Archív Andělů bez hranic

Můžeme si ho vytvořit sami?  Nebo ho prostě máme a my s tím nic neuděláme?

Je to trochu složitější, ale přesto pochopitelné.

Než si duše vybere fyzické tělo, vybere si také svůj osud. Vybere si však pouze to, co chce ona sama prožívat v materiálním světě, tedy ve fyzickém těle. Pokud je zasažena karmou, pak si sama zvolí kolik, kdy a jakým způsobem svoji karmu odčiní. Slovo odčiní, zde není bráno jako nějaký trest, ale jako součást pochopení sebe sama. Na příklad žák, který ve škole  nepochopil učivo a chce postoupit do vyšší třídy, dostane šanci a to takovou, že si ho učitel či učitelka nechá po škole na doučování. Žák to bere za nepříjemnost a také zatím nechápe, že to je pro jeho dobro, aby mohl postoupit např. ze 6 třídy do 7 třídy. Stejně tak nechápou někteří lidé svoji karmu. V příkladu našeho žáka, by se dalo říct , že si odčiňuje karmu a to právě tím, že musí zůstat po škole na doučování. Je to pro něj nepříjemné avšak z hlediska jeho budoucnosti vhodné. Proto se na samotnou karmu nedívejme jako na nějakého strašáka, ale jako na šanci pochopit sama sebe. Karma není zlá, tak jak si mnoho lidí myslí, ale je to šance, která se díky stavění se člověka k ní, mění buď na těžké životní prožívání a nebo na lehké, snadné pochopení určitých zákonů vesmíru, tedy pochopení sama sebe.

Často se lidé brání vůči své karmě a snaží se vše měnit podle sebe a to tak, jak si v danou chvíli myslí, že to je pro ně nejlepší. To jsou pouze začáteční stavy, které se pak stejně pomalu a někdy i rychle změní na pochopení, které je uvede do stavu, kdy se své karmě podívají do tváře a začnou jí řešit. Tedy upustí od věčného a předem prohraného boje proti své karmě, neboli boje proti sobě samým. Každý takový boj, je stejně předem prohraný a čím více člověk bojuje proti sobě, neboli proti své karmě, tím více karma sílí a stává se v životě až neúnosnou zátěží, kdy u některých lidí vyústí do stavů šílenství, těžkých ran či smrtí a to díky nepochopení sebe sama.

Tedy karma není žádný strašák a pokud ano, tak pouze díky nám samotným. Jde tu pouze o pochopení karmy tak, jak chápeme našeho žáka, který si myslí že zůstal po škole za trest a proto je pro něj v tu danou situaci život plný překážek. Sami však vidíme, že to pro něj žádný trest není, ale příležitost, jak si napravit známku tak, aby mohl postoupit do vyšší třídy a tam  s dalším novým učivem získávat moudrost.

Takže osud je daný. Vždy je daný. Ať s karmou nebo bez karmy, vždy je daný. Pokud totiž žijeme materiální život zde na zemi bez karmy, jsme již na vysokém stupni duchovního vývoje. Takovýto lidé si před narozením jako duše stejně musí zvolit osud a to, že budou například učit ostatní lidi duchovních metod sebe poznání, nebo budou svoji silou působit na rovnováhu planety Země atd. Je mnoho osudů, které si mohou zvolit.

Teď položíme otázku a to: MŮŽEME SI BĚHEM POZEMSKÉHO ŽIVOTA VYTVOŘIT SVŮJ VLASTNÍ OSUD? Ano můžeme. Teď to vypadá, že to, co jsem do teď psal, nesouhlasí s tím, že si svůj osud můžeme během našeho pozemského života vytvořit. Ano vypadá to tak. Dá se říct, že právě teď vznikl určitý paradox.

Žádný paradox však nevznikl. On totiž také žádný neexistuje. Paradoxem nazýváme pouze ty věci, které nechápeme.

Celé tajemství je totiž v tom, že svůj osud měníme každou setinou vteřiny. Stačí, aby jste se z odchodu domu zpozdily, nebo vyšli dříve o jednu vteřinu a již jedete podle pozměněného osudu. Totiž neexistuje jen jeden osud, ale je jich nespočetné množství. Každý člověk má svůj plán, neboli svůj osud a to takový, jaký si zvolil než se narodil. Tento plán má určité body, které chce splnit v daném životě. Je jedno o jaké body jde. Zdali jsou to body narození, láska, smrt, či narození, nemoc, bída a pak zbohatnutí atd. je to opravdu jedno.

Díky osudu svému, ale také osudu jiných lidí, fauny, flóry, osudu celé planety země ale i také osudu vesmíru, se často mění, respektive pozměňují všechny osudy živých i neživých forem života.

Když se např. změní v politice vláda, změní to osud i samotného člověka. Někteří lidé to nepociťují, ale dotýká se jich to stejně, jako všech a všeho.

Když se stane tragédie, může to změnit váš osud.

Když se stane zázrak, může to změnit váš osud.

Pokud přijdete o milujícího člověka, změní to váš osud.

Pokud vás propustí z práce, může to změnit váš osud.

Atd. atd. atd.

Některé změny jsou součástí vybraného osudu daného člověka.

Některé však nejsou součástí a tak dojde ke změně osudu. Každá změna osudu však navazuje na ty situace, které si duše přála než přišla na zem. Akorát v jiné podobě, než si naplánovala. V podstatě o nic nepřijde. Stejně prožije to, co si přála prožít, akorát trochu s pozměněným scénářem.

Například člověk, který má prožít karmu v podobě velkého finančního krachu, kdy se z velkého bohatství ocitne v úplné chudobě, ale díky osudu jiných lidí, či díky změně celosvětového myšlení dojde ke změně a to, že ke krachu financí nedojde, si stejně svoji karmu odčiní např. v podobě  krachu svého zdraví, nebo v podobě krachu lásky, kdy už do smrti zůstane sám, nebo také ke krachu svobody, kdy sice zůstane bohatý, ale např. ve vězení  atd.

Zde je vidno, že osudů máme mnoho. Ať si ho my sami, nebo s pomocí jiných osudů pozměníme, stejně prožijeme danou věc, která má za výsledek odčinění či uvědomění si určitých věcí, které jsme si zvolily a to v jakékoliv podobě.

Když si představíme velmi tlustou knihu a nazveme ji např. knihou života, uvědomíme si, že každý list v této tlusté knize, je jen jeden způsob  prožití osudu. Na každém listě je pokaždé jiný scénář, jak dojít k tomu, co jsme si jako duše zvolily před vstupem na planetu Zemi. Tyto scénáře můžeme považovat za změnu osudu.

Všechny listy jsou si však v důsledku podobné a na samotném konci se stejným výsledkem poznání, neboli uvědomění právě té věci či poznání, které jsme zde na zem přišly prožít. Záleží jen na nás samotných, na které stránce si knihu otevřeme. V průběhu života tak mnoho lidí listují v této knize a snaží se změnit svůj osud. Změní si pouze příběh neboli scénář, ale osud samotný, tj. konečný výsledek nezmění.