Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vědomí a holografický vesmír

31. 12. 2009

Spousta lidí má spirituální zážitky, které horkotěžko pasují na současné dominantní materialistické paradigma a nepasují ani na předešlé náboženské paradigma. A pak stojí před dilematem, jestli vůbec o těchto prožitcích mluvit s vědci nebo kněžími, kteří je často považují za podivíny nebo blouznivce. Tyto zážitky se v rámci současné vědy nedají zkoumat, protože jsou neopakovatelné a tím pro vědu neexistující. Říkám jím statistické singularity a končí v nich věda tak, jak jí známe. Současná věda končí i v dalších singularitách, v okamžiku Velkého třesku nebo na okraji černé díry, proto je možné, že existují i další její konce. A tyto lidské prožitky jsou často popírány i náboženskými autoritami, protože neodpovídají svatým knihám.

Ale začalo se před námi vynořovat nové paradigma, které propojuje vědu, víru a spiritualitu a stále víc lidí je ochotno o takovém spojení uvažovat. Je paradoxem, že informace o tom paradigmatu často dostávají pomocí spirituálních zážitků lidé, kteří jsou velmi dobře obeznámeni s vědeckým paradigmatem. Před několika lety se to stalo i mě, ale vědomí člověka není některé informace schopno bezpečně přijmout a tak ti, co ty informace vysílají, krouží kolem, naznačují či se zdráhají je předat přímo, dokud se v příjemci něco nezmění. A tak mi má průvodkyně asi 10-12 let dávala skvělé informace o podstatě světa i novém paradigmatu, ale zdráhala se mi objasnit jejich i svůj vlastní původ. Prostě jsem nebyl připravený přijmout a pochopit její existenci, nevěděl jsem, že dělám channeling nebo že jsem ve spojení s bytostí ze spirituálního světa. Ale pak přišla chvíle, kdy mi vše bylo objasněno. Ale byla to záležitost mé mysli, musel jsem si ve svém osobním paradigmatu vytvořit skulinu, kde se mohla objevit.

A tou skulinou byl pro mě holografický (holistický) vesmír. Jak se změní náš pohled na svět, když si uvědomíme, že Vesmír je časoprostorový hologram? Hologramy mají spoustu zvláštních vlastností, například v každé jejich části je obsažen celek. Když máme hologram dejme tomu jablka a rozpůlíme ho, nevzniknou dvě půlky jablka, ale dvě jablka, budou menší, méně jasná, ale celá. Když hologram rozbijeme na milion částí, budeme mít milion miniaturních jablíček. Každá z těchto částí je ale stále spojena se všemi ostatními a když kterékoliv dvě části dáme k sobě, ze dvou jablíček vznikne jedno trošku větší a jasnější. Takto je taky tvořen vesmír, vše je se vším propojeno, takto jsme propojeni i my mezi sebou, všechny věci, bytosti i jevy, od elementárních částic po galaxie, dokonce se dá říct, že existuje jen jeden holografický elektron či jeden kvart.

Dalším krokem je úvaha, CO je vlastně holografické a CO je podstatou vesmírného hologramu. Může to být vědomí?

Abychom si rozuměli a nedošlo k mýlce, zmíním se o dvou předcházejících paradigmatech a jejich vztahu mezi vesmírem a vědomím. Staršímu paradigmatu říkám náboženské, vychází z duality dvou světů, primárního duchovního a sekundárního hmotného, které jsou odděleny. Vědomí v tomhle paradigmatu přestupuje z duchovního do materiálního světa, např. aktem stvoření, zázrakem, atd. Mnozí lidé tohle paradigma odmítají, protože má spoustu logických děr, pro které je neudržitelné (ale pořád ho zastává možná 80% lidstva).

V posledních 300 letech se zrodilo další paradigma, říkám mu materialistické. Odpáralo z náboženského paradigmatu ten duchovní svět a vše hledá jen v materiálním světě. V rámci tohohle paradigmatu je vesmír v okamžiku Velkého třesku nevědomý, vědomí se tvoří až v průběhu času procesem zvaným evoluce. Když dojde k dostatečnému zesložitění nevědomých struktur, tak se vyvine život i vědomá inteligence. Problém téhle teorie je v tom, že jí nikdy nikdo nedokázal, nikdo neví a neviděl, jak v nevědomé hmotě to vědomí vzniká. Kde se bere a co se s ním stane, když tělo zemře? Člověk pravděpodobně vědomí má, ale má ho i šimpanz? Lze prohlásit, že opice jsou nevědomé? Těžko. A co třeba krysy nebo švábi? Jsou vědomí nebo ne? A co smrk nebo borůvka nebo kvasinka? V které fázi vývoje se vlastně vědomí objevilo? Je opravdu kámen nebo mezihvězdný prach bez vědomí? Materialistické paradigma a z něho vzešlá věda má také problémy vysvětlit otázky původu a účelu a neumí si poradit s jevy jako je život, smrt či láska. Vědci vymysleli jev zvaný evoluce, ale tahle teorie má své limity, a je otázkou jestli to není jev pouze iluzorní.

Jak se na vztah vědomí a vesmíru dívat jinak? Co když vědomí v čase ani nevzniká ani nezaniká a jen se proměňuje? Co když je vědomí podstatou vesmíru? Co když je vědomí to, o čem zapomněli vědci přemýšlet, když vytvořili teorii Velkého třesku? Může být představa vědomého vesmíru základem nového paradigmatu?

Uvědomění si prvotnosti vědomí ve vesmíru má dalekosáhlé následky na chápání celého světa a našeho místa v něm. Nejde jen o to, že vědomí nemusí vznikat evolucí, ale taky to, že co je vědomé, není náhodné, pak vznik života a lidstva nebyl náhodný, ale byl to vědomý záměr. A dalším závěrem je taky to, že co nevzniklo evolucí, nezaniká smrtí. Paradigma holografického vědomého vesmíru vidí skutečnost jako jeden propojený svět v různých projevech, kde spirituální a materiální svět jsou dvě úrovně či dimenze téže podstaty rozdělené vnímáním. Očima vidíme materiální svět, ale ten je vnořen v dalších dimenzích, které můžeme vnímat jinak.

Z pohledu holografického vesmíru je evoluce iluzí, příběhem v materiálním světě, za kterým je mnohem víc, než vidí dosavadní věda. Evoluce je myšlenková konstrukce, která vznikla tak, že jsme spojili izolované události do jednoho proudu a prohlásili jsme, že toto je příčina a toto následek. V rámci materialistického paradigmatu evoluce vysvětluje jak a proč se vesmír nebo život mění. To, že prohlašuji evoluci za iluzi neznamená, že bych popíral její existenci, ale poukazuji na to, že příčina je odlišná a to, co se skutečně děje, je ZA touhle iluzí.

Je to jako v kině. Sedíme a koukáme na film, před námi se odvíjí úžasný příběh, my ho prožíváme, bojíme se o své hrdiny a jsme napjatí, jak to dopadne. Tohle vše je iluze. Ve skutečnosti je konec známý, je uložený na filmovém pásu v promítačově kabině a před námi na plátně se neodvíjí žádný příběh, jen vidíme sled fotografií a to, že tomu sledu dáme nějaký smysl a význam je jen záležitost naší představivosti.

Hodně podobně je to s evolucí, vše je dopředu jasné, každý okamžik je již uložen ve "vesmírném vědomí", vesmír je totiž kompletní od začátku až do konce, minulost, přítomnosti i budoucnost jsou jediným celkem. To, že sledu okamžiků, kterým říkáme čas, dáme nějaký smysl, například, že je to evoluční vývoj, je záležitost naší představivosti. Takto vznikla iluze evoluce. - Všimněte si například, že všechny organismy, rostliny nebo živočichové, jsou právě v tuto chvíli dokonalé, vezměte si třeba vrabčáka a vymyslete, co by se na něm dalo zlepšit. Dát mu větší křídla? Silnější zobák nebo nohy? Nebo kdyby měl hustší peří? Myslím, že nic z toho by mu nepomohlo. On je prostě už dokonalý. Určitě je jiný než vrabčák před 10 miliony lety a za další 10 milionů bude taky jiný, ale dokonalý bude vždycky.

Je ale samozřejmě velký rozdíl mezi "vesmírným vědomím" a filmovým pásem, kde je prostě zaznamenán jen jeden příběh v jedné alternativě. Ve vědomí jsou ovšem zaznamenány všechny alternativy, jak časové, tak prostorové a je otázkou vědomé volby nebo záměru, která z těchto alternativ se manifestuje do fyzikální reality. K alternativám vztahujícím se k našim životům máme dokonce přístup v Akašických kronikách.

Jak se spojit s holografickým vědomím vesmíru? V duchovní literatuře se tomu prožitku říká osvícení. Já ho popisuji jako stav, kdy vědomí překročí omezení lidského těla. Je to další krok evoluce života. Ale pokud je osvícení součástí evoluce, je iluzí, ovšem to nevylučuje jeho existenci.

Ve chvíli osvícení člověk VÍ jak funguje ten hologram, může se na něj napojit a získávat z něj informace nebo vše, co potřebuje. Osvícení je o vědomí, že člověk není původcem toho, co zprostředkovává nebo vytváří. Vše již existuje v tom hologramu ještě před tím, než na to pomyslíme. Osvícení je vědomý akt, kdy se mění naše vnímání času, prostoru i života, a naše vědomí proniká za hranice materiálního světa. Před rozšířením vědomí osvícením žijeme ve světě "dosahování", čili v čase, který je výsledkem příčin a následků nebo našeho úsilí. Kdežto osvícení je stav bytí, bezčasé něco, čeho nejde dosáhnout, protože to tady bylo vždycky a taky to už nikdy nemůže zmizet. Proto říkám JSEM OSVÍCENÝ.

Autor: Ilumauir

Zdroj: www.cestydusi.cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář