoji paměť. Plán vycházel dobře a vy jste skutečně časem zapomněli svůj božský původ. To se dělo v řádech statisíců let, pomalými krůčky, nepostřehnutelným podsouváním polopravd a pololží a různými důmyslnými ústrky, které se tvářily jako prospěšné věci. Síly spřádající iluzi využily všechnu svojí božskou sílu a inteligenci, aby učinily zdánlivě nemožné: Aby Bůh zapomněl, že je Bůh. Plán vyšel dokonale. Vaším duším bylo umožněno prožívat nekonečné množství nejrůznějších zkušeností, které byste nebyli schopni prožívat jako Bůh. Vyzkoušeli jste si mimo jiné, co je pocit strachu a osamění, poznali jste, co je násilí a nenasytnost. Dokud jste byli čistou láskou, znali jste tyto pojmy, ale nikdy jste je nemohli zažít. Konečně jste mohli poznat a zažít lásku. Poznali jste její krásu, kterou jste nemohli zažít z tohoto pohledu, dokud jste jí byli. Protože dokud jste jí byli a nebylo nic jiného, nebylo ji s čím porovnat, nemohli jste zažít lásku, protože jste ji žili neustále. Cíl vašeho plánu byl dosažen a vy jste poznali celou plejádu zážitků a pocitů, poznali jste své jednotlivé části, všechny své aspekty. Někteří z vás poznali sama sebe, poznali Boha v celé jeho kráse a velikosti, a to byl pro vás ten nejkrásnější zážitek a nejpřínosnější poznání. Zažít a poznat to, co jste o sobě věděli, je naplnění vaší nejvyšší touhy. Poznali jste z vnějšku to, co jste z vnitřku pouze věděli. Plnění plánu nadále pokračuje až do této doby a síly, kterým říkáte temné (ale jsou to síly, které jste vytvořili, aby byly součástí božího plánu) vynalézají stále dokonalejší způsoby, jak vás oddělit od vaší přirozenosti a vynalezli k tomuto účelu za ty dlouhé věky dokonalé nástroje. Mnoho z vás již dokonale zapomnělo, že jste božskou láskou, věříte, že jste tělo, které je smrtelné, omezené, které vzniklo z náhody a žije bez jakéhokoliv účelu. Někteří z vás se dokonce nazývají ateisté a hluboce věří, že neexistuje Bůh, a dokonce se to snaží dokazovat. Iluze v tomto směru dosáhla dokonalosti. Se vzrůstající odděleností od vás samých vzrůstá váš pocit nenaplnění, nespokojenosti a utrpení. Mnoho z vás už volá po nápravě. Zmatenost již dosáhla krajní úrovně a vaše duše touží po návratu domů Je důležité si uvědomit, že jste tu nikdy nebyli drženi násilím. Vytvořili jste si důmyslné vězení bez mříží a energie, které vás měly oddělovat od světla nad vámi nikdy neměly moc. Neměly nikdy moc k čemukoliv, kterou jste jim sami nedali. Vy jste pořád ty samé všemohoucí bytosti, které stvořily tento svět, které stvořily iluzi, aby se mohly stát něčím, čím nejsou, které stvořily iluzi, a síly, které je měly udržovat v iluzi, aby tato hra mohla probíhat. Tak jako kdysi, i nyní tvoříte svět. Tvoříte ho svými myšlenkami, tak jako celý svět je vaše myšlenka. Vesmír nevypadal vždy tak, jak vypadá dnes. Kdysi jste stvořili krásný, dokonalý svět, kde byla jen láska, byl to ráj. Tenkrát jste mohli vytvořit takový vesmír, protože jste věděli, že to můžete udělat a měli jste jednotné myšlenky. Dnes jednak většinou nevíte, že tvoříte svoji realitu, jednak nejste jednotní ve svých myšlenkách. Vaše tvořivé myšlenky jsou neuspořádané jak u jednotlivce, tak co se týče kolektivního vědomí. To činí váš život chaotickým a váš svět chaotickým a nevede k jasnému výsledku. Jakožto oddělené duše máte rozdílné představy, rozdílné touhy, rozdílné názory a vaše tvořivé myšlenky, ať uvědomělé nebo neuvědomělé, spolu s ostatními myšlenkami ostatních lidí interagují a výsledně vytvářejí svět, který pozorujete a zažíváte. Tento svět, jenž mnozí považujete za nedokonalý, je dokonalým produktem vašich tvořivých myšlenek. Změňte myšlenky a změníte svět. Rozpomeňte se na své schopnosti. A také na svoji dobrotu, protože svojí podstatou jste láska. Nechť se poznání spolu s láskou stanou vašimi nástroji tvoření. Tvořte to nejkrásnější, co dovedete, protože nejste nic míň než Bůh. Jste milující, žehnající a odpouštějící Bůh. Jste světlo a ze světla jste přišli do temnoty. Vy jste světlo, a pravda. A vaše pravda stvořila vesmír. Stvořili jste temnotu, stanovili jste přírodní zákony. Jste láskou, jen jste na to zapomněli. Cítíte, že váš život není naplněný a hledáte světlo, hledáte Boha. Ale vy jste Bohem a světlem. Uvědomte si tyto skutečnosti a jednejte podle toho. A vaše vědomí a vaše jednání vás znovu vrátí do božské reality. Nehledejte Boha, ale poznávejte ho v sobě. Nesnažte se Bohu přiblížit, ale buďte jím, protože vaše rozhodnutí "já jsem" vás vrátí do tvořivé reality. A to je cesta domů. Vědomí Boha a jednoty je váš domov. Odtud jste přišli, a pokud chcete, můžete se tam vrátit. Nemusíte už ke mne volat, prosit mne, protože jste to vy, kdo se musí vrátit ke mně, skrze své uvědomění a tvořivé vědomí. Až se probudíte, budete opět rozdávat lásku, tak, jak jste to dělávali dříve. Budete požehnáním, budete cestou, budete spásou, budete skutečnou oslavou svého znovunabytého božství. Jsem s vámi a ukazuji vám cestu domů. Ta cesta vede přes vaše srdce a vaši mysl. Ti, co mě budou hledat, mě dozajista naleznou. Ve svém srdci.

S láskou
Ladislav Zelinka

Zdroj: novazeme.ning.com